19 C 34/2026-60 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24.9.2025 domáhá zaplacení částky 18 486,89 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 2.11.2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mohl žalovaný průběžně čerpat finanční prostředky ve výši až 31 700 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných denních splátkách. Žalovaný na základě smlouvy o úvěru čerpal finanční prostředky v celkové výši 8 014 Kč, svůj dluh však řádně a včas neplnil, čímž se dostal do prodlení se splácením. Doposud na jistinu žalovaný zaplatil pouze 14,98 Kč. Žalobkyně proto smlouvu vypověděla ke dni 9.4.2025. Dlužná částka vyčíslená žalobkyní se skládá z dlužné jistiny ve výši 7 998,92 Kč, poplatků za vyplacení tranší úvěru ve výši 148,75 Kč, smluvního úroku ve výši 9 694,44 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ ve výši 54,90 Kč a poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 461,70 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 128,18 Kč s odůvodněním, že si smluvní strany pro případ prodlení žalovaného sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobce požaduje zaplacení smluvní pokuty pouze za prvních 90 dní prodlení žalovaného, tj. za období od 9.1.2025 do 9.4.2025. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z údajů tvrzených žalovaným a z výpisu z bankovního účtu žalovaného, z něhož vyplynulo, že čistý měsíční příjem žalovaného činí , částka, . Dále žalobkyně ověřila, že žalovaný není evidován v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a registru , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Z těchto skutečností žalobkyně usoudila, že je žalovaný schopen úvěr splácet.2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplynulo, že dne 2.11.2024 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se smlouvou zavázala, že žalovanému umožní opakovaně čerpat úvěr až do celkové výše úvěrového limitu 31 700 Kč, žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s denním úrokem ve výši 1,02 % a poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky.4. Z přehledu bankovních transakcí a výpisu z účtu žalovaného vyplynulo, že v období od 2.11.2024 do 9.12.2024 byly na účet žalovaného vyplaceny finanční prostředky v celkové výši 8 014 Kč (dne 2.11.2024 částka 2 x 3 000 Kč a částka 2 000 Kč a dne 9.12.2024 částka 14 Kč).5. Z e-mailu ze dne 9.4.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně dne 9.4.2025 vypověděla smlouvu o úvěru a dlužnou částku v celkové výši 18 626,89 Kč zesplatnila.6. Z dopisu ze dne 12.7.2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 18 626,89 Kč a k úhradě nákladů právního zastoupení ve výši 5 227 Kč. Současně ho upozornila, že pokud žalovaný dluh ve lhůtě tří dnů nesplatí, uplatní žalobkyně svůj nárok žalobou u soudu.Anonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavec10. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná nejednala v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.11. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy učinila některé dílčí kroky vedoucí k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ale nepostupovala při tom s odbornou péčí, když se podrobně nezabývala výdajovou stránkou na straně žalovaného a bez jakéhokoliv dokladování a porovnání tvrzených výdajů se skutečností (například zjištěním výdajů údaji z výpisu z bankovního účtu žalovaného či dalších dokladů) vycházela z údajů tvrzených žalovaným. Dle názoru soudu tak žalobkyně před poskytnutím úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost a neposoudila důkladně úvěruschopnost žalovaného. Z toho důvodu je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudit jako absolutně neplatnou.12. Žalovaný však na základě této smlouvy čerpal finanční prostředky, a tudíž je povinen je vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě vyhověl co do dlužné jistiny ve výši 7 998,92 Kč a zákonného úroku z prodlení z této jistiny podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (tj. 12 % ročně).13. Ve zbylém rozsahu je žaloba nedůvodná a soud ji tedy zamítl.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když žalovanému jako procesně více úspěšné straně sporu za řízení žádné náklady nevznikly.15. Lhůtu k plnění soud stanovil dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř..