19 C 108/2021-19 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 15 904,95 Kč s příslušenstvím, kterou byl žalovaný povinen zaplatit z titulu úvěrové smlouvy. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně porušil svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatil úvěr, který mu žalobkyně poskytla. 2. Žalovaný se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřil. Současně ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil souhlas s rozhodnutím věci bez jednání podle § 115a o. s. ř. 3. Za této situace soud provedl toliko důkaz listinami předloženými žalobkyní, v prvé řadě smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným, a dokladem o převedení částky 10 000 Kč na žalovaným určený účet. 4. Na základě těchto listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu„ o zápůjčce“, podle které se mu žalobkyně zavázala poskytnout částku 10 000 Kč, za což měl žalovaný ve dvanácti měsíčních splátkách zaplatit celkem částku 16 260 Kč, přičemž celkem částku 2 400 Kč z této částky představoval souhrn dvanácti administrativních poplatků ve výši 200 Kč. 5. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní jako právní vztah založený smlouvou o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Veden konstantními závěry soudní praxe posoudil podepsaný soud ujednání o„ celkových nákladech spotřebitelského úvěru“ podle jeho obsahu jako ujednání o úroku, tedy ujednání o úroku ve výši 62,6 % ročně. 7. Výši takto ujednaného úroku je tak nutno považovat za rozpornou s dobrými mravy (viz rovněž ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku), pročež je v posledku namístě závěr, že toto ujednání je podle imperativů obsažených v dispozici ustanovení § 588 občanského zákoníku ujednáním neplatným (srov. mutatis mutandis závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. [spisová značka]). 8. Za dané procesní situace se tak soud pro nadbytečnost nezabýval otázkou, zda žalobkyně – před uzavřením předmětné smlouvy – řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. 9. Žalobkyní uplatněný nárok tak bylo možno posoudit toliko v rovině bezdůvodného obohacení žalovaného, jelikož z textu žaloby vyplývá, že žalovaný z titulu inkriminované smlouvy dosud zaplatil toliko částku 5 420 Kč. 10. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku přitom platí, že kdo se bez spravedlivého důvodu na úkor jiného obohatí, musí mu příslušnou částku – v daném případě částku 4 580 Kč – vydat. Jelikož tak žalovaný dosud (patrně) neučinil, zavázal jej k tomu soud prvním výrokem tohoto rozsudku, přičemž v tomto rozsahu – v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku – vyhověl taktéž žalobkyni v jejím požadavku, aby žalovaný musel uhradit rovněž zákonný úrok z prodlení. 11. Pro pořádek je vhodné taktéž zdůraznit, že soud nepovažoval za nutné poskytnout žalobkyni před rozhodnutím ve věci poučení podle § 118a o. s. ř., neboť a) závěr o neplatnosti právního jednání je závěrem právním (nikoliv skutkovým, pročež tento závěr nemůže být zvrácen doplněním tvrzení či důkazních návrhů), a b) tento či obdobný závěr by žalobkyni měl být znám z celé řady jiných jejích právních věcí, pročež by pro ni neměl být závěrem„ překvapivým“ ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu. 12. Druhým výrokem tedy soud z výše uvedených důvodů žalobu v části, ve které žalovaný nárok nepožívá právní ochrany, zamítl. 13. Třetím výrokem rozsudku pak soud uložil žalobkyni povinnost doplatit na soudním poplatku částku 200 Kč, neboť podle položky č. 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků činí soudní poplatek částku 1 000 Kč, dosud bylo zaplaceno pouze 800 Kč. 14. O náhradě nákladů řízení konečně rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalovanému žádné procesně relevantní náklady řízení nevznikly.