15 C 15/2026-40 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 11 564,15 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 24. 4. 2018 uzavřena smlouva o , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , kterou se žalobkyně zavázala pro žalovaného zřídit a vést běžný účet č. , č. účtu, . Následně byla dne 15. 10. 2019 mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru poskytovaného formou povoleného přečerpání účtu, na jejímž základě žalobkyně žalovanému umožnila přečerpat zůstatek na jeho běžném účtu až do výše úvěrového limitu v částce 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými poplatky a s úrokem ve výši 18,90 % p. a. V této souvislosti byl povinen zajistit na svém běžném účtu dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíční splátky. Žalovaný své závazky řádně a včas neplnil, pročež žalobkyně zesplatnila svoji pohledávku za žalovaným v celém rozsahu ke dni 8. 8. 2024. Žalovaná částka 11 564,15 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 9 614,15 Kč a poplatků ve výši 1 950 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 035,23 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 668,32 Kč, úroku ve výši 8,05 % p. a. z částky 9 614,15 Kč od 25. 6. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 11 564,15 Kč od 25. 6. 2025 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z výpisů z bankovního účtu žalovaného vedeného u žalobkyně, z údajů poskytnutých žalovaným, z interní databáze žalobkyně a z veřejných úvěrových registrů. Z těchto zdrojů žalobkyně zjistila, že žalovaný byl zaměstnaný u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, jeho průměrný čistý měsíční příjem za 5 měsíců činil 20 848,60 Kč. Měsíční výdaje žalovaného činily dle transakcí na běžném účtu celkem 10 740,58 Kč. Žalovaný v době poskytnutí úvěru splácel jeden další úvěr, přičemž veškeré splátky plnil řádně a včas. Údaje zjištěné o žalovaném žalobkyně následně porovnala se státem publikovanými informacemi o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a dospěla k závěru, že žalovaný byl schopen úvěr řádně splácet.2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 15. 10. 2019 soud zjistil, že žalovaný s žalobkyní uzavřel smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši až 10 000 Kč formou povoleného přečerpání účtu. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 18,90 % p. a. V této souvislosti se žalovaný zavázal, že k poslednímu pracovnímu dni každého kalendářního měsíce bude na jeho účtu dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků, naběhlých úroků z prodlení a smluvní pokuty.5. Z přehledu stavu dlužné jistiny a poplatků bylo zjištěno, že žalovaný v rámci úvěrového rámce průběžně čerpal finanční prostředky, svůj dluh však řádně a včas nesplácel. Dlužná jistina úvěru činila v červnu roku 2025 9 614,15 Kč, dlužné poplatky 1 950 Kč, úroky 1 035,23 Kč a úroky z prodlení 668,32 Kč.6. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za rok 2019 vyplynulo, že příjmy žalovaného činily v květnu 17 089 Kč, v červnu 21 550 Kč, v červenci 17 477 Kč, v srpnu 21 096 Kč a v září 27 022 Kč. Výdaje žalovaného za tyto měsíce činily přibližně 10 000 – 15 000 Kč měsíčně.7. Z výpisu z úvěrového registru , právnická osoba, soud zjistil, že žalovaný v době poskytnutí úvěru splácel jeden další úvěr, přičemž nesplacená jistina tohoto úvěru činila 126 786 Kč a měsíční splátka činila 2 486 Kč. Žalovaný nebyl v prodlení s úhradou splátek tohoto úvěru.8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky ve výši až 10 000 Kč formou povoleného přečerpání zůstatku na běžném účtu. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými poplatky a úrokem ve výši 18,90 % p. a. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet, přičemž vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, z výpisů z bankovního účtu žalovaného vedeného u žalobkyně, interní databáze žalobkyně a z veřejných úvěrových registrů. Žalobkyně zjistila, že žalovaný byl zaměstnaný, jeho čistý měsíční příjem činil 20 848,60 Kč a měsíční výdaje 10 740,58 Kč. Žalovaný v době poskytnutí úvěru splácel jeden další úvěr, přičemž veškeré splátky plnil řádně a včas. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkami úvěru, pročež žalobkyně ke dni 8. 8. 2024 zesplatnila svoji pohledávku za žalovaným v plném rozsahu.9. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.10. Soud dospěl k závěru, že se žalovaný smluvně zavázal ke splácení úvěru, své závazky však řádně a včas neplnil. Před poskytnutím úvěru žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost a posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Z těchto důvodů soud rozhodl tak, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu a dlužné poplatky spolu se smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení (výrok I).11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 564,15 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Odměnu a náhrady advokáta soud určil podle § 14b a. t., neboť je mu z úřední činnosti známo, že se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech.