14 C 379/2025-18 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 20 680 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly žalovanému vyplaceny na účet dne 15. 6. 2024. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit do 30 dnů od jeho poskytnutí, svůj závazek však řádně a včas nesplnil. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, , která tuto pohledávku následně postoupila na žalobkyni. Žalovaná částka sestávala z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, smluvního úroku ve výši 300 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 600 Kč, poplatku za administraci prodlení ve výši 700 Kč, nákladů na upomínání k úhradě dluhu prostřednictvím SMS a e-mailových zpráv ve výši 800 Kč, nákladů na upomínání k úhradě dluhu prostřednictvím písemných výzev k úhradě dluhu ve výši 1 000 Kč a smluvní pouty ve výši 4 280 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení.2. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 17. 12. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to v rozsahu smluvního úroku ve výši 300 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 600 Kč, poplatku a administraci prodlení ve výši 700 Kč, nákladů na upomínání k úhradě dluhu prostřednictvím SMS a e-mailových zpráv ve výši 800 Kč, nákladů na upomínání k úhradě dluhu prostřednictvím písemných výzev ve výši 1 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 280 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení. Z toho důvodu soud podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) zastavil řízení v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku.3. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.4. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 30 dnů od jejich poskytnutí, svůj závazek však řádně a včas nesplnil. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, , která ji postoupila na žalobkyni.5. Soud dospěl k závěru, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný se smluvně zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí, tuto povinnost však dosud nesplnil. Jelikož žalobkyně vzala podáním ze dne 17. 12. 2025 žalobu částečně zpět a nadále se domáhala pouze jistiny poskytnutého úvěru, nezabýval se soud tím, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. I kdyby právní předchůdkyně žalobkyně svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného nesplnila, byl by žalovaný povinen zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. Z těchto důvodů soud rozhodl tak, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč (výrok II).6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně, která byla v řízení úspěšná pouze částečně, zavinila, že řízení muselo být ve zbylém rozsahu zastaveno, a rozdíl v úspěchu obou stran je pouze nepatrný.