5 C 205/2022-37 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Domažlicích, v jehož obvodu má žalovaný evidované trvalé bydliště, domáhá zaplacení částky 17 970,82 Kč s příslušenstvím na základě nesplněného závazku žalovaného vyplývajícího ze smlouvy o úvěru uzavřené [datum]. Podle této smlouvy byl žalovanému prostřednictvím komunikace na dálku poskytnut revolvingový úvěr a to ve výši 14 838 Kč za účelem nákupu mobilního telefonu a dále byla žalovanému poskytnuta úvěrová karta, na základě které žalovaný čerpal finanční prostředky z účtu č. [bankovní účet] a to v celkové výši 44 386 Kč. Na splátkách uhradil 44 743 Kč, které byly použity ve prospěch pojistného ve výši 1 639,15 Kč, ve prospěch úroků ve výši 3 890 Kč a ve prospěch jistiny 36 513,85 Kč, dále 400 Kč ve prospěch nákladů spojených s vymáháním. Po alokaci takto poukázaných finančních prostředků podle žalobkyně žalovaný dluží 17 970,82 Kč, z čehož 13 679,75 Kč představuje jistina, pojištění 607,79 Kč, úroky ke dni odstoupení 1 183,28 Kč a náklady související s ukončením smlouvy ve výši 2 500 Kč. Pro neplnění povinností ze strany žalovaného žalobkyně od smlouvy odstoupila a to podle tvrzení v žalobě ke dni [datum], čímž došlo k zániku smlouvy. Žalovaný byl poté ještě vyzýván k zaplacení nárokované částky, když žalovaný nikterak neprokázal, že by ve prospěch uplatněného nároku cokoliv zaplatil. Žalobkyně pak poukazuje i na to, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy vycházela z jeho příjmu, nákladů na bydlení a dosavadních závazků. I po odečtení těchto povinností byl žalovaný schopen závazek splácet. Žalobkyně i právní zástupce se k nařízenému jednání opakovaně omluvili. Žalovaný se k jednání nedostavil. Soud proto vychází z písemností předložených žalobkyní, zejména ze smlouvy o úvěru a všeobecných obchodních podmínek ve smlouvě obsažených, dále z přehledu čerpání finančních prostředků, poukazovaných splátek, z dokladu o prověřování úvěruschopnosti, z dopisu o odstoupení od smlouvy a z dokladu o doručování. Z těchto písemností je zřejmé, že [datum] elektronickými prostředky na dálku uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru s původně sjednaným závazkem účelového poskytnutí finančních prostředků za účelem zakoupení zboží a splácení poskytnuté částky na zakoupení ve výši 14 838 Kč na dobu 24 měsíců při splátkách 742 Kč měsíčně a dále se sjednáním možnosti čerpat finanční prostředky prostřednictvím úvěrové karty. Z výpisu splátek žalovaného i výpisu z účtu je zřejmé, že žalovaný čerpal na základě smlouvy [číslo] dne [datum] částku 14 838 Kč, dne [datum] částku 12 000 Kč, dne [datum] částku 15 742 Kč a dne [datum] částku 1 806 Kč Celkem tak žalovaný vyčerpal 44 386 Kč a podle výpisu z účtu uhradil ve splátkách 44 743 Kč. I žalobkyně tvrdí, že tyto částky byly použity na úhradu pojistného ve výši 1 639,15 Kč, ve výši 3 890 Kč v prospěch úroků, ve výši 3 890 Kč ve prospěch úroků, ve výši 400 Kč ve prospěch nákladů spojených s vymáháním a ve výši 36 513,85 Kč ve prospěch jistiny. Jakým způsobem dospěla žalobkyně k výpočtu dluhu v částce 17 970,82 Kč, není z přehledu splátek ani tvrzení obsaženého v žalobě zřejmé. Jestliže byly poukazované splátky žalovaným v celkové výši 44 743 Kč alokovány na jednotlivé položky závazku a to na pojistné na úroky, na náklady spojené s vymáháním a na jistinu, pak je třeba vycházet z toho, že na jistinu byla použita částka 36 513,85 Kč, takže k úhradě na jistině činí rozdíl, který žalovaný dluží částku 7 873Kč. Jakým způsobem žalobkyně dospěla k vyčíslení dluhu o 5 806,75 Kč vyššího, není zřejmé ani z přehledu splátek ani tvrzení obsaženého v žalobě. Soud proto přiznává žalobkyni pouze 12 164,07 Kč, neboť pro částku 5 806,75 Kč nejsou v žalobě obsažená žádná tvrzení o vyčíslení tohoto nároku ani z předložených dokladů nevyplývají. Jestliže si žalobkyně nárokuje ještě dlužné splátky pojištění, běžné úroky ke dni odstoupení od smlouvy, které sama stanovuje ke dni [datum] a dále náklady související s ukončením smlouvy a sankcemi ve smlouvě sjednanými pro tento případ ve výši 1 500 a 1 000 Kč, pak proti těmto ujednáním a nesplněným závazkům žalovaného nelze nic namítat. Soud proto žalovanému ukládá povinnost k doplacení úvěru ve smyslu § 2395 obč. zák. a to pro částku 7 873 Kč ke dni zániku smlouvy spolu s úroky z prodlení ve smyslu § 1970 obč. zák. ve výši stanovené prováděcími předpisy. Podle § 1724 a § 1725, kdy se strany ve smlouvě shodly na dalších ujednáních týkajících se úroků, pojistného a případných sankcí při prodlení, respektive nesplnění závazku a došlo ukončení smlouvy, jde o částku 4 291,07 Kč. Spolu s dluhem na jistině ve výši 7 873 Kč, představuje pak tento nárok 4 291,07 Kč a celkem přisouzenou částku 12 164,07 Kč, které je povinen žalovaný žalobkyni uhradit. Ve zbývajícím rozsahu, tedy v rozdílu částky 5 806,75 Kč„ na neuhrazené jistině“, nepovažuje soud nárok za důvodný na základě shora uvedených výpočtů a nedostatku jakéhokoliv tvrzení žalobkyně. Výrok o náhradě nákladů řízení se řídí ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně byla úspěšná ze dvou třetin a z třetiny neúspěšná, takže jí náleží 34 % vynaložených nákladů a to za právní zastoupení advokátem a soudní poplatek ve výši 1 000 Kč Náklady právního zastoupení spočívající ve třech úkonech po 1 820 Kč dle § 7 a § 11 advokátního tarifu a třech režijních paušálech po 300 Kč spolu s DPH ve výši 21 % na základě osvědčení advokáta o plátci daně a § 137 odst. 3 o. s. ř., což činí 8 695,60 Kč, když 34 % těchto nákladů představuje přisouzenou částku ve výši 2 870 Kč. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.