5 C 45/2021-20 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobkyně jako postupník původního věřitele společnosti [právnická osoba] se žalobou podanou Okresnímu soudu v Domažlicích, v jehož obvodu má žalovaná bydliště, domáhá zaplacení pohledávky, kterou uplatňuje za žalovanou z důvodu nesplněného závazku vyplývajícího ze smlouvy č. [číslo] uzavřené [datum]. Předchůdkyně žalobkyně na základě této smlouvy uzavřené prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku poskytla žalované finanční prostředky ve výši 3 100 Kč a žalovaná se zavázala tyto finance vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 364 Kč do [datum]. Protože žalovaná svůj závazek nesplnila vůbec, pohledávka vyplývající z této smlouvy byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a představovala k tomuto datu 10 164 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 3 100 Kč, nesplaceného poplatku ve výši 1 364 Kč, poplatku za prodlení ve výši 2 700 Kč, jednorázové smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč. Nárok žalobkyně dokládá kopií smlouvy o úvěru, smlouvou o postoupení pohledávky, oznámením postoupené pohledávky žalované s dokladem o odesílání, předžalobní upomínkou s dokladem o doručování a kopií ceníku. Zároveň žalobkyně navrhuje postup dle § 115a o. s. ř. Podle tohoto ustanovení není v projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná měla možnost tento postup odmítnout v sedmidenní lhůtě plynoucí od doručení výzvy, která jí byla doručena na adrese [adresa]. Soud proto vychází z písemností předložených žalobkyní, když z tvrzení obsaženého v žalobě je zřejmé, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva č. [číslo] nazvaná smlouva o úvěru, v níž však je konstatováno, že se nejedná o poskytnuté finanční prostředky s úroky, které jsou ve smlouvě označené jako 0 % ročně a 0 % měsíčně, pouze RPSN je vyčíslena na 9 868,80 %, což představuje měsíčně 45,5 %. Otázka výše roční procentní sazby nákladů však není sjednaným úrokem spotřebitelského úvěru, ale představuje hodnotu, za kterou lze peníze zájemci poskytnout, což v případě žalované na necelý měsíc činí 44 % a odpovídá sjednanému poplatku ve výši 1 364 Kč. Vzhledem k tomu, že není mezi stranami sjednaná žádná úroková sazba, nelze považovat smlouvu mezi účastníky uzavřenou za smlouvu o spotřebitelském úvěru, ale smlouvu o zápůjčce. Je tedy třeba vycházet z toho, že žalované byly zapůjčené finanční prostředky ve výši 3 100 Kč dne [datum], kdy byly poukázány na účet žalované číslo [bankovní účet] téhož dne, jak vyplývá z potvrzení o platbě původního věřitele [právnická osoba] S tímto věřitelem žalovaná smlouvu o zápůjčce uzavřela, a protože peníze nevrátila ve sjednaném termínu [datum] a ve prospěch svého závazku neplnila vůbec, byla pohledávka věřitele [právnická osoba] postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyly sjednány úroky, které jsou pojmovým znakem úvěrové smlouvy, je třeba vycházet z toho, že finanční prostředky ve výši 3 100 Kč byly žalované zapůjčené a žalovaná je v uvedeném termínu nevrátila a soud jí proto ukládá tuto povinnost dle § 2390 občanského zákoníku, spolu s povinností platit úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, když výši úroku z prodlení určují prováděcí předpisy. Pokud jde o další finanční nároky uplatňované žalobkyní a vyplývající ze sjednaného závazku žalované na základě internetových pravidel žalovanou akceptovaných, byl sjednán žalovanou další závazek pro případ prodlení se splněním závazku, a to ohledně smluvní pokuty jednorázové ve výši 3 000 Kč ve smyslu § 2048 občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. V daném případě byla smluvní pokuta sjednána pro neplnění povinností dlužníka a žalobkyní je tedy nárokována po právu ve smyslu sjednaných ujednání. Pokud pak jde o další částku označeného kapitalizovaného úroku ve výši 4 064 Kč, je zřejmé, že tato částka sestává z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 364 Kč a dalších poplatků za prodlení ve výši 2 700 Kč. Poplatek ve výši 1 364 Kč byl sjednaným závazkem žalované v době uzavření smlouvy, když žádala o půjčku 3 100 Kč a akceptovala poplatek za takto půjčené finanční prostředky ve výši 1 364 Kč. Tato částka odpovídá 44 % poskytnutých finančních prostředků a tohoto závazku si byla žalovaná v době uzavírané smlouvy vědoma, neboť se zavázala vrátit nejen 3 100 Kč, ale i tento poplatek ve výši 1 368 Kč, kdy podmínky věřitele žalovaná akceptovala, a tedy se strany shodly na obsahu i této části závazku žalované, který s ohledem na výši, tedy 44 % poskytnutých prostředků, nelze považovat za zakázané ujednání v neprospěch spotřebitele ve smyslu § 1813 občanského zákoníku. Proto soud v tomto rozsahu žalobkyni nárok přiznává. Pokud jde o další částku 2 700 Kč, kterou označuje žalobkyně v žalobě jako poplatky za prodlení, považuje soud toto ujednání za nesrozumitelné a nemravné ve stavu k sjednaným sankcím, a to jednak k jednorázové smluvní pokutě ve výši 3 000 Kč, jednak k další smluvní pokutě ve výši 0,25 % za každý den prodlení, kdy i toto ujednání je nutné chápat jako nemravné a neplatné a ujednání pod bodem X.4. označené smlouvy ve vztahu k výši poskytnutých finančních prostředků. K postavení žalované jako spotřebitelky se jeví celé toto ujednání nemravné ve smyslu § 580 občanského zákoníku, pokud toto ujednání umožňuje věřiteli uplatňovat sankci za nesplněnou povinnost dlužníkem upozorňující na nesplněný závazek podle uvážení věřitele prostřednictvím SMS zprávy, telefonického hovoru, e-mailové zprávy, písemným dopisem s tím, že věřitel není povinen identifikovat formu či četnost upomínací akce a může klienta upomínat maximálně sedmkrát. Ceník pak obsahuje poplatky za prodlení, kdy při půjčené částce od 3 do 4 000 Kč je poplatek za prodlení 600 Kč a žalobkyně nárokuje 2 700, takže ani při sedmi upomínkách bez jejich kvalifikovaného označení není zřejmé, jak žalobkyně k této částce dospěla. Nárok tedy je třeba považovat za nesrozumitelný, ale především odporující dobrým mravům, zavazující žalovanou jako spotřebitelku zcela nepřiměřeně, a to i ve vztahu ke sjednané sankci jednorázové smluvní pokuty, která je téměř 100 % při nesplněném závazku půjčených finančních prostředků. V tomto směru soud považuje ujednání původního věřitele a žalované za nemravné a k neplatnosti přihlíží i podle § 588 občanského zákoníku bez návrhu. V tomto rozsahu tedy soud žalobu zamítá. Pokud jde o výrok ohledně nákladů řízení, je třeba vycházet z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně, když přibližně uspěla žalobkyně 75 % a 25 % neuspěla, náleží jí tedy 50 % vynaložených nákladů, a to za soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení advokátem. Ty spočívají ve dvou a půl úkonech po 200 Kč, třech paušálech po 100 Kč dle § 14b advokátního tarifu a 21 % DPH na základě osvědčení advokáta o plátci daně a § 137 odst. 3 o. s. ř. 50 % těchto nákladů představuje částku přisouzenou ve výroku rozsudku, splatnou k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.