17 C 339/2022-20 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 8 669,38 Kč, dále, aby soud přiznal zákonný úrok z prodlení z částky 8 669,38 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 992,77 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 653,78 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a částku 7 273,61 Kč. 2. Žalobkyně se svého nároku domáhala z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum], která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, tedy společností [právnická osoba] a žalovaným. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni tuto částku zpět a rovněž poplatek ve výši 9 800 Kč (za poskytnutí úvěru), náklady na vyhodnocení případu (1 859 Kč) a poplatek za inkaso plateb v hotovosti (3 600 Kč) a úrok ve výši 1 925 Kč, celkem 17 184 Kč. Žalovaný uhradil na svůj závazek částku ve výši 21 849,99 Kč, a to před postoupením pohledávky, tj. před dnem [datum]. 3. Soud postupoval podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Soud žalovaného vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení a rovněž usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalovanému doručeno dne [datum]. V souvislosti s tímto byl žalovaný zároveň poučen o tom, že za předpokladu, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřil. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání, a to postupem podle § 115a o. s. ř., a soud zcela vyšel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní. 4. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a o. s. ř nevyplývá, že by soud v každém případě měl žalobě vyhovět (například rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. února 2011 sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř. I při změněné právní kvalifikaci jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou podkladem bez dalšího pro věcné rozhodnutí, tedy na jejich základě soud může dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí. V posuzovaném případě nelze ani doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, neboť z pohledu právního názoru by neměly žádný význam. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto (např. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne [datum], sp. zn. Ns 25 Cdo [číslo]). Taková situace v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda smlouva je platným právním úkonem je možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku. 5. Aktivní legitimace žalobkyně má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne [datum] a ze dne [datum], která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní. S postoupením pohledávky byl žalovaný seznámen dopisem ze dne [datum]. 6. Soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. 7. Mezi žalobkyní (právním předchůdcem žalobkyně) a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla poskytnuta žalovanému částka ve výši 20 000 Kč, kterou měl vrátit společně s poplatkem ve výši 17 184 Kč, tj. ve výši více než 85 % z jistiny. Tuto smlouvu soud pokládá za absolutně neplatnou, pro nepřiměřenost smluvních ujednání, neboť žalovanému byla tato částka zapůjčena na dobu 14 měsíců s úrokem, skrytým za poplatek a náklady, dosahující 73 % ročně. 8. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. 9. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 10. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikatorně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Běžná úroková sazba se pohybovala kolem 12 % ročně. 13. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání. 14. Podle ustanovení § 2991 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 15. Soud má za prokázané, že žalovaný převzal částku ve výši 20 000 Kč, která byla žalobkyni navrácena v rozsahu 21 849,99 Kč. Pokud žalovaný převzal částku ve výši 20 000 Kč na základě neplatně sjednané smlouvy, potom je jeho povinností tuto částku vrátit v souladu s ustanovením § 2991 NOZ jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu. Žalovaný na poskytnuté plnění ve výši uhradil celkem 21 849,99 Kč, tedy částku vyšší než 20 000 Kč, proto žalobkyni nic na jistině nedluží a soud žalobu ohledně jistiny zamítl. 16. Z důvodu neplatnosti soud nemohl přiznat ani další požadované částky, včetně smluvní pokuty. 17. Ohledně úroků z prodlení soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 NOZ podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Co se týče úroků z prodlení, ty rovněž soud nemohl přiznat, neboť žalobkyně je sice požadovala od [datum] (od splatnosti), ale žalovaný byl prokazatelně vyzván k zaplacení až dopisem ze dne [datum], ve kterém bylo oznámeno i postoupení pohledávky. Z textu dopisu je a ze žalobních tvrzení je zřejmé, že žalovaný uhradil částku 21 849,99 Kč před odesláním tohoto dopisu, proto se nemohl dostat do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení a soud žalobu zamítl i ohledně úroku z prodlení. 18. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 o. s. ř., když procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na jejich náhradu.