15 C 54/2026-21 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 17 873,30 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 10. 1. 2025 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mohla žalovaná průběžně čerpat peněžní prostředky ve výši až 11 800 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny a poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaná na základě smlouvy o úvěru čerpala dne 10. 1. 2025 peněžní prostředky v celkové výši 8 000 Kč, svůj dluh však řádně a včas neplnila, pročež žalobkyně smlouvu ke dni 12. 5. 2025 vypověděla a svoji pohledávku za žalovanou zesplatnila v plném rozsahu. Dlužná částka vyčíslená žalobkyní se skládá z dlužné jistiny ve výši 7 999,98 Kč, poplatků za vyplacení tranší úvěru ve výši 158,90 Kč a smluvního úroku ve výši 9 714,42 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudila žalobkyně schopnost žalované úvěr splácet, přičemž vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, z výpisů z bankovního účtu žalované, z výplatních pásek žalované, z veřejných rejstříků a úvěrových registrů, a zjistila, že měsíční příjem žalované činil 25 000 Kč. Na základě zjištěných informací dospěla k závěru, že žalovaná byla schopna úvěr splácet.Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 135,43 Kč s odůvodněním, že si smluvní strany pro případ prodlení žalované sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, ohledně které se žalovaná dostala do prodlení. , adresa, ,43 Kč představuje smluvní pokutu za prvních 90 dnů prodlení žalované, za další období žalobkyně zaplacení smluvní pokuty nepožaduje.2. Žalovaná se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřila.3. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplynulo, že dne 10. 1. 2025 uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se smlouvou zavázala, že žalované umožní opakovaně čerpat peněžní prostředky až do celkové výše úvěrového limitu 11 800 Kč, žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s denním úrokem ve výši 1,016 % a poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky.5. Z přehledu bankovních transakcí vyplynulo, že dne 10. 1. 2025 byly na účet žalované vyplaceny finanční prostředky v celkové výši 8 000 Kč.6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že žalovaná žije v domácnosti se dvěma dalšími osobami, z nichž jedna má vlastní příjem. Žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 10 000 Kč, její náklady spojené se splátkami úvěru činí 1 000 Kč měsíčně a jiné náklady nemá. Žalobkyně pro účely posouzení úvěruschopnosti žalované stanovila její minimální měsíční výdaje na částku 6 280 Kč. Dále ověřila výši jejích příjmů a dospěla k závěru, že čistý měsíční příjem žalované činí 21 687 Kč.7. Z výpisu identifikovaných příjmů za období září 2024 až prosinec 2024 soud zjistil, že na účet žalované každý měsíc přicházela částka ve výši přibližně 20 000 – 25 000 Kč.8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovaná oprávněna průběžně čerpat peněžní prostředky až do výše 11 800 Kč, přičemž skutečně čerpala peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných denních splátkách. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila některé dílčí informace o schopnosti žalované úvěr splácet, přičemž vycházela z údajů poskytnutých žalovanou a z výpisů z příjmů žalované za období čtyř měsíců, a dospěla k závěru, že čistý měsíční příjem žalované činil 21 687 Kč a její výdaje činily celkem 6 280 Kč měsíčně. Žalovaná se dostala do prodlení se splátkami úvěru, pročež žalobkyně ke dni 12. 5. 2025 zesplatnila dlužnou částku v plném rozsahu. K tomuto datu činila celková dlužná jistina 7 999,98 Kč.9. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovanou a žalobkyní jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná nejednala v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.10. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy učinila některé dílčí kroky vedoucí k posouzení úvěruschopnosti žalované, ale nepostupovala při tom s odbornou péčí. Žalobkyně zejména řádně neověřila výdaje žalované. Výdaje tvrzené žalovanou jsou zcela zjevně nepravdivé, neboť je zřejmé, že žalovaná musí mít kromě splátek úvěrů i jiné výdaje spojené s bydlením, stravou, hygienou, ošacením, dopravou či kulturním vyžitím. Žalovaná měla před poskytnutím úvěru zjistit skutečné výdaje žalované, pouhé stanovení výdajů ve výši odpovídající statistickým minimálním nákladům na živobytí je nedostatečné, neboť nedokáže zohlednit individuální potřeby konkrétní osoby. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost a neposoudila důkladně úvěruschopnost žalované. Z toho důvodu je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudit jako absolutně neplatnou.11. Žalovaná však na základě této smlouvy čerpala peněžní prostředky, a tudíž je povinna je vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě vyhověl co do jistiny ve výši 7 999,98 Kč a zákonného úroku z prodlení (výrok I.).12. Ve zbylém rozsahu je žaloba nedůvodná a soud ji částečně zamítl (výrok II.)13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a rozdíl v úspěchu obou stran je pouze nepatrný (výrok III.).