6 C 224/2025-17 — Okresní soud v Děčíně

Žalobním návrhem, doručeným podepsanému soudu dne 5. 2. 2025 se žalobkyně domáhala proti žalovaném zaplacení výše ve výrokové části rozsudku uvedených částek. Na odůvodnění těchto žalobních požadavků uvedla, že nárok na jejich zaplacení vznikl právnímu předchůdci žalobkyně společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále je „právnímu předchůdci žalobkyně“), když žalovaný neplnil řádně na smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 12. 2022 na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně v 52týdenních splátkách po 719 Kč jednak poskytnutou peněžní částku 20 000 Kč, jednak peněžní částku 17 362 Kč (tzv. souhrnný poplatek). Žalovaný plnil právnímu předchůdci žalobkyně pouze částečně, přičemž na jistině zůstal dlužen 19 491,04 Kč, na „souhrnném poplatku“ pak částku 14 120,94 Kč. Právní předchůdce žalobkyně výše uvedené pohledávky za žalovaným, včetně nároku na zaplacení kapitalizovaných úroku a úroku z prodlení, postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 žalobkyni. Žalobkyně vznesla požadavek na zaplacení jak zákonných úroků, tak smluvních úroků. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný se dohodli na tom, že právní předchůdce žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný je právnímu předchůdci žalobkyně vrátí v 52týdenních splátkách po 719 Kč spolu s poplatky výše uvedenými, celkem ve výši 17 362 Kč. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně plnil pouze částečně, a to částkou ve výši 1 450 Kč, jak vyplývá z tabulky umoření. Tyto skutečnosti vyplývají jednak z tvrzení žalobkyně, jednak z listin předložených žalobkyní (zejména smlouvy o úvěru, předpisu splátek a transakční historie).Již z výše uvedených skutkových zjištění je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný evidentně směřovali k uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, když právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky v hotovosti. K platnému uzavření smlouvy o zápůjčce však nedošlo, a to přesto, že žalovaný od právního předchůdce žalobkyně peněžní prostředky převzal. V posuzovaném případě totiž právní předchůdce žalobkyně straně úvěrujícího, resp. věřitele vystupoval v pozici podnikatele (žalobkyně podnikala m.j. v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů), mj. i u zápůjčky a žalovaný na straně úvěrovaného, resp. dlužníka, jako spotřebitel. Zároveň ovšem v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele takovýchto úvěrů povinnost s odbornou péčí přezkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr, a to na základě informací získaných jak od dlužníka, tak i z databází dlužníků apod. Žádná určitá kritéria, jež by vymezovala onu „odbornou péči“, v zákoně obsažena nejsou, nicméně se dá předpokládat, že věřitel nedostojí svým povinnostem, poskytne-li úvěr spotřebiteli na základě informací o měsíčních příjmech, které pocházejí přímo od spotřebitele, aniž by si tyto informace ověřil např. u zaměstnavatele.V daném případě ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný žije s rodiči, vzdělání má učňovské, je svobodný, má jednu vyživovací povinnost, je vlastníkem automobilu, pracuje na plný úvazek, pracuje jako topič u společnosti , právnická osoba, , v , Anonymizováno, , kde pobírá čistý příjem 16 400 Kč měsíčně, má odhadované výdaje 2 000 Kč měsíčně, má další čisté příjmy domácnosti měsíčně ve výši 40 000 Kč, právní předchůdce žalobkyně uvedl, že ověřil dokumenty čistý příjem žalovaného pracovní smlouvou, dále výplatními páskami. Ovšem k částce 40 000 Kč označené jako další příjem domácnosti není možné vůbec přihlížet, nejedná se o příjem žalovaného, není vůbec zřejmé, o jaké peněžní prostředky se jedná, tato částka nebyla nadto žádným způsobem ověřena. Uvedené výdaje žalovaného se zdají být značně podhodnocené, navíc žalovaný v době uzavření smlouvy ze dne 7. 12. 2022 hradil další zápůjčku u jiné společnosti ve výši 1 000 Kč měsíčně. Lze proto uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonné povinnosti před poskytnutím úvěru s odbornou péčí úvěru schopnost žalovaného posoudit. Za této situace je zřejmé, že nemohlo dojít k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, resp. takto uzavřenou smlouva je ve smyslu výše už citovaného ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná).Právním předchůdcem žalobkyně tak bylo žalovanému plněno na základě neplatné smlouvy. Evidentně tak na straně žalovaného došlo k tzv. bezdůvodnému obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodů obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V posuzovaném případě byla majetková sféra žalovaného zvětšena o částku 18 550 Kč, když žalovaný v mezidobí uhradil částku 1 450 Kč. Proto soud zavázal žalovaného, aby peněžní částku 18 500 Kč žalobkyni zaplatil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se totiž žalobkyně stala oprávněným domáhat se vydání tohoto bezdůvodného obohacení namísto právního předchůdce žalobkyně (§ 1879 a násl. o.z.). Zároveň soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni i příslušenství žalované pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V posuzovaném případě prodlení žalovaného se splněním peněžitého dluhu nastalo nejdříve dne 16. 1. 2025, když v řízení nebylo prokázáno, že žalovaný byl k zaplacení vyzván dne 31. 12. 2024 ke splnění povinnosti do 15. 1. 2025).Co se týče zbylých žalobkyní uplatněných nároků (v žalobě označených jako jistina, kapitalizovaných jak úroků, tak zákonných úroků z prodlení), pak ty byly soudem zamítnuty, a to včetně části příslušenství v podobě nároku na zaplacení jak sjednaného úroku, tak úroku z prodlení v rozdílu oproti zákonné výši. Žalobkyně opírala důvodnost těchto nároků o smluvní ujednání. Nicméně, za situace, kdy smlouva mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nebyla uzavřena platně, ztrácejí tyto nároky oporu a nebylo možno je soudem přiznat.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 391 Kč, přičemž tato částka představuje 10,38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,19 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44,81 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 211 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 611 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a před účinnosti vyhlášky č. 258/2024 Sb. (§ 15 a.t.) za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a z částky 700 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 258/2024 Sb.) za podání žaloby (úkon realizovaný po 1. 1. 2025) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 000 Kč ve výši 420 Kč. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.