15 C 332/2025-22 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 20 821 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 18. 9. 2024 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, které jí byly zaslány téhož dne na účet č. , č. účtu, . Dne 2. 10. 2024 uzavřela žalovaná s žalobkyní dodatek o navýšení zápůjčky o 6 500 Kč, přičemž tato částka byla žalované dne 2. 10. 2024 zaslána na účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala uhradit poplatek ve výši 3 933 Kč. Jistina i poplatek byly splatné ke dni 18. 10. 2024, žalovaná však svůj dluh řádně a včas neuhradila. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované tak, že si od ní vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, a dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 13 500 Kč, poplatku ve výši 3 933 Kč a smluvní pokuty v celkové výši 3 388 Kč, která byla vypočtena v sazbě 0,10 % denně z dlužné jistiny ve výši 13 500 Kč za období od 19. 10. 2024 do 27. 6. 2025. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 17 433 Kč od 19. 10. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřila.3. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Z listiny označené jako smlouva o zápůjčce soud zjistil, že dne 18. 9. 2024 uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky v celkové výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 820 Kč nejpozději do 18. 10. 2024.5. Z listiny označené jako dodatek ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že dne 2. 10. 2024 uzavřely žalovaná a žalobkyně dodatek ke smlouvě, kterým se žalobkyně zavázala, že žalobkyni navýší zápůjčku poskytnutou na základě smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, o 6 500 Kč, přičemž celková výše zápůjčky bude činit 13 500 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 625 Kč, přičemž celkový poplatek bude činit 3 445 Kč, a to do 18. 10. 2024.6. Z výpisu z běžného účtu žalované vyplynulo, že z účtu žalované odešla dne 2. 10. 2024 platba ve výši 6 500 Kč.7. Z dopisu ze dne 25. 10. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k okamžité úhradě dluhu ve výši 17 970 Kč.8. Z dopisu ze dne 1. 11. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k okamžité úhradě dluhu ve výši 18 785 Kč.9. Z dopisu ze dne 8. 11. 2024 vyplynulo, že žalobkyně žalovanou vyzvala k okamžité úhradě dluhu ve výši 19 600 Kč.10. Z dopisu ze dne 17. 11. 2024 vyplynulo, že žalobkyně žalovanou vyzvala k okamžité úhradě dluhu ve výši 20 454 Kč.11. Z dopisu ze dne 2. 12. 2024 bylo zjištěno žalobkyně žalovanou vyzvala k okamžité úhradě dluhu ve výši 21 121 Kč. Současně ji upozornila, že pokud žalovaná v následujících dnech dluh nesplatí, uplatní žalobkyně svůj nárok žalobou u soudu.12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu, na jejímž základě žalovaná čerpala finanční prostředky v celkové výši 13 500 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými poplatky v celkové výši 3 445 Kč, a to do 18. 9. 2024. Svůj dluh však řádně a včas nesplnila. Z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalované.13. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovanou a žalobkyní jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná nejednala v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.14. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy neučinila žádné kroky vedoucí k posouzení úvěruschopnosti žalované. Tento závěr potvrzuje i vyjádření žalobkyně, v němž uvedla, že svá tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti nebude doplňovat a je proto srozuměna s tím, že smlouva o úvěru bude posouzena jako absolutně neplatná. Jelikož žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost a neposoudila před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované, je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudit jako absolutně neplatnou.15. Žalovaná však na základě této smlouvy čerpala finanční prostředky, a tudíž je povinna je vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě vyhověl co do jistiny ve výši 13 500 Kč a zákonného úroku z prodlení (výrok I.).16. Ve zbylém rozsahu je žaloba nedůvodná a soud ji částečně zamítl (výrok II.)17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a rozdíl v úspěchu obou stran je pouze nepatrný (výrok III.).