19 C 24/2021-57 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně podala dne [datum] návrh na zvýšení výživného, stanoveného rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum], podle kterého měl žalovaný žalobkyni platit výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně. V návrhu žalobkyně uvedla, že studuje Střední zdravotnickou školu v [obec], že žalovaný výživné neplatí a že od roku 2009 o zvýšení výživného nikdy nežádala, a vzhledem k běhu času proto požaduje výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně. 2. K původní výzvě soudu ze dne [datum] se žalovaný v poskytnuté lhůtě (ani později) nevyjádřil, a na nařízené jednání se dne [datum] nedostavil, jakkoli je nutno uvést, že mu předvolání bylo doručeno toliko fikcí doručení (a to poté, co soud získal informaci, že byl žalovaný propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody). 3. Jelikož žalobkyně při jednání označila adresu, na které by se měl žalovaný fakticky zdržovat, soud jednání odročil s tím, že by bylo vhodné umožnit žalovanému vyjádřit se k aktuálním příjmovým poměrům; na nově označenou adresu proto soud žalovanému zaslal usnesení ze dne [datum], ve kterém jej vyzval, aby soudu sdělil a doložil, jaké jsou jeho současné pravidelné měsíční příjmy a výdaje. Obsílku s touto výzvou žalovaný dne [datum] osobně převzal, a následně bylo soudu dne [datum] doručeno sdělení, ve kterém byl soud informován, že zástupce žalovaného převzal právní zastupování žalovaného a že žalovaný je od [datum] v evidenci uchazečů o zaměstnání a že téhož dne bylo rozhodnuto o tom, že se mu nepřiznává podpora v nezaměstnanosti. 4. Na jednání dne [datum] právní zástupce žalovaného poněkud neurčitě uvedl, že podle jeho informací je žalovaný nyní (opět) ve výkonu trestu odnětí svobody, přičemž soudu předložil kopii usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], kterým bylo podle ustanovení § 86 odst. 1 trestního zákoníku rozhodnuto o vykonání trestu odnětí svobody, jehož výkon byl původně podmíněně odložen (po jednání poté soud zjistil, že žalovaný vskutku od [datum] vykonává předmětný trest odnětí svobody – viz č. l. 50). 5. Během tohoto jednání současně soud z účastnické výpovědi zjistil, že žalobkyně dne [datum] přerušila studium a že si v současné době shání práci; své měsíční výdaje přitom odhadla ve výši 10 000 Kč. 6. Na odročeném jednání poté soud provedl důkaz žalobkyní předloženého vysvědčení za školní rok 2019 [číslo], potvrzení o studiu ze dne [datum] a rozhodnutí o přerušení studia (viz č. l. 52-54). 7. Z provedených důkazů je zjevné, že stávající výživné ve výši 2 000 Kč bylo stanoveno v roce 2009, tedy v době, kdy bylo (nyní již zletilé) žalobkyni sedm let, a současně že žalobkyně studovala do [datum] střední školu s tím, že toto studium má toliko přerušeno, a to z deklarovaných finančních důvodů (žalobkyně navíc při jednání uvedla, že míní od září tohoto roku ve studiu pokračovat). 8. Jde-li o příjmy a výdaje žalovaného, je namístě zdůraznit, že žalovaný toliko prokázal, že mu nebyla přiznána podpora v nezaměstnanosti, v otázce celkových příjmů a výdajů tak žalovaný ve zbývajícím rozsahu – přestože zastoupen zástupcem z řad advokátů – v řízení nic podstatné netvrdil, ani neprokazoval. 9. Podle ustanovení § 910 odst. 1 a 2 občanského zákoníku má žalovaný vůči žalobkyni vyživovací povinnosti s tím, že podle ustanovení § 911 občanského zákoníku je podmínkou přiznání výživného skutečnost, že žalobkyně není schopna se sama živit. Podle ustanovení § 915 odst. 1 občanského zákoníku pak platí, že životní úroveň žalobkyně má být zásadně shodná s životní úrovní jejích rodičů. 10. Pro určení rozsahu výživného jsou přitom podle ustanovení § 913 odst. 1 občanského zákoníku rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle druhého odstavce téhož paragrafu je pak při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. 11. Současně podle ustanovení § 916 občanského zákoníku platí, že neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima. 12. Posuzovaná věc vykazuje jistou specifičnost, spočívající v tom, že žalovaný (ač právně zastoupen) je po celou dobu řízení ve svém důsledku velmi pasivní, nadto se po většinu trvání řízení nachází ve výkonu trestů odnětí svobody. Soud tak rozhodoval ve stavu jistého informačního deficitu v tom smyslu, že se v řízení nepodařilo zjistit, jaké jsou současné příjmy a výdaje žalovaného. Jakkoli v dané věci není možno aplikovat ustanovení § 916 občanského zákoníku, je zjevné, že uvedená skutečnost musí jít k tíži žalovaného, jenž má v příslušeném rozsahu procesní povinnost tvrdit a prokazovat. 13. Další specifičnost souzené věci se odvíjí od faktu, že v době vyhlášení rozhodnutí nalézacího soudu měla žalobkyně přerušené studium, soud nicméně připustil možnost, že k tomuto přerušení došlo (alespoň v určité míře) v důsledku skutečnosti, že žalovaný žalobkyni setrvale výživné (téměř) vůbec neplatí. Podle mínění soudu tak je možno přijmout (jakkoli do budoucna podmíněný) závěr, že žalobkyně stále není schopna se sama živit, neboť se stále připravuje na budoucí povolání studiem. 14. Za dané – značně omezené – skutkové situace soud dospěl k závěru, že přiměřené výživné je třeba stanovit ve výši 3 800 Kč; soud přitom přihlédl ke skutečnosti, že výživné bylo stanoveno v roce 2009 ve výši 2 000 Kč. Od té doby došlo nejen k určitému zvýšení cenové hladiny v národním hospodářství a ke zvýšení průměrných příjmů ve společnosti, ale taktéž ke zvýšení (finančních) potřeb žalobkyně, u které – jakožto„ plnoleté“ osoby – je možno předpokládat vyšší nároky než u sedmiletého dítěte. Přestože proto soud považuje tvrzení žalobkyně, že její průměrné měsíční výdaje dosahují částky 10 000 Kč za poněkud nadsazené, je podle mínění soudu – s přihlédnutím k tomu, že žalobkyni její matka mimo jiné poskytuje„ střechu nad hlavou“ – stanovení výživného žalovanému ve výši 3 800 Kč měsíčně přiměřené i v tom smyslu, že by se oba rodiče žalobkyně měli na výživném pro svou dceru podílet pokud možno rovnoměrně. V této souvislosti pak soud na základě přiměřeného použití ustanovení § 913 odst. 2 občanského zákoníku rovněž přihlédl ke skutečnosti, že podle obsahu spisu žalovaný v rámci předchozího výkonu trestu odnětí svobody nebyl pracovně zařazen a že podle jím předloženého rozhodnutí Úřadu práce v uplynulých dvou letech byl žalovaný zaměstnán pouze 6 měsíců a 24 dnů. S přihlédnutím k břemenu tvrzení, jež v daném kontextu žalovaného tíží, tak má soud za to, že případné nízké příjmy žalovaného spočívají v jednání (resp. nekonání) žalovaného, a tudíž je na žalovaného třeba z hlediska příjmů pohlížet tak, jako by dosahoval příjmů, které byly reflektovány v původním rozsudku, kterým bylo stanoveno výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně. 15. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu, jenž nebyl podán na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech. 16. Pro úplnost je vhodné dodat, že řízení je podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, od soudního poplatku osvobozeno.