6 C 229/2025-20 — Okresní soud v Děčíně

Žalobním návrhem, doručeným podepsanému soudu dne 5. 2. 2025 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení výše ve výrokové části rozsudku uvedených částek. Na odůvodnění těchto žalobních požadavků uvedla, že nárok na jejich zaplacení vznikl právnímu předchůdci žalobkyně společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále je „právnímu předchůdci žalobkyně“), když žalovaná neplnila řádně na smlouvách o spotřebitelském úvěru 1) č. , hodnota, ze dne 5. 10. 2022 na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní částku 28 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně ve 21měsíčních splátkách po 2 968 Kč jednak poskytnutou peněžní částku 28 000 Kč, jednak peněžní částku 34 325 Kč (tzv. souhrnný poplatek). Žalovaná plnila právnímu předchůdci žalobkyně pouze částečně, přičemž na jistině zůstala dlužna 25 300 Kč, na „souhrnném poplatku“ pak částku 32 496,35 Kč a dále 2) č. , hodnota, ze dne 22. 6. 2022 na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní částku 49 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně ve 21měsíčních splátkách po 5 300 Kč jednak poskytnutou peněžní částku 49 000 Kč, jednak peněžní částku 62 282 Kč (tzv. souhrnný poplatek). Žalovaná plnila právnímu předchůdci žalobkyně pouze částečně, přičemž na jistině zůstala dlužna 40 227,36 Kč, na „souhrnném poplatku“ pak částku 45 247,40 Kč. Právní předchůdce žalobkyně výše uvedené pohledávky za žalovanou, včetně nároku na zaplacení kapitalizovaných úroku a úroku z prodlení, postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 žalobkyni. Žalobkyně vznesla požadavek na zaplacení jak zákonných úroků, tak smluvních úroků. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná se dohodli na tom, že právní předchůdce žalobkyně poskytne žalované peněžní prostředky ve výši celkem 77 000 Kč, přičemž žalovaná je právnímu předchůdci žalobkyně vrátí ve 21měsíčních splátkách po 2 968 Kč a dále ve 21měsíčních splátkách po 5 300 Kč spolu s poplatky výše uvedenými, celkem ve výši 96 607 Kč. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně plnila pouze částečně, a to celkem na obě smlouvy částkou ve výši 24 000 Kč, jak vyplývá z tabulky umoření. Tyto skutečnosti vyplývají jednak z tvrzení žalobkyně, jednak z listin předložených žalobkyní (zejména smlouvy o úvěru, předpisu splátek a transakční historie).Již z výše uvedených skutkových zjištění je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná evidentně směřovali k uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, když právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky v hotovosti. K platnému uzavření smlouvy o zápůjčce však nedošlo, a to přesto, že žalovaná od právního předchůdce žalobkyně peněžní prostředky převzala. V posuzovaném případě totiž právní předchůdce žalobkyně straně úvěrujícího, resp. věřitele vystupoval v pozici podnikatele (žalobkyně podnikala m.j. v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů), mj. i u zápůjčky a žalovaná na straně úvěrovaného, resp. dlužníka, jako spotřebitel. Zároveň ovšem v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele takovýchto úvěrů povinnost s odbornou péčí přezkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr, a to na základě informací získaných jak od dlužníka, tak i z databází dlužníků apod. Žádná určitá kritéria, jež by vymezovala onu „odbornou péči“, v zákoně obsažena nejsou, nicméně se dá předpokládat, že věřitel nedostojí svým povinnostem, poskytne-li úvěr spotřebiteli na základě informací o měsíčních příjmech, které pocházejí přímo od spotřebitele, aniž by si tyto informace ověřil např. u zaměstnavatele. V daném případě ze zákaznických karet bylo zjištěno, že žalovaná žije v bytě jako nájemník, vzdělání má učňovské, je rozvedená, nemá žádné vyživovací povinnosti, není vlastníkem automobilu, pracuje na plný úvazek jako dělník u zaměstnavatele , Anonymizováno, v , adresa, , kde pobírá čistý příjem 18 118 Kč (v červnu 2022) a 19 830 Kč (v říjnu 2022), má odhadované výdaje 5 000 Kč měsíčně, má další čisté příjmy domácnosti měsíčně ve výši cca 15 300 Kč v červnu 2022 a 15 960 Kč v říjnu 2022, právní předchůdce žalobkyně uvedl, že ověřil dokumenty čistý příjem žalované pracovní smlouvou, která byla uzavřena na dobu neurčitou, dále výplatními páskami za 3 měsíce a v zákaznické kartě v říjnu 2022 uvedl, že žalovaná má u dané společnosti zápůjčku ve výši 5 300 Kč měsíčně. K částce označené jako další příjem domácnosti není možné vůbec přihlížet, nejedná se o příjem žalované, není vůbec zřejmé, o jaké peněžní prostředky se jedná, tato částka nebyla nadto žádným způsobem ověřena. Uvedené výdaje žalované se zdají být značně podhodnocené, navíc žalovaná v době uzavření smlouvy ze dne 5. 10. 2022 hradila další zápůjčku žalobkyně, a to ve výši 5 300 Kč měsíčně. Lze proto uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonné povinnosti před poskytnutím úvěru s odbornou péčí úvěru schopnost žalované posoudit. Za této situace je zřejmé, že nemohlo dojít k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, resp. takto uzavřenou smlouva je ve smyslu výše už citovaného ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná).Právním předchůdcem žalobkyně tak bylo žalované plněno na základě neplatné smlouvy. Evidentně tak na straně žalované došlo k tzv. bezdůvodnému obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodů obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V posuzovaném případě byla majetková sféra žalované zvětšena o částku 53 000 Kč, když žalovaná v mezidobí uhradil částku 24 000 Kč. Proto soud zavázal žalovanou, aby peněžní částku 53 000 Kč žalobkyni zaplatila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se totiž žalobkyně stala oprávněným domáhat se vydání tohoto bezdůvodného obohacení namísto právního předchůdce žalobkyně (§ 1879 a násl. o.z.). Zároveň soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni i příslušenství žalované pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V posuzovaném případě prodlení žalované se splněním peněžitého dluhu nastalo nejdříve dne 16. 11. 2024, když v řízení nebylo prokázáno, že žalovaná byla k zaplacení vyzvána dříve, jak dne 3. 10. 2024 k zaplacení do 15. 11. 2024).Co se týče zbylých žalobkyní uplatněných nároků (v žalobě označených jako kapitalizovaných jak úroků, tak zákonných úroků z prodlení), pak ty byly soudem zamítnuty, a to včetně části příslušenství v podobě nároku na zaplacení jak sjednaného úroku, tak úroku z prodlení v rozdílu oproti zákonné výši. Žalobkyně opírala důvodnost těchto nároků o smluvní ujednání. Nicméně, za situace, kdy smlouva mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou nebyla uzavřena platně, ztrácejí tyto nároky oporu a nebylo možno je soudem přiznat.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že by na náhradu nákladů řízení měla nárok žalovaná ve výši 26,02 % oproti žalobkyni (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,01 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 36,99 %), ovšem žalované žádné náklady řízení v souvislosti s tímto řízením nevznikly.