19 C 30/2026-54 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 1.10.2025 domáhala na žalovaném zaplacení částky 14 760 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 23.12.2024, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, , , Anonymizováno, : , IČO, ), na základě níž původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal jistinu úvěru v částce 12 000 Kč a smluvní úrok ve výši 2 760 Kč splácet ve splátkách, kdy nejpozději jej měl splatit do 28.2.2025. Žalovaný však doposud ničeho nezaplatil. Pohledávka byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024.Stanovisko žalovaného k žalobě se soudu nepodařilo získat. K jednání soudu dne , datum, se žádný z účastníků nedostavil, když pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila. Soud tak ve věci jednal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) v nepřítomnosti účastníků. Na základě předložených listin pak soud dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům.Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 23.12.2024 ve spojení s výpisem z účtu původního věřitele a žalovaného má soud za prokázané, že na základě smlouvy o úvěru byl žalovanému původním věřitelem (, právnická osoba, , IČ: , IČO, ) poskytnut převodem na jeho účet úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit původnímu věřiteli společně se smluvním úrokem ve výši 2 760 Kč v pravidelných měsíčních splátkách.Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena mezi poskytovatelem finančních služeb a žalovaným v postavení spotřebitelky, aplikují se na posouzení úvěrové smlouvy ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.).Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.S ohledem na uvedená ustanovení soud posuzoval platnost předmětné úvěrové smlouvy. K otázce posouzení způsobilosti žalovaného splácet sjednaný úvěr žalobkyně sice v žalobě uvedla, že úvěruschopnost žalovaného právní předchůdce žalobkyně posuzoval, avšak vycházel přitom z tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, když žalobkyně již aktuálně nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně takových tvrzení a provedené lustraci v dlužnických registrech a databázích. Proto soud nemá splnění povinnosti před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru zákonným postupem posoudit úvěruschopnost spotřebitele za splněnou a dovodil na základě toho neplatnost úvěrové smlouvy.S ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně, jejíž aktivní legitimace je dána v důsledku v žalobě uvedených smluv o postoupení pohledávek (§ 1879 o. z.), právo pouze na zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru. Žalovaný je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú. povinen vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení ve výši 12 000 Kč.Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu, žalovaný není povinen hradit žádné sjednané příslušenství. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaný se dosud v prodlení neocitl.Jelikož žalovaný byl v řízení nečinný, soud neučinil k možnostem žalovaného vrátit žalobkyni dluh žádné skutkové zjištění. Proto soud stanovil lhůtu k plnění žalovaného v obecné třídenní pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).S ohledem na shora uvedené soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, představující nezaplacenou jistinu. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věta první o.s.ř.. Žalobkyně byla úspěšná v 94 %, žalovaný pak v 6 % předmětu sporu. Žalobkyně má tedy právo na náhradu 88 % nákladů řízení. Náklady řízení jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 800 Kč a náklady na zastoupení advokátem. Náklady na zastoupení advokátem sestávají z odměny podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 1 200 Kč (za 3 úkony právní služby po 400 Kč - převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy), z paušální částky náhrady výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné podle § 14b odst. 1 a 5 písm. a) vyhlášky ve výši 300 Kč za shora uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč, z odměny podle § 7 a § 11 vyhlášky ve výši 2 580 Kč (za 1 úkon právní služby po 1 700 Kč – sepis doplnění žaloby v podání ze dne 12.3.2026) a z paušální částky náhrady výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné podle § 13 odst. 3 vyhlášky ve výši 450 Kč za shora uvedený 1 úkon právní služby po 450 Kč. Celkové náklady dosáhly částky 4 450 Kč, z níž 88 % tvoří částka 3 916 Kč.