17 C 196/2022-21 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 068,70 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne [datum] uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru. Na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit původnímu věřiteli v jedné splátce s 30 denní splatností ode dne uzavření smlouvy, tj. do [datum]. Žalovaný si za poplatek 4 068,70 Kč sjednal prodloužení splatnosti úvěru o 30 dní, tj. do [datum]. 2. Soud dále postupoval podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Soud žalovaného vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení a rovněž usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalovanému doručeno dne [datum]. V souvislosti s tímto byl žalovaný zároveň poučen o tom, že za předpokladu, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřil. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání, a to postupem podle § 115a o. s. ř., a soud zcela vyšel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní. 3. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a o. s. ř nevyplývá, že by soud v každém případě měl žalobě vyhovět (například rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. února 2011 sp. zn. [spisová značka]). Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř. I při změněné právní kvalifikaci jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou podkladem bez dalšího pro věcné rozhodnutí, tedy na jejich základě soud může dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí. V posuzovaném případě nelze ani doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, neboť z pohledu právního názoru by neměly žádný význam. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto (např. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 26. 01. 2011, sp. zn. Ns 25 Cdo [číslo]). Taková situace v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda smlouva je platným právním úkonem je možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku. 4. Aktivní legitimaci žalobkyně má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne [datum], která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní. S postoupením pohledávky byl žalovaný seznámen. 5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní, respektive právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva, na jejímž základě byla poskytnuta žalovanému částka ve výši 8 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do [datum] a poté dodatkem ke smlouvě do [datum] (za poplatek 4 068,70 Kč). Žalovaný převzal žalovanou částku ve výši 8 000 Kč a tuto do dnešní doby nevrátil. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzýván. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena. 6. Soud dospěl k tomuto právnímu závěru. 7. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 8. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2395 občanského zákoníku platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 8 000 Kč. Dodatek ke smlouvě o úvěru soud shledává jako absolutně neplatným v části ohledně poplatku, a to pro nepřiměřenost smluvních ujednání, neboť žalovanému byla prodloužena splatnost o 40 dní za poplatek 4 068,70 Kč. Tento poplatek je skrytým úrokem a v takovém případě by úrok dosáhl 464 % ročně. Přestože se ve smlouvě uvádí, že pokud by žalovaný zaplatil dlužnou částku do 30 dnů, je úrok nulový, nelze odhlédnout od toho, že na subjekty nebankovního typu, jakým je právní předchůdce žalobkyně se obracejí fyzické osoby, které již nedokážou získat úvěrové smlouvy od bankovních subjektů a obvykle se nacházejí ve finanční tísni a právní předchůdce žalobkyně a další společnosti obvykle zneužívají své pozice a přistupují k uzavírání smluv, které jsou nepoctivé a obsahují nepřiměřená ujednání, která zakládají nerovnost smluvních stran. Sjednání krátkodobého finančního úvěru s tak vysokým poplatkem soud považuje na nepoctivé právní jednání ze strany věřitele, které má za cíl dosáhnout nikoliv apriori vrácení zapůjčené částky, ale realizaci dalších poplatků. Takovéto počínání věřitele i s ohledem na nastavenou úrokovou sazbou po uplynutí lhůty 30 dnů nemůže požívat právní ochrany. 12. Soud má za prokázané, že žalovaný přezval částku ve výši 8 000 Kč, kterou nevrátil, ač tak měl povinnost do [datum]. Soud má za to, že po žalovaném je nutno požadovat, aby žalobkyni vrátil částku ve výši 8 000 Kč, a to včetně příslušenství, které je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku, tj. ve výši požadované žalobkyní a od data požadovaného žalobkyní. 13. Ve zbytku, tj. v rozsahu poplatku ve výši 4 068,70 Kč včetně zákonného úroku z prodlení, z výše uvedených důvodů zamítl. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 798,86 Kč, přičemž tato částka představuje 32,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,29 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,71 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 068 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 15. Pro úplnost soud dodává, že ve věci postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně u zdejšího soudu podává typově shodné žaloby, kdy obměna spočívá jen ve specifikaci příslušných smluv (datum uzavření, výše částky a splatnost) a je tedy na místě postupovat podle citovaného ustanovení.