6 C 340/2025-18 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 23 057,19 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Na odůvodnění tohoto žalobního požadavku uvedla, že žalovaná dne 20. 12. 2024 uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . c, Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, .), dále jen „právní předchůdce žalobkyně“, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 15 000 Kč, přičemž se jej zavázala splatit včetně úroku ve výši 7 307,19 Kč v měsíčních splátkách, nejpozději do 20. 4. 2025. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky řádně nesplácela a právní předchůdce žalobkyně proto vyzval žalovanou k uhrazení jistiny ve výši 15 000 Kč, úroku ve výši 7 307,19 Kč a poplatků ve výši 750 Kč včetně jejího příslušenství. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou žalobkyni. Žalobkyně vznesla požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná se dohodli na tom, že žalobkyně umožní žalované čerpat peněžní prostředky do výše 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách společně s úrokem ve výši 146,949 % ročně (7 307,19 Kč), nejpozději však do 20. 4. 2025. Z důvodu prodlení žalované pak právní předchůdce žalobkyně požadoval po žalované částku 750 Kč představující poplatky za prodlení (3x 250 Kč), který měli účastníci ve smlouvě sjednaný. Tyto pravidelné měsíční splátky však žalovaná řádně nehradila, přičemž na jistině úvěru zůstala výše v odůvodnění rozsudku specifikované částky. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně nezaplatila ničeho. Tyto skutečnosti vyplývají jednak z tvrzení žalobkyně, jednak z listin předložených žalobkyní (zejména smlouva o úvěru).Již z výše uvedených skutkových zjištění je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná evidentně směřovali k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“ K platnému uzavření smlouvy o úvěru však nedošlo, a to přesto, že žalovaná od právního předchůdce žalobkyně peněžní prostředky převzala. V posuzovaném případě totiž právní předchůdce žalobkyně straně úvěrujícího, resp. věřitele vystupoval v pozici podnikatele (žalobkyně podnikala m.j. v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů) a žalovaná na straně úvěrovaného, resp. dlužníka, jako spotřebitel. Zároveň ovšem v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele takovýchto úvěrů povinnost s odbornou péčí přezkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr, a to na základě informací získaných jak od dlužníka, tak i z databází dlužníků apod. Žádná určitá kritéria, jež by vymezovala onu „odbornou péči“, v zákoně obsažena nejsou, nicméně se dá předpokládat, že věřitel nedostojí svým povinnostem, poskytne-li úvěr spotřebiteli na základě informací o měsíčních příjmech, které pocházejí přímo od spotřebitele, aniž by si tyto informace ověřil např. u zaměstnavatele.V posuzovaném případě sice právní předchůdce žalobkyně informace o majetkových poměrech žalované zjišťoval, tím, že ověřil výpočtem mezi dosaženými příjmy a výdaji. Klientům ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Lustrovala ISIR, CEE, CRKI, EUCB, čímž bylo vyhověno žádosti žalované o úvěru. Nicméně tato zjištění byla zjevně nedostatečná, když právní předchůdce žalobkyně ani tyto informace soudu nedoložila, v důsledku čehož došlo k nesprávnému, resp. mylnému vyhodnocení úvěruschopnosti žalované a postup právního předchůdce žalobkyně nelze označit za odbornou péči ve smyslu níže citovaného zákona. Žalobkyně uvedla, že vyžádala informace o příjmech žalované, pracovních, příjmových, výdělkových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované, resp. případné nahlédnutí do relevantních databází. Žalobkyně neprokázala, resp. nedoložila, jak řádně prověřila úvěruschopnost žalované, ani žádným relevantním způsobem tuto skutečnost důkazně nedoložila. Lze proto uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonné povinnosti před poskytnutím úvěru s odbornou péčí úvěru schopnost žalované posoudit.Za této situace je zřejmé, že nemohlo dojít k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, resp. takto uzavřenou smlouva je ve smyslu výše už citovaného ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná).Právním předchůdcem žalobkyně tak bylo žalované plněno na základě neplatné smlouvy. Evidentně tak na straně žalované došlo k tzv. bezdůvodnému obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodů obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V posuzovaném případě byla majetková sféra žalované zvětšena o částku 15 000 Kč, když žalovaná v mezidobí ničeho neuhradila. Proto soud zavázal žalovanou, aby peněžní částku 15 000 Kč žalobkyni zaplatila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se totiž žalobkyně stala oprávněným domáhat se vydání tohoto bezdůvodného obohacení namísto právního předchůdce žalobkyně (§ 1879 a násl. o.z.). Zároveň soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni i příslušenství žalované pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V posuzovaném případě prodlení žalované se splněním peněžitého dluhu nastalo nejdříve dne 20. 5. 2025, když v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná byla k zaplacení vyzvána dříve, jak dne 15. 5. 2025 (vyzvána k zaplacení do 19. 5. 2025).Co se týče zbylých žalobkyní uplatněných nároků (v žalobě označených jako úrok), pak ten byl soudem zamítnut, a to včetně části příslušenství v podobě nároku na zaplacení úroku z prodlení. Žalobkyně opírala důvodnost těchto nároků o smluvní ujednání. Nicméně, za situace, kdy smlouva mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou nebyla uzavřena platně, ztrácejí tyto nároky oporu a nebylo možno je soudem přiznat.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 825 Kč, přičemž tato částka představuje 30,12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,06 % a úspěchu žalované v rozsahu 34,94 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 923 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 057,19 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.