11 C 47/2021-37 — Okresní soud v Domažlicích

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). 2. Návrhem, který byl soudu doručen dne [datum], se žalobkyně domáhá zaplacení peněžité částky po žalované ve výši 411 Kč a rovněž přiznání náhrady nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva proti žalované. 3. Žalobkyně svůj nárok dovozuje z přepravy žalované z [obec] do protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanice v [obec] Celkem bylo při převozu žalované ujeto 65 km, a to služebním vozidlem Škoda Octavia, při průměrné spotřebě 6,9 l pohonných hmot na 100 km a při ceně 27,80 Kč za 1 litr pohonné hmoty. Náhrada za přepravu se sestává z náhrady za použití motorového vozidla ve výši 286 Kč a 124,68 Kč za pohonné hmoty. Žalovaná dosud tuto částku neuhradila. 4. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Soud žalovanou vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Usnesení společně s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalované doručeno dne [datum]. V souvislosti s tím byla zároveň poučena o tom, že za předpokladu pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřila, z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání postupem podle § 115a o. s. ř. a soud zcela vyšel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní. 5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaná byla v [obec] dne [datum] zajištěna a téhož dne v 23.15 hodin byla předána protialkoholní záchytné stanici (PZS) v [obec], a to vozidlem žalobkyně. Na PZS v [obec] byla zjištěna lékařem střední opilost. 6. Soud dospěl k následujícímu právnímu závěru. Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. 7. Žalobkyně převezla žalovanou na protialkoholní stanici automobilem, přičemž v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] žalobkyni náleží náhrada za 65 ujetých km v částce 411 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,9 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.). 8. Z citovaných ustanovení je zřejmé, že povinností žalované bylo uhradit náklady na dopravu do záchytné stanice, neboť byla pod vlivem alkoholu (střední opilost). Vzhledem k tomu, že žalovaná náklady neuhradila, vznikla jí povinnost v souladu s citovanými ustanoveními zákonů uhradit částku ve výši 411 Kč. 9. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva proti žalované. Náklady řízení se skládají z odměny za dva úkony (výzva k plnění a návrh ve věci samé), tj. 2x 100 Kč podle § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu Celkem byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 200 Kč. Soud pro úplnost uvádí, že postupoval podle § 2 odst. 1 citovaného vyhlášky, neboť soudu je známo z úřední činnosti, že žalobce se domáhá zaplacení obdobných částek opakovaně, ve skutkově a právně podobných případech, přičemž v žalobě se mění den převozu, údaje o vozidle a počtu kilometrů. 10. Protože žalobkyně je ze zákona osvobozena od povinnosti platit soudní poplatek a žalobě bylo vyhověno, stíhá tato povinnost žalovanou dle § 2 odst. 3 ve spojení s § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. Výše soudního poplatku je stanovena podle Položky 1, bod 1, písmeno a) sazebníku poplatků, který tvoří přílohu citovaného zákona.