6 C 225/2021-27 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobce žádal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 5 251,23 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. V žalobě uvedl, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které mu byla poskytnuta částka úvěru ve výši 5 000 Kč. Žalovaný tuto částku neuhradil, žalobce proto žádal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jistinu 5 000 Kč, dále nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 178 Kč, smluvní pokutu ve výši 251,23 Kč, smluvní úrok ve výši 1 504,11 Kč a poplatku za odeslání písemných upomínek 500 Kč (v žalobě mylně uvedeno, že výše poplatku činí 5 000 Kč, nicméně z dalšího textu žaloby lze usoudit, že jde o částku 500 Kč). Žalobce dal souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání přímo v žalobě, žalovaný byl vyzván, nechť se v 7mi denní lhůtě vyjádří, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání. Zároveň byl žalovaný upozorněn, že pokud se v uvedené lhůtě k výzvě soudu nevyjádří, bude to soud pokládat za souhlas. Protože žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud postupoval podle § 115 a) o. s. ř. a ve věci rozhodl na základě listinných dokladů poskytnutých žalobcem. Těmito doklady jsou zejména potvrzení o provedené platbě dne [datum] ve výši 5 000 Kč, dále smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená s právním předchůdcem žalobce elektronickou formou, která je v žalobě popsána, dále oznámení o postoupení pohledávky na současného žalobce ze dne [datum], a dále výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávek, smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek. Žalobce rovněž doložil verifikační platbu ze dne [datum] ve výši 1 Kč, kterou doložil svůj popis kontraktačního postupu jeho právního předchůdce. Smlouvu, kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce soud pokládá za neplatnou podle § 580 a § 588 obč. zák. a § 1813 obč. zák. pro nepřiměřenost podmínek. Žalovanému byla poskytnuta částka 5 000 Kč na dobu 1ho měsíce, za to se zavázal zaplatit nejenom úrok, ale ještě dalších 2 178 Kč. Takovéto částky jsou zcela nepřiměřené, když i samotná výše úroku převyšuje výši úroků peněžních ústavů v době uzavření smlouvy v sídle dlužníka a soud by jí snad mohl akceptovat, pokud by nebyly sjednány mezi účastníky další platby, které nemají oporu ani v ustanovení § 2395 obč. zák. ani v zákoně o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Navíc žalobce ničím neprokázal, jakým způsobem zkoumal úvěruschopnost dlužníka. To vše jsou důvody, proč soud v daném případě postupoval podle § 2991 obč. zák., tedy podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Podle tohoto ustanovení, kdo se na úkor jiného obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V daném případě je prokázáno, že právní předchůdce žalobce zaslal žalovanému částku 5 000 Kč a z této částky mu žalovaný nezaplatil nic a žádnou úhradu neprovedl ani ve prospěch současného žalobce. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 5 000 Kč a žalobě vyhověl i pokud jde o kapitalizovaný i běžný zákonný úrok z prodlení tak, jak žalobce v žalobě požadoval. Pokud jde o úrok z prodlení, zde soud postupoval podle § 1968 a násl. obč. zák. a vl. nař. 351/2013 Sb. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud postupoval podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Soud žalobu zamítl ohledně veškerého příslušenství, nicméně předmětem žaloby byla částka 5 251,23 Kč, tj. nevrácená jistina + smluvní pokuta a žalobce měl tedy pokud jde o tuto částku jen nepatrný neúspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek, tj. 1 000 Kč, dále za 3 úkony po 200 Kč a 3 x 100 Kč paušál, 21 % DPH z částky 900 Kč, tj. 189 Kč, celkem tedy náhrada nákladů řízení činí 2 089 Kč.