19 C 295/2021-30 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobce se svým návrhem domáhal zaplacení výše uvedené částky z titulu dlužného nájemného a náhrady škody. Vzhledem k tomu, že není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jeho předmětem je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, omezil se soud v odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 13. 1. 2022 č. j. 19 C 295/2021-28 byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), neboť soud po prostudování předmětného návrhu a žalobcem předložených důkazů dospěl – za dané procesí situace – k závěru, že žalobě je možno plně vyhovět. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené v prvním výroku tohoto rozsudku, jenž se odvíjí od dlužného nájemného za měsíc 2020 ve výši 913 Kč a náhrady žalovaným způsobené škody v celkové výši 3 838 Kč. 3. Podle žalobních tvrzení, doložených listinnými důkazy, vyplynulo, že žalovaný užíval byt č . 406 s příslušenstvím ve čtvrtém patře domu číslo popisné 334 v ulici [ulice] ve [obec], a to na základě smlouvy o nájmu ze dne [datum] (viz č. l. 5-6), přičemž při protokolárním předání bytu byly zjištěny závady, které si vyžádaly celkové náklady ve výši 3 838 Kč (srov. č. l. 7, [číslo]). Nadto žalovaný dosud nezaplatil nájemné za měsíc 2020 v rozsahu částky 913 Kč (srov. č. l. 14). 4. V kontextu procesí pasivity žalovaného postačí uvést, že žalovanému na základě shora označené smlouvy vznikla povinnost platit žalobci podle ustanovení § 2201 a § 2246 odst. 1 občanského zákoníku pravidelné nejemné; pakliže tak žalovaný v rozsahu částky 913 Kč dosud neučinil, zavázal jej k tomu soud tímto rozsudkem. 5. Současně podle ustanovení § 2910 občanského zákoníku platí, že kdo svým jednáním (resp. nekonáním) způsobí jinému škodu, je povinen mu ji nahradit. Pakliže tedy bylo prokázáno, že v příčinné souvislosti s nekonáním žalovaného (neuvedením bytu do původního stavu, přestože se k tomu v nájemní smlouvě zavázal) vznikla žalobci škoda, spočívající v nákladech na vymalování předmětného bytu, je zjevné, že žalobci vznikl rovněž nárok, aby žalovaný žalobci tuto škodu – v rozsahu částky 3 835 Kč – nahradil. 6. Jelikož se žalovaný prokazatelně dostal do prodlení se svým peněžitým dluhem, náleží žalobci v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku rovněž zákonný úrok z prodlení v jím požadované výši, tedy ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši uvedené ve druhém výroku tohoto rozsudku, tedy v rozsahu nákladů řízení, které je namístě považovat za účelně vynaložené náklady žalobce. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v ustanovení § 11 advokátního tarifu včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 900 Kč ve výši 819 Kč.