17 C 103/2021-23 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem, který byl Okresnímu soudu v Domažlicích doručen dne 20. 8. 2021, se žalobkyně domáhala, aby soud žalované uložil povinnost uhradit částku ve výši 15 440 Kč společně s příslušenstvím této částky od [datum] až do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že nárok na zaplacení této částky vznikl na základě smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], která byla uzavřena mezi žalovanou a společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce“). Na základě této smlouvy převzala žalovaná finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci celkem částku ve výši 25 440 Kč, spočívající v jistině ve výši 10 000 Kč, souhrnného poplatku ve výši 10 440 Kč s tím, že půjčka měla být splácena v hotovosti v 53 pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaná svým smluvním závazkům nedostála, neboť své závazky nehradila řádně a včas. Žalovaná na dluh uhradila celkem 10 000 Kč. 2. Soud postupoval podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání v již podaném návrhu. Žalovanou soud vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Toto usnesení a usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalované doručeno [datum]. V souvislosti s tímto byla žalovaná zároveň poučena o tom, že za předpokladu, jestliže se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, a to ani k otázce jednání, ani k zaslané žalobě. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání, a to postupem podle § 115a o. s. ř., a soud vyšel zcela z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní. 3. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a o. s. ř nevyplývá, že by soud v každém případě měl žalobě vyhovět (například rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. února 2011 sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř. I při změněné právní kvalifikaci jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou podkladem bez dalšího pro věcné rozhodnutí, tedy na jejich základě soud může dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí. V posuzovaném případě nelze ani doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, neboť z pohledu právního názoru by neměly žádný význam. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto (např. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne [datum], sp. zn. Ns 25 Cdo 5162/2008). Taková situace v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda smlouva je platným právním úkonem je možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku. 4. Aktivní legitimace žalobkyně má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne [datum], která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní. S postoupením pohledávky byla žalovaná seznámena dopisem ze dne [datum]. 5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce, na základě které se žalované do dispozice dostala částka ve výši 10 000 Kč, kterou se zavázala vrátit zpět včetně souhrnného poplatku ve výši 10 440 Kč a to v týdenních splátkách po 480 Kč po dobu 53 týdnů. Žalovaná uhradila na svůj závazek částku ve výši 10 000 Kč. 6. Právní posouzení případu vychází z právního předpisu zrušeného ke dni [datum] zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť podle jeho § 3028 odst. 3 platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. 7. V posuzované věci bylo významné vyřešení právní otázky, zda závazek žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 440 Kč (souhrnný poplatek) je nebo není v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a proto podle § 39 občanského zákoníku ujednáním neplatným. 8. Toto ujednání soud posoudil, jako ujednání, které odporuje dobrým mravům, neboť způsobuje nerovnost práv a povinností v neprospěch žalované. Navíc ze smlouvy ani není zřejmé, co žalobkyně myslí souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč. V daném případě soud zohlednil i výši tohoto souhrnného poplatku, která převyšuje polovinu půjčených finančních prostředků a dokonce atakuje hranici 70 % Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem (právním předchůdcem žalobkyně) a spotřebitelem (žalovanou) a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinností obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch žalované (spotřebitele), která je slabší smluvní stranou. Soud vyhodnotil smlouvu o půjčce ze dne [datum] za absolutně neplatnou ve smyslu § 3 občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení platí, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 9. Soud ve věci rozhodoval podle § 451 a násl. obč. zák. ve znění do [datum]. Podle tohoto ustanovení platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. 10. Žalovaná převzala od žalobkyně částku 15 000 Kč a zaplatila žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč. Je tedy zřejmé, že je povinna vrátit rozdíl, tj. částku 5 000 Kč. 11. Žalobkyně se domáhala i zaplacení úroku z prodlení od [datum] až do zaplacení. Žalovaná se do prodlení dostala až s výzvou k úhradě – dopisem oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], přičemž dopis byl odeslán dne [datum] a doručen dne [datum] (ze stránek [webová adresa]). Od této doby byla žalovaná povinna plnit ve lhůtě 10 dnů, jak bylo ve výzvě uvedeno. Tato lhůta uplynula dne [datum], proto od [datum] je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení ode dne [datum] ve výši 7,25 % ročně požadovaných žalobkyní. 12. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce je absolutně neplatná, nemohl přiznat soud žalobkyni požadovaný poplatek, ani zákonné úroky z prodlení od dat požadovaných v žalobě. Proto výrokem II. rozsudku soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř, když úspěšnější žalované straně žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.