5 C 135/2022-21 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobkyně jako postupník pohledávky původního věřitele společnosti [právnická osoba], domáhá po žalované zaplacení dluhu váznoucího na neuhrazeném úvěru, který byl žalované poskytnut na základě smlouvy [číslo] uzavřené [datum] ve výši 4 500 Kč. Podle této smlouvy byla sjednána úroková sazba 36 % ročně. Úrok byl pro sjednané období vyčíslen na 133,15 Kč a dále byly sjednány poplatky ve výši 769,54 Kč. Pro případ nezaplacení částky do určené splatnosti byla sjednána povinnost zaplatit úvěr 4 500 Kč s úrokovou sazbou 36 % ročně a s poplatkem ve výši 1 923,85 Kč při zachování úroku 133,15 Kč. Žalovaná ve prospěch částky 6 557 Kč při nedodržené splatnosti neuhradila ničeho. Kromě toho ve smlouvě účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení jistiny ve výši 4 500 Kč s úrokem z prodlení, kapitalizovaným úrokem z prodlení a další částky 4 177 Kč, která podle žalobkyně sestává z nesplaceného úroku ve výši 1 620 Kč, poplatku ve výši 2 057 Kč a poplatků za upomínání ve výši 500 Kč. Dále pak nárokuje žalobkyně poplatky ve výši 256 Kč související s uplatněním pohledávky a smluvní pokutu. Nárok dokládá smlouvou o postoupení pohledávky, seznamem postoupených pohledávek, smlouvou o úvěru, dopisem se smírným řešením, verifikační platbou, informacemi o spotřebitelském úvěru, potvrzením o provedené platbě, výzvami k úhradě, předžalobní upomínkou s dokladem o doručování. Zároveň navrhuje postup dle § 115a o. s. ř. Podle tohoto ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná měla možnost tento postup odmítnout v 7 denní lhůtě od doručení výzvy, která jí byla zasílaná na adresu evidovaného trvalého bydliště [obec a číslo] s účinky doručení dne [datum], takže stanovená 7 denní lhůta marně prošla [datum] aniž žalovaná postup dle § 115a o. s. ř. odmítla nebo se k věci jakkoliv vyjádřila. Soud proto vychází z písemností předložených žalobkyní, jako postupníka původního věřitele společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinky od [datum]. Z předložené smlouvy o úvěru je zřejmé, že účastníci sjednali jednorázový úvěr 4 500 Kč splatný do [datum] při sjednané úrokové sazbě 36 % ročně a sjednaným poplatkem ve výši 769,54 Kč při dodržení splatnosti. Celkem měla žalovaná uhradit 5 402,69 Kč. Pro případ překročení doby splatnosti byla povinna zaplatit 4 500 Kč při stejné úrokové sazbě, avšak se sjednaným poplatkem ve výši 1 923,85 Kč při vyčísleném úroku 133,15 Kč, takže celkem měla uhradit 6 557 Kč. Pokud jde o vlastní úvěrový vztah, vychází z ustanovení § 2395 obč. zák., podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. S ohledem na tyto předpoklady a uzavřenou úvěrovou smlouvu, měla žalovaná vrátit 4 500 Kč a úrok sjednaný ve výši 36 % ročně. V tomto směru lze považovat žalobu za uplatněnou důvodně včetně úroku z prodlení ve smyslu § 1970 obč. zák., když výši stanoví prováděcí předpisy. S tím souvisí i kapitalizace zákonného úroku z prodlení, kdy soud nárok v tomto rozsahu přiznává podle citovaného ustanovení a § 1970 obč. zák. Pokud pak jde o žalobkyní tvrzený kapitalizovaný úrok ve výši 4 177 Kč, má sestávat z nesplaceného úroku 1 620 Kč, poplatků ve výši 2 057 Kč a poplatků za upomínání ve výši 500 Kč. Pokud soud bude vycházet z toho, že nesplacený úrok vychází z kapitalizace smluvního úroku ve výši 36 % ročně, pak tento nárok odpovídá předpokladům § 2395 obč. zák. a týká se konkrétního období, za které si žalobkyně nárok vyčíslila, byť ho v žalobě neuvádí. Pokud pak jde o sjednaný poplatek, nelze toto ujednání vztáhnout pod ustanovení § 2395 obč. zák. jako ujednání o kapitalizovaném úroku, neboť z textu úvěrové smlouvy nic takového nevyplývá. I kdyby soud připustil, že ve smlouvě sjednaný poplatek pro případ prodlení je určen částkou 1 923,85 Kč, pak nedosahuje částky 2 057 Kč, která je v částce 4 177 Kč zahrnuta. Pokud by soud uvažoval ještě s připočtením původně vyčísleného úroku na 133,15 Kč, pak by byl poplatek 2 057 Kč, ovšem toto ujednání se jeví nesrozumitelné s ohledem na to, že úroková sazba se promítá v kapitalizovaném úroku 1 620 Kč, tedy včetně úroku 133,15 Kč, který byl vyčíslen pro sjednanou dobu poskytnutého úvěru, tedy na dobu jednoho měsíce. Navíc ani v celkové částce určené ke splacení ve výši 6 557 Kč, kde by další částku 500 Kč podle tvrzení žalobkyně představovaly poplatky za upomínání, není patrné, jak k této částce žalobkyně dospěla a toto ujednání je tak ujednáním nesrozumitelným ve smyslu § 553 obč. zák. a proto o právní jednání nejde. Jestliže v tomto rozsahu nelze posoudit projevy vůle jako právní jednání, nelze k tomu ani přihlížet a nelze nárok po právu přiznat. Proto soud v tomto rozsahu žalobu zamítl. Pokud jde o další uložené povinnosti žalovanému ve výroku rozsudku, vyplývají z oddělitelného ujednání obsaženého ve smlouvě o úvěru a smluvních podmínek, kdy lze po žalovaném nárokovat náklady související s uplatněním pohledávky tak, jak je žalobou tvrzeno a doloženo, tedy písemné upomínání běžným dopisem, doporučeným dopisem, telefonickým hovorem a osobní návštěvou, tedy ve výši 256 Kč, soud nárok přiznává dle § 513 obč. zák. Povinnost platit smluvní pokutu je ujednáním, které je obsaženo ve smlouvě, je ujednáním oddělitelným od vlastního sjednání úvěru a odpovídá předpokladům § 2 048 obč. zák., kdy je smluvní pokuta sjednána právě pro případ nedodržení závazku ze strany žalovaného soud proto i tento nárok podle citovaného ustanovení přiznává. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. při částečném úspěchu lze náhradu nákladů řízení rozdělit podle poměru úspěchu ve věci, ale je možné i vyslovit, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud tak rozhodl s ohledem na to, že částka 4 177 Kč, označená jako kapitalizovaný úrok sice byla přiznána, co do výše 1 620 Kč a jen ve zbytku zamítnuta, avšak samo o sobě se jedná o nesprávně vyčíslený nárok a proto s ohledem na výši jistiny a tímto způsobem uplatňovaný nárok na„ kapitalizovaný úrok“, lze považovat míru úspěchu i neúspěchu za vyrovnanou, když navíc záleželo na úvaze soudu o započítání částky 1 620 Kč na smluvní úrok, neboť,, kapitalizovaný úrok“ ve své podstatě žádným kapitalizovaným úrokem není.