5 C 46/2021-17 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení dluhu váznoucího na neuhrazeném úvěru, který byl poskytnut žalované na základě smlouvy [číslo] dne [datum] uzavřené elektronickými prostředky komunikace na dálku. Žalovaná se poskytnutou částkou 5 000 Kč zavázala splatit spolu s poplatkem ve výši 1 828 Kč nejpozději [datum] a v případě nesplnění závazku se zavázala k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kdy tento nárok je vyčíslen za dobu od [datum] do [datum] ve výši 1 050 Kč, což nepřesahuje polovinu poskytnuté jistiny ve smyslu předpokladu § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Nárok dokládá žalobkyně smlouvou o úvěru, smluvními podmínkami, potvrzením o provedené platbě ve prospěch účtu žalované č. [bankovní účet], výzvou k úhradě dluhu, předžalobní upomínkou s dokladem o odesílání, kopií občanského průkazu žalované a zároveň navrhuje postup dle § 115a o. s. ř. Podle tohoto ustanovení není v projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná měla možnost tento postup odmítnout na základě výzvy, která jí byla zasílána na adresu evidovaného trvalého bydliště a rovněž bydliště označeného ve smlouvě, [obec], [ulice a číslo], a to účinně [datum]. Stanovená sedmi denní lhůta tak marně uplynula [datum], aniž žalovaná postup dle § 115a o. s. ř. odmítla nebo se k věci jakkoli vyjádřila. Soud proto vychází z písemností předložených žalobkyní, zejména ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle kterého byly žalované zaslány na její účet finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, a žalovaná se je zavázala splácet spolu se souhrnným poplatkem ve výši 1 828 Kč. Tento poplatek představuje 36,56 % poskytnutých finančních prostředků, což nelze považovat za nepřiměřené ujednání, a protože žalovaná neprokázala, že by cokoli ve prospěch svého závazku uhradila, ukládá jí soud tuto povinnost ve výroku rozsudku, a to ve smyslu § 2390 občanského zákoníku, neboť uzavřený závazek nepovažuje na rozdíl od žalobkyně za smlouvu o úvěru, ale za smlouvu o půjčce bez sjednání úrokové sazby, která podle § 2395 občanského zákoníku je pojmovým znakem smlouvy o úvěru. V daném případě nebyla žádná úroková sazba sjednána, byly sjednány pouze poplatky ve smyslu §§ 1724 a 1725 občanského zákoníku, kdy se strany shodly na obsahu tohoto ujednání, pokud jde o poplatky a jejich výši, a vzhledem k tomu, že takto sjednané poplatky nejsou nepřiměřeným ujednáním ve smyslu § 1813 občanského zákoníku ani je nelze považovat za lichvu a žalovaná neprokázala, že by cokoli ve prospěch svého závazku splatila, uložil jí soud tuto povinnost ve výroku rozsudku. Zároveň žalobkyni přiznává i úroky z prodlení z dlužné jistiny, a to ve výši stanovené prováděcími předpisy, které byly kapitalizované ke dni podání žaloby a jsou nárokované i pro následující období žalobkyní po právu dle § 1968 a 1970 občanského zákoníku. Podle § 2048 občanského zákoníku soud přiznává žalobkyni i smluvní pokutu vyčíslenou za období od [datum] do [datum] ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 5 000 Kč, tedy ve výši 1 050 Kč, což neodporuje ustanovení § 122 zákona o spotřebitelském úvěru a smluvní pokutu je možné sjednat ve smyslu § 2048 občanského zákoníku, k čemuž se žalovaná uzavřením smlouvy zavázala. Úspěšná žalobkyně pak má právo na náhradu nákladů řízení, a to za vynaložený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení advokátem. Ty soud přiznává za tři úkony po 200 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč a 21 % DPH dle osvědčení advokáta o plátci daně a § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.