15 C 38/2026-18 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 11 472,38 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 14. 12. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mohl žalovaný průběžně čerpat finanční prostředky ve výši až 5 700 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných denních splátkách. Žalovaný na základě smlouvy o úvěru čerpal dne 14. 12. 2024 peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč, svůj dluh však řádně a včas neplnil a uhradil celkem pouze 0,34 Kč. Z toho důvodu žalobkyně vypověděla smlouvu ke dni 17. 4. 2025. Dlužná částka vyčíslená žalobkyní se skládá z dlužné jistiny ve výši 4 999,64 Kč, poplatků za vyplacení tranší úvěru ve výši 99,14 Kč a smluvního úroku ve výši 6 373,60 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudila žalobkyně schopnost žalovaného úvěr splácet, přičemž vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, z výpisů z bankovního účtu žalovaného, z výplatních pásek žalovaného, z veřejných rejstříků a úvěrových registrů, a zjistila, že měsíční příjem žalovaného činil 25 000 Kč. Na základě zjištěných informací dospěla k závěru, že žalovaný byl schopný úvěr splácet.Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 61,53 Kč s odůvodněním, že si smluvní strany pro případ prodlení žalovaného sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, ohledně které se žalovaný dostal do prodlení. , adresa, ,, Anonymizováno, Kč představuje smluvní pokutu za prvních 90 dnů prodlení žalovaného, za další období žalobkyně zaplacení smluvní pokuty nepožaduje.2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplynulo, že dne 14. 12. 2024 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se smlouvou zavázala, že žalovanému umožní opakovaně čerpat úvěr až do celkové výše úvěrového limitu 5 700 Kč, žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s denním úrokem ve výši 1,066 % a poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky.5. Z přehledu bankovních transakcí vyplynulo, že dne 14. 12. 2024 byly na účet žalovaného vyplaceny finanční prostředky v celkové výši 5 000 Kč.6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že žalovaný žije v domácnosti sám. Žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 24 500 Kč, jeho náklady na bydlení činí 13 000 Kč a ostatní výdaje 5 000 Kč měsíčně. Žádné výdaje spojené s úhradou stávajících dluhů žalovaný neuvedl.7. Z výpisu identifikovaných příjmů za období prosinec 2023 až prosinec 2024 soud zjistil, že výše příjmů žalovaného v těchto měsících byla nepravidelná, např. v červenci 2024 přesahovala 190 000 Kč, naopak v říjnu 2024 dosahovala pouze 4 008,18 Kč. Soud současně zjistil, že příjmy přicházely na účet žalovaného ve více platbách po menších částkách. Z výpisu není patrné, jestli jsou příjmy žalovaného příjmem ze zaměstnání či z jiných zdrojů.8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn průběžně čerpat finanční prostředky až do výše 5 700 Kč, přičemž skutečně čerpal finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných denních splátkách. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila některé dílčí informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, přičemž vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, z výpisu z příjmů žalovaného za období jednoho roku a z veřejných rejstříků. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkami úvěru, pročež žalobkyně ke dni 17. 4. 2025 zesplatnila dlužnou částku v plném rozsahu. K tomuto datu činila celková dlužná jistina 4 999,64 Kč.9. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.10. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy učinila některé dílčí kroky vedoucí k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ale nepostupovala při tom s odbornou péčí. Žalobkyně zejména řádně neověřila příjmy žalovaného. Z výpisu identifikovaných příjmů je zřejmé, že výše příjmů žalovaného se v různých měsících výrazně lišila. Je jen obtížně představitelné, aby jeho příjmy ze zaměstnání v některých měsících přesahovaly 190 000 Kč a v jiných činily pouhé 4 000 Kč. Na základě těchto informací se soudu jeví jako pravděpodobné, že žalovaný opakovaně čerpal spotřebitelské úvěry v nezanedbatelné výši. Pokud měla žalobkyně pochybnosti o zdroji příjmů žalovaného, bylo její povinností tyto informace prověřit a nespoléhat pouze na tvrzení uvedená v žádosti o úvěr. Žalobkyně nadto neověřila ani výši výdajů žalovaného a spoléhala na jeho tvrzení, že jeho výdaje na bydlení činí 13 000 Kč a ostatní výdaje činí 5 000 Kč měsíčně. Tato výše měsíčních výdajů sice v zásadě odpovídá současným cenám nájmů a zboží, avšak pokud měla žalobkyně před uzavřením smlouvy k dispozici výpisy z bankovního účtu žalovaného, nepostupovala s náležitou péčí, když výši výdajů žalovaného neověřila. Z výpisů z účtů mohla žalobkyně zjistit i výdaje, které žalovaný v žádosti o úvěr neuvedl, včetně případných výdajů spojených se splátkami spotřebitelských úvěrů. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost a neposoudila důkladně úvěruschopnost žalovaného. Z toho důvodu je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudit jako absolutně neplatnou.11. Žalovaný však na základě této smlouvy čerpal finanční prostředky, a tudíž je povinen je vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě vyhověl co do jistiny ve výši 4 999,64 Kč a zákonného úroku z prodlení (výrok I.).12. Ve zbylém rozsahu je žaloba nedůvodná a soud ji částečně zamítl (výrok II.)13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a rozdíl v úspěchu obou stran je pouze nepatrný (výrok III.).