5 C 243/2022-21 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobce se žalobou došlou do dispozice soudu dne [datum] domáhal vydání rozsudku, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 23 225,28 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky, když podle žaloby se jedná o zůstatek vyčerpané a neuhrazené jistiny, dále částku 1 483,85 Kč, což je dlužný obchodní úrok vyčíslený ke dni zesplatnění pohledávky včetně úroku z prodlení z tohoto obchodního úroku, dále částku 1 201,52 Kč, což je kapitalizovaný úrok z prodlení, 98,49 Kč, což je kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni [datum], částku 285 Kč, což jsou poplatky uvedené v sazebníku za odeslání upomínky a dalších 1 500 Kč jsou rovněž poplatky za prohlášení úvěru za splatný a odesílání upomínek. Žalobce k žalobě doložil smlouvu o úvěru ze dne [datum], podklady o posuzování úvěruschopnosti žalovaného, všeobecné obchodní podmínky a sazebník, výpis z běžného a úvěrového účtu, platební historii žalovaného, doklad o prohlášení úvěru za splatný a předžalobní upomínku. Zároveň navrhl postup dle § 115a o. s. ř. Podle tohoto ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný měl možnost tento postup odmítnout v 7 denní lhůtě plynoucí od doručení výzvy, která mu byla doručena na adresu evidovaného trvalého bydliště [obec a číslo] a kterou osobně převzal dne [datum]. Stanovená 7 denní lhůta tak marně uplynula [datum], aniž žalovaný postup dle § 115a o. s. ř. odmítl, nebo se k věci jakkoliv vyjádřil. Soud proto vychází z písemností předložených žalobcem. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] vyplývá, že na základě této smlouvy žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách po 691,35 Kč. Naposledy však zaplatil dne [datum] a od té doby nezaplatil nic. Žalobce proto prohlásil úvěr za splatný, což žalovanému oznámil a vyzval žalovaného k úhradě částek uvedených shora. Soud však smlouvu ze dne [datum] pokládá za absolutně neplatnou. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., ačkoliv žalobce v žalobě se obsáhle vyjadřuje k tomu, jakým způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného, má soud za to, že to činil naprosto nedostatečně. Ze spisu zdejšího soudu [spisová značka] soud zjistil, že smlouvou o konsolidaci úvěrů, které měl žalovaný u žalobce a která byla uzavřena dne [datum], poskytl žalobce žalovanému na konsolidaci úvěrů částku 370 597,70 Kč, když právě touto částkou byly uhrazeny dluhy u žalobce, jak je patrno ze smlouvy. Nad tuto částku potřebnou ke splacení dluhu mu na základě citované smlouvy poskytl ještě dalších 26 000 Kč. To vše za situace, že z potvrzení o výši příjmu založené v tomto spisu ze dne [datum] vyplývá, že čistý příjem žalovaného k tomuto datu činil 12 404 Kč. Po uzavření této smlouvy žalobce poskytoval žalovanému další úvěry, když na základě smlouvy ze dne [datum] mu poskytl 24 000 Kč a při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházel z téhož příjmu, na základě kterého mu půjčil 397 000 Kč tj. z částky 12 404 Kč. Na základě smlouvy ze dne [datum] poskytl žalobce žalovanému další úvěr ve výši 30 000 Kč podle stejného potvrzení o příjmu, tedy potvrzení ze dne [datum] svědčící o příjmu 12 404 Kč měsíčně. Na základě smlouvy ze dne [datum] poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, když k tomuto datu vycházel z příjmu žalovaného 40 937 Kč bez jakéhokoliv potvrzení o příjmu. Dále žalobce poskytl žalovanému úvěr na základě smlouvy ze dne [datum] ve výši 25 000 Kč dne [datum], což je v daném případě úvěr 30 000 Kč, dne [datum] dalších 30 000 Kč. Ohledně těchto úvěrových smluv žalobce odkazuje na to, že výši příjmu zjišťoval z běžného účtu žalovaného. Již z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaný na základě těchto úvěrových smluv„ vytloukal klín klínem“ úvěry do určité doby, tj. do počátku roku 2021 splácel, ale od té doby již na žádný z výše uvedených úvěrů nic neuhradil. O tom svědčí to, že ve věci [spisová značka] vedené u zdejšího soudu, bylo rozhodnuto o uložení povinnosti žalovaného zaplatit dlužné částky z úvěru uzavřeného [datum] pro konsolidaci úvěrů. Ohledně všech dalších výše citovaných smluv byly podány žaloby u zdejšího soudu. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudit úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud se řídí i rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679-18, OPR/financ SRO proti GK, podle kterého je soud povinen s ohledem na ustanovení článku 8 a článku 23 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS přihlédnout s úřední povinností k otázce, zda byla poskytovatelem řádně zkoumána úvěruschopnost dlužníka. Vzhledem k výše uvedenému, soud pokládá smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným dne [datum] za absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto posoudil vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení podle § 2991 obč. zák. Podle tohoto ustanovení, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalovanému byla poskytnuta částka 30 000 Kč, a jak vyplývá z platební historie, žalovaný zaplatil na jistině z této částky 6 774,72 Kč, na úrocích 7 452,55 Kč, na poplatcích 9 807 Kč a na sankcích 215,07 Kč. Zaplatil tedy celkem 24 249,34 Kč a bezdůvodně se obohatil pouze ve výši rozdílu mezi částkou 30 000 Kč, která mu byla poskytnuta a částkou 24 249,34 Kč, kterou zaplatil. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobci částku 5 750,66 Kč a žalobě vyhověl, i pokud jde o úrok z prodlení, když ten přiznal od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně z této částky. Pokud jde o úrok z prodlení, soud postupoval podle § 1968 a následujících obč. zák. Ve zbytku ohledně všech dalších uplatňovaných nároků soud z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy žalobu zamítl. Ve věci měl převážný úspěch žalovaný, tomu však žádné náklady řízení nevznikly, soud proto podle §142 odst. l, o. s. ř. a contrario rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.