6 C 271/2025-18 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobním návrhem, doručeným podepsanému soudu dne 19. 3. 2025 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení výše ve výrokové části rozsudku uvedených částek. Na odůvodnění těchto žalobních požadavků uvedla, že nárok na jejich zaplacení vznikl právnímu předchůdci žalobkyně společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále je „právnímu předchůdci žalobkyně“), když žalovaná neplnila řádně na smlouvách o spotřebitelském úvěru 1) č. , hodnota, ze dne 30. 9. 2022 na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní částku 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně ve 52týdenních splátkách po 551 Kč jednak poskytnutou peněžní částku 16 000 Kč, jednak peněžní částku 12 651 Kč (tzv. souhrnný poplatek). Žalovaná plnila právnímu předchůdci žalobkyně pouze částečně, přičemž na jistině zůstala dlužna 15 193,19 Kč, na „souhrnném poplatku“ pak částku 11 024,48 Kč a 2) č. , hodnota, ze dne 4. 5. 2022 na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní částku 28 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně v 78týdenních splátkách po 767 Kč jednak poskytnutou peněžní částku 28 000 Kč, jednak peněžní částku 31 799 Kč (tzv. souhrnný poplatek). Žalovaná plnila právnímu předchůdci žalobkyně pouze částečně, přičemž na jistině zůstala dlužna 23 606,15 Kč, na „souhrnném poplatku“ pak částku 19 351,47 Kč. Právní předchůdce žalobkyně výše uvedené pohledávky za žalovanou, včetně nároku na zaplacení kapitalizovaných úroku a úroku z prodlení, postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 žalobkyni. Žalobkyně vznesla požadavek na zaplacení jak zákonných úroků, tak smluvních úroků. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.2. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná se dohodli na tom, že právní předchůdce žalobkyně poskytne žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč a 28 000 Kč, přičemž žalovaná je právnímu předchůdci žalobkyně vrátí v týdenních splátkách spolu s poplatky výše uvedenými. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně plnila pouze částečně, a to částkou u první smlouvy ve výši 1 911,18 Kč a u druhé smlouvy pak částkou 28 000 Kč, jak vyplývá z tabulky umoření. Tyto skutečnosti vyplývají jednak z tvrzení žalobkyně, jednak z listin předložených žalobkyní (zejména smlouvy o úvěru, předpisu splátek a transakční historie).3. Již z výše uvedených skutkových zjištění je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná evidentně směřovali k uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, když právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky v hotovosti. K platnému uzavření smlouvy o zápůjčce však nedošlo, a to přesto, že žalovaná od právního předchůdce žalobkyně peněžní prostředky převzala. V posuzovaném případě totiž právní předchůdce žalobkyně straně úvěrujícího, resp. věřitele vystupoval v pozici podnikatele (žalobkyně podnikala m.j. v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů), mj. i u zápůjčky a žalovaná na straně úvěrovaného, resp. dlužníka, jako spotřebitel. Zároveň ovšem v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele takovýchto úvěrů povinnost s odbornou péčí přezkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr, a to na základě informací získaných jak od dlužníka, tak i z databází dlužníků apod. Žádná určitá kritéria, jež by vymezovala onu „odbornou péči“, v zákoně obsažena nejsou, nicméně se dá předpokládat, že věřitel nedostojí svým povinnostem, poskytne-li úvěr spotřebiteli na základě informací o měsíčních příjmech, které pocházejí přímo od spotřebitele, aniž by si tyto informace ověřil např. u zaměstnavatele.4. V daném případě ze zákaznických karet bylo zjištěno, že žalovaná v době uzavření druhé smlouvy (tj. 4. 5. 2022) žije v bytě jako nájemník, vzdělání má základní, je svobodná, má jednu vyživovací povinnost, je na mateřské dovolené, kde pobírá sociální dávky ve výši 7 800 Kč měsíčně, dále uvedla, že ostatní příjem žadatelky je ve výši celkem 35 250 Kč měsíčně, odhadované výdaje představovaly částku 5 000 Kč a další zápůjčku u žalobkyně ve výši 1 764 Kč měsíčně, kdy právní předchůdce žalobkyně uvedl, že ověřil příjem žadatelky a to poukázkami za měsíce březen a duben. Ovšem k částce 35 250 Kč označené jako další příjem domácnosti není možné vůbec přihlížet, nejedná se o příjem žalované, není vůbec zřejmé, o jaké peněžní prostředky se jedná, tato částka nebyla nadto žádným způsobem ověřena. Uvedené výdaje žalované se zdají být značně podhodnocené, když žalovaná žije s nezletilým dítětem v nájemním bytě, navíc žalovaná v době uzavření smlouvy ze dne 4. 5. 2022 již hradila další zápůjčku žalobkyně, a to ve výši 1 764 Kč měsíčně. Co se týče druhé zákaznické karty v době uzavření smlouvy dne 30. 9. 2022 (výše označená jako 1) smlouva), tak i v tomto případě žila žalovaná v bytě jako nájemním, byla svobodná, měla jednu vyživovací povinnost, taktéž byla na mateřské dovolené, přičemž stále pobírala částku 7 800 Kč na sociálních dávkách, další příjem rodiny představoval částku 38 438 Kč, a u žalobkyně platila další splátky ve výši 2 375 Kč, výdaje žalované představovaly částku 2 000 Kč měsíčně, právní předchůdce žalobkyně ověřil příjem žalované složenkami za měsíce srpen a září. Ani v tomto případě nelze k částce 38 435 Kč označené jako další příjem domácnosti vůbec přihlížet, nejedná se o příjem žalované, není vůbec zřejmé, o jaké peněžní prostředky se jedná, tato částka nebyla nadto žádným způsobem ověřena. Uvedené výdaje žalované se oproti předchozí smlouvě snížily na částku 2 000 Kč měsíčně, což se zdá soudu být značně podhodnocené, když žalovaná žije s nezletilým dítětem v nájemním bytě, navíc žalovaná v době uzavření smlouvy ze dne 30. 9. 2022 již hradila další zápůjčku žalobkyně, a to ve výši 2 375 Kč měsíčně. Lze proto uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonné povinnosti před poskytnutím úvěru s odbornou péčí úvěru schopnost žalované posoudit. Za této situace je zřejmé, že nemohlo dojít k platným uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru, resp. takto uzavřené smlouvy jsou ve smyslu výše už citovaného ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatné (věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná).5. Právním předchůdcem žalobkyně tak bylo žalované plněno na základě neplatných smluv. Evidentně tak na straně žalované došlo k tzv. bezdůvodnému obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodů obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V posuzovaném případě byla majetková sféra žalované zvětšena o částku 26 150 Kč, když žalovaná v mezidobí uhradila na obou smlouvách částku 17 850 Kč. Proto soud zavázal žalovanou, aby peněžní částku 26 150 Kč žalobkyni zaplatila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se totiž žalobkyně stala oprávněným domáhat se vydání tohoto bezdůvodného obohacení namísto právního předchůdce žalobkyně (§ 1879 a násl. o.z.). Zároveň soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni i příslušenství žalované pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V posuzovaném případě prodlení žalované se splněním peněžitého dluhu nastalo nejdříve dne 16. 1. 2025, když v řízení nebylo prokázáno, že žalovaná byla k zaplacení vyzvána dne 31. 12. 2024 ke splnění povinnosti do 15. 1. 2025).6. Co se týče zbylých žalobkyní uplatněných nároků (v žalobě označených jako jistina, kapitalizovaných jak úroků, tak zákonných úroků z prodlení), pak ty byly soudem zamítnuty, a to včetně části příslušenství v podobě nároku na zaplacení jak sjednaného úroku, tak úroku z prodlení v rozdílu oproti zákonné výši. Žalobkyně opírala důvodnost těchto nároků o smluvní ujednání. Nicméně, za situace, kdy smlouva mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nebyla uzavřena platně, ztrácejí tyto nároky oporu a nebylo možno je soudem přiznat.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že by na náhradu nákladů řízení měls nárok žalovaná ve výši 24,4 % oproti žalobkyni (rozdíl úspěchu žalované v řízení v rozsahu 62,2 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 37,8 %), ovšem žalované žádné náklady řízení v souvislosti s tímto řízením nevznikly.8. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.