32 C 34/2026-29 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, a to společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 15. 7. 2024 uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v 36 pravidelných splátkách po 807 Kč splatných měsíčně od spolu se sjednaným příslušenstvím. Žalovaný ale splatil pouze ve výši 1 002,80 Kč, zbylou část půjčky žalovaný nevrátil. Žalobkyně dále tvrdí, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovala v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s interními schvalovacími strategiemi banky odpovídajícími principům obezřetného úvěrování. Podle žalobkyně vycházela věřitelka z údajů poskytnutých žalovaným v rozsahu přiměřeném povaze, výši, délce a rizikovosti úvěru a tyto údaje dále aktivně ověřoval z interních a externích databází, zejména z úvěrových registrů, insolvenčního rejstříku a databáze neplatných dokladů. Schopnost žalovaného splácet půjčku byla dle žalobkyně posuzována rovněž pomocí automatizovaných modelů vycházejících z disponibilní částky, při jejímž stanovení byly zohledněny částky životního minima a normativních nákladů na bydlení v souladu s § 84 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uzavírá, že na základě tohoto individuálního hodnocení nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by poskytnutí půjčky bránila, a proto byla žádost žalovaného schválena.2. Žalovaný se věci nevyjádřil.3. Ze smlouvy ze dne 12. 7. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytovat služby přímého bankovnictví.4. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, a z akceptace soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dohodli na tom, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet s úrokem 39,9 % ročně částkou 807 Kč v 36 splátkách splatných měsíčně.5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o podstatných okolnostech úvěru.6. Z výpisů půjčky soud zjistil, že žalovaný obdržel částku ve výši 15 000 Kč dne 15. 7. 2024, přičemž provedl splátky ve výši 0,56 Kč, 2 Kč, 219,69 Kč, 195,31 Kč, 86 Kč, 499 Kč a 0,24 Kč, celkem tedy 1 002,80 Kč.7. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta vyhotoveného původním věřitelem dne 15. 7. 2024 soud zjistil, že žalovaný požádal o spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč se splatností 36 měsíců a že věřitel v rámci schvalovacího procesu vycházel z údajů žalovaným deklarovaných v žádosti o úvěr. Pro posouzení úvěruschopnosti věřitel využil interní a externí datové zdroje, zejména lustrace v bankovních a nebankovních úvěrových registrech, insolvenčním rejstříku a databázi neplatných dokladů, přičemž v těchto registrech nebyly zjištěny negativní záznamy. Dále soud zjistil, že věřitel při hodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr použil automatizovaný schvalovací model, který pracoval s deklarovaným příjmem žalovaného ve výši 25 000 Kč a s modelově stanovenými výdaji zahrnujícími životní minimum, normativní náklady na bydlení a další odhadované výdajové položky. Na základě tohoto vyhodnocení dospěl věřitel k závěru, že žalovanému po odečtení výdajů zůstává dostatečná disponibilní částka pro splácení úvěru, a úvěr byl následně schválen.8. Z přehledu ke smlouvě začínající „A1 identifikace žádosti“ soud učinil skutkové zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně sumarizovala údaje zjištěné o žalovaném, soud neučinil žádné skutkové zjištění stran toho, jak k vyplněným údajům žalobkyně přišla a zda případně uvedené údaje jakkoli ověřovala. Obdobné skutkové zjištění soud učinil z listiny nazvané údaje klienta – fyzická osoba.9. Z mimořádného výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u Raiffeisenbank a.s. soud zjistil, že dne 15. 7. 2024 došlo na tento účet k připsání částky 15 000 Kč představující jednorázové čerpání předmětného spotřebitelského úvěru. Z výpisu dále plyne, že v období před čerpáním úvěru nejsou na účtu zachyceny žádné pravidelné ani jednorázové příjmy, z nichž by bylo možné dovodit existenci stabilního příjmu žalovaného. Po připsání úvěrových prostředků došlo v krátkém časovém období k jejich rychlému čerpání, zejména prostřednictvím převodů na jiné účty a třetím osobám, jakož i četnými drobnými platebními transakcemi. Z výpisu je dále patrné, že již v srpnu 2024 byly na účtu evidovány položky označené jako splátky úvěru po splatnosti, poplatky po splatnosti a úroky z prodlení, přičemž účet se opakovaně dostával do záporného disponibilního zůstatku.10. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 13. 12. 2023, z její přílohy, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a společnost , Anonymizováno, se dohodly na postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy č. , hodnota, za žalovaným, úplata byla uhrazena, jak soud zjistil z potvrzení právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 6. 8. 2025. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován přípisem ze dne 20. 8. 2025, jak soud zjistil z příslušného přípisu, jehož odeslání má soud za prokázané z přehledu podacích čísel ze dne 27. 8. 2025.11. Žalovaný byl přípisem ze dne 12. 9. 2025 informován o postoupení pohledávky ze společnosti , Anonymizováno, na žalobkyni, odeslání má soud za prokázané ze seznamu oznámení o postoupení pohledávek ze dne 15.9.202512. Výzvou ze dne 16. 12. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a současně poskytnutý úvěr zesplatnila, jak soud zjistil z příslušné výzvy, jejíž odeslání má soud za prokázané z přehledu podacích čísel ze dne 5. 9. 2025.13. Výzvou ze dne 12. 9. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy, přičemž výzva byla odeslána dne 15. 9. 2025, prokázané z přehledu podacích čísel ze dne 15. 9. 2025.14. Přípisem ze dne 14. 7. 2025 právní předchůdkyně informovala žalovaného o změně čísla účtu ke splácení úvěru, jak soud zjistil z příslušného přípisu.15. Sodu pro nadbytečnost neprovedl k důkazu ceník, všeobecné obchodní podmínky a produktové podmínky pro osobní úvěry, neboť tyto důkazy měly dokazovat další průběh smluvního vztahu, případně dokazuje existenci dalších smluvních ujednání, kdy tyto skutečnosti nejsou s ohledem na právní posouzení věci významné.16. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:17. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byl uzavřen smluvní vztah, na jehož základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr (zápůjčka) ve výši 15 000 Kč se splatností 36 měsíců a sjednanými měsíčními splátkami. Před schválením spotřebitelského úvěru provedla právní předchůdkyně žalobkyně posouzení úvěruschopnosti žalovaného na základě jím deklarovaných údajů, které dále podrobila lustracím v interních a externích databázích, zejména v úvěrových registrech, insolvenčním rejstříku a databázi neplatných dokladů. Současně byla schopnost žalovaného splácet úvěr vyhodnocena prostřednictvím automatizovaného schvalovacího modelu, který pracoval s deklarovaným příjmem žalovaného a s výdajovými položkami stanovenými převážně na základě modelových hodnot, zahrnujících zejména životní minimum, normativní náklady na bydlení a další odhadované výdaje. Na základě tohoto vyhodnocení byl úvěr schválen a dne 15. 7. 2024 žalovaným jednorázově čerpán. V období před poskytnutím úvěru nebyly u žalovaného zaznamenány příjmy svědčící o existenci stabilního zdroje příjmů a po poskytnutí úvěru došlo k rychlému čerpání poskytnutých prostředků. Žalovaný následně uhradil pouze část splátek v celkové výši 1 002,80 Kč, přičemž splátková povinnost nebyla plněna řádně a včas, což vedlo k evidenci splátek po splatnosti, poplatků po splatnosti a úroků z prodlení a k zesplatnění úvěru. Pohledávka ze smlouvy byla následně postoupena na jiné subjekty a žalovaný byl o těchto postoupeních informován, přičemž přes opakované výzvy dlužné částky neuhradil.18. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:19. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o zápůjčce dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen o. z.), neboť smlouvou o zápůjčce zapůjčitel přenechává věci stejného druhu a vydlužitel se zavazuje zapůjčené věci stejného druhu vrátit, přičemž podstatnou náležitostí smlouvy o zápůjčce není oproti smlouvě o úvěru sjednání úroku.20. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřel ji jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením sml