5 C 239/2021-26 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobkyně jako postupník pohledávky původního věřitele společnosti [právnická osoba], se domáhá po žalovaném zaplacení částky 14 880 Kč na základě závazkového vztahu vyplývajícího ze smlouvy ze dne [datum] pod označením spotřebitelský úvěr a č. smlouvy [číslo]. Podle tohoto ujednání byli žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru 2 880 Kč a úvěr byl splatný za 30 dnů [datum]. Žalovaný svůj závazek nesplnil a žalobkyně se tedy domáhá zaplacení jak jistiny, tak i sjednaného poplatku, když nárok dokládá smlouvou o spotřebitelském úvěru, dokladem o vyplacení částky na účet označený žalovaným, formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, oznámením postoupené pohledávky zasílané žalovanému, předžalobní upomínkou s dokladem o doručování. K nařízenému jednání se žalobkyně a zástupce omluvili, žalovaný se nedostavil, ač byl obeslán na adresu evidovaného trvalého bydliště fikcí s účinky doručení [datum]. Soud proto vychází z písemností předložených žalobkyní, kdy smlouvu o spotřebitelském úvěru pod [číslo] ze dne [datum] neposuzuje ve smyslu § 2395, jako smlouvu o úvěru, neboť pojmovým znakem úvěrové smlouvy jsou úroky. V této smlouvě však úroky sjednané nejsou, nicméně žalobkyně dokládá, že finanční prostředky ve výši 12 000 Kč byly poukázány žalovanému na jím označený účet a žalovaný byl povinen tyto prostředky vrátit podle uzavřené smlouvy za 30 dnů, tedy [datum]. Zároveň ve smlouvě byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 880 Kč, což lze podřadit pod závazkový vztah podle § 1724 a § 1725 obč. zák., kdy se strany shodly na obsahu smlouvy na základě projevené vůle. Soud tedy posuzuje uzavřenou smlouvu jako smlouvu o půjčce dle § 2390 obč. zák. a závazek žalovaného k úhradě částky 2 880 Kč, jako smlouvu nepojmenovanou, se kterou žalovaný souhlasí, když částce 2 880 Kč nelze vytknout nepřiměřenost, neboť představuje 24 % poskytnutých finančních prostředků. Pokud se tedy žalovaný zavázal k zaplacení tohoto poplatku kromě vrácení poskytnutých finančních prostředků, posuzuje soud toto ujednání jako ujednání přiměřené, které neodporuje ustanovení § 1813 obč. zák. o zakázaných ujednáních ani je nelze považovat za nemravné ve smyslu § 580 obč. zák., a proto soud povinnost žalovanému zaplatit za půjčené finanční prostředky spolu se sjednaným poplatkem uložil ve výroku rozsudku a to i s úroky z prodlení, na které má žalobkyně právo dle § 1970 obč. zák. ve výši stanovené prováděcími předpisy. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. pak má úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení, a to za vynaložený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení advokátem. Ty soud přiznává za 3 úkony po 300 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč dle § 14b advokátního tarifu a 21 % DPH na základě osvědčení advokáta o plátci daně a § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.