15 C 22/2026-27 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 32 364 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 12. 12. 2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí spolu s úrokem ve výši 27,280 % p. a., přičemž celkově měl uhradit částku 46 000 Kč prostřednictvím 40 měsíčních splátek po 1 150 Kč. Žalobkyně dne 27. 12. 2024 převedla částku 27 500 Kč na bankovní účet žalovaného a zbývající částku ve výši 2 500 Kč převedla na účet zprostředkovatele úvěru jako jeho provizi. Žalovaný splátky řádně a včas nehradil, pročež žalobkyně úvěr ke dni 25. 8. 2025 zesplatnila. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z informací získaných od žalovaného, ze státem publikovaných informací o životním a existenčním minimu a z veřejných rejstříků, a dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr řádně splácet. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 27 551 Kč, dlužných úroků ve výši 1 841 Kč, náhrady nákladů spojených s upomínáním k úhradě dlužné částky ve výši 300 Kč, smluvní pokuty za opožděné splátky ve výši 1 497 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 29 392 Kč od 26. 8. 2025 do 4. 10. 2025 v částce 1 175 Kč.2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé vyjádřil tak, že je pravdou, že s žalobkyní předmětnou smlouvu uzavřel. Učinil tak z toho důvodu, že se ocitl v dluhové pasti, protože potřeboval peníze na splácení jiných úvěrů. V době uzavření smlouvy měl příjem asi 35 000 Kč a splácel tři jiné úvěry, jejichž měsíční splátky činily přibližně 2 753 Kč, 1 800 Kč a 4 000 Kč. Žalovaný žil ve společné domácnosti s partnerkou a třemi nezletilými dětmi ve věku 9, 7 a 2 roky. Partnerka byla v době uzavření smlouvy na mateřské dovolené. Uvedené skutečnosti žalovaný žalobkyni sdělil při uzavírání smlouvy. Žalovaný dále uvedl, že na dluh ze smlouvy uhradil celkem 5 751 Kč. Žalovaný souhlasil s tím, že uhradí jistinu, zákonný úrok z prodlení a částečnou náhradu nákladů řízení. Nebyl ale schopen zaplatit dluh najednou a proto žádal, aby mu bylo umožněno splácet dlužnou částku ve splátkách po 1 500 Kč. Ke své současné situaci žalovaný uvedl, že je zaměstnán, jeho příjem činí 32 000 Kč, má tři nezletilé děti a jeho partnerka je na mateřské dovolené. Celkové náklady žalovaného na bydlení činí 17 000 Kč, náklady na elektřinu činí dalších 5 000 Kč a splácí ještě jiný úvěr s měsíční splátkou 1 500 Kč.3. Soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, vyplynulo, že dne 12. 12. 2024 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se žalobkyně zavázala, že žalovanému poskytne úvěr ve výši 30 000 Kč, z čehož částka 27 500 Kč měla být vyplacena žalovanému a částka 2 500 Kč měla být vyplacena zprostředkovateli úvěru jako provize. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 27,28 % p. a. prostřednictvím 40 měsíčních splátek po 1 150 Kč. Celkem měl žalovaný uhradit částku 46 000 Kč.5. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že dne 27. 12. 2024 odeslala žalobkyně na bankovní účet žalovaného částku 27 500 Kč6. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že dne 27. 12. 2024 odeslala žalobkyně na účet č. , č. účtu, částku 2 500 Kč.7. Z čestného prohlášení žalovaného ze dne 12. 12. 2024 soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy žalobkyni uvedl, že jeho příjmy činí 35 000 Kč, jeho náklady na bydlení činí 12 000 Kč a jiné výdaje nemá. Dále uvedl, že je svobodný a nemá žádné děti. Žalovaný neuvedl žádné výdaje spojené se splátkami úvěrů.8. Z protokolu o posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne 27. 12. 2024 soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy zjistila, že žalovaný žije v nájemním bydlení, má vyživovací povinnost ke třem osobám, jeho výdaje na bydlení činí 8 250 Kč a měsíční splátka u žalobkyně bude činit 1 150 Kč. Jiné výdaje žalovaného žalobkyně nezjistila. Žalobkyně zjistila, že žalovaný v době poskytnutí úvěru čerpal úvěry v celkové výši 36 360 Kč.9. Z výpisu úhrad a splátek soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 5 751 Kč, následně se dostal do prodlení s úhradou splátek. Žalobkyně svoji pohledávku za žalovaným zesplatnila ke dni 25. 8. 2025.10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž částka 27 500 Kč byla žalovanému vyplacena na jeho bankovní účet a zbývající částka ve výši 2 500 Kč byla vyplacena zprostředkovateli úvěru jako provize. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 27,28 % p. a. prostřednictvím 40 měsíčních splátek po 1 150 Kč. Celkem měl žalovaný uhradit částku 46 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila některé dílčí informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, přičemž vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, z veřejných rejstříků a ze státem publikovaných údajů o životním minimu a o normativních výdajích na bydlení, a zjistila, že žalovaný žije v nájemním bydlení, má vyživovací povinnost ke třem osobám, jeho výdaje na bydlení činí 8 250 Kč a měsíční splátka u žalobkyně bude činit 1 150 Kč. Jiné výdaje žalovaného žalobkyně nezjistila. Žalobkyně zjistila, že žalovaný v době poskytnutí úvěru čerpal úvěry v celkové výši 36 360 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkami úvěru, pročež žalobkyně ke dni 17. 2. 2025 zesplatnila dlužnou částku v plném rozsahu. Žalovaný na úhradu dluhu ze smlouvy uhradil celkem 5 751 Kč.11. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.12. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy učinila některé dílčí kroky vedoucí k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ale nepostupovala při tom s odbornou péčí. Při posuzování jeho úvěruschopnosti vycházela ze zjištění, že náklady žalovaného spojené s bydlením činily 8 250 Kč, náklady spojené se splátkami úvěru u žalobkyně činily 1 150 Kč a jiné výdaje žalovaný neměl. Takto tvrzená výše výdajů je zcela zjevně podhodnocená. Je nemožné, aby žalovaný neměl žádné výdaje spojené s úhradou běžných výdajů (např. strava, hygiena, ošacení, doprava), tím spíše, když měl vyživovací povinnost ke třem osobám, což je nutně spojeno se zvýšenými výdaji. Soudu není zřejmé, proč žalobkyně stanovila výdaje žalovaného související s bydlením na částku 8 250 Kč, když žalovaný v čestném prohlášení uvedl, že tyto výdaje činí 12 000 Kč. Dále není zřejmé, jakým způsobem žalobkyně zjišťovala údaje o stávajících závazcích žalovaného, když zjistila, že žalovaný před uzavřením smlouvy čerpal úvěry v celkové výši 36 360 Kč a současně uvedla, že žalovaný neměl kromě měsíční splátky u žalobkyně ve výši 1 150 Kč žádné závazky spojené s úhradou dluhů. Žalobkyně zcela rezignovala na zjišťování skutečných výdajů žalovaného a spokojila se se zjištěním, že příjmy žalovaného po odečtení nákladů na bydlení převyšují částku životního minima domácnosti. Tento přístup ke zkoumání schopnosti splácet úvěr soud nepovažuje za dostatečný, neboť nedokáže zohlednit individuální potřeby konkrétní osoby. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost a neposoudila důkladně úvěruschopnost žalovaného. Proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou a žalobu čá