5 C 308/2021-21 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobkyně jako postupník pohledávky původního věřitele, [právnická osoba], x [právnická osoba], se domáhá po žalovaném zaplacení částky, která podle tvrzení žalobkyně představuje dluh na nespláceném závazku žalovaného vyplývajícího ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené [datum]. Z této smlouvy byly žalovanému poskytnuté finanční prostředky ve výši 42 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky původnímu věřiteli vrátit spolu s poplatkem ve výši 35 112 Kč Celkem měl žalovaný uhradit 77 112 Kč. Podle žalobkyně tento poplatek zahrnoval sjednaný úrok na dobu trvání smlouvy ve výši 21 % ročně, což představovalo částku 5 363 Kč, dále pak poplatek za administrativní činnost 7 980 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 21 769 Kč. Žalovaný měl povinnost poskytnuté finanční prostředky a sjednané poplatky platit v 60 týdenních splátkách po 1 286 Kč, když neplnil svojí povinnost řádně a včas, takže závazek měl uhradit nejpozději [datum]. K tomuto datu pak původní věřitel provedl vyčíslení dluhu a po postoupení pohledávek zaplatil žalovaný ještě 6 000 Kč Celkem podle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil 51 400 Kč. Podle výpočtů však žalovaný dluží nárokovanou částku 26 621,68 Kč s kapitalizovanými smluvními úroky i úroky z prodlení. Nárok dokládá žalobkyně smlouvou o půjčce, smluvními podmínkami, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, oznámením postoupené pohledávky žalovanému, výzvou k zaplacení vyčísleného dluhu, předžalobní upomínkou s dokladem o odeslání a oznámením postoupené pohledávky žalovanému s dokladem o odeslání výpisy z obchodního rejstříku. K jednání se žalobkyně a právní zástupce omluvili, žalovaný se nedostavil a soud jednal na základě písemností žalobkyní předložených. Pro posouzení uplatněného nároku je rozhodující smlouva o půjčce [číslo] uzavřená [datum], kterou lze posoudit ve smyslu § 2390 obč. zák. a § 2392 obč. zák. Podle těchto ustanovení platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věci stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 obč. zák. lze ujednat úroky. V tomto směru bylo zřejmé, že žalovaný má zaplatit 47 363 Kč, když pokud jde o další ujednání týkající se poplatků, považuje soud tento závazek za nemravný, byť se strany na jeho obsahu shodly. Poplatky, které měl žalovaný platit za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek představují 70 % poskytnutých finančních prostředků bez ohledu na úroky, což je ujednání lichevní, stavící žalovaného jako spotřebitele do nevýhodného, nepřiměřeného postavení ve smyslu § 1813 obč. zák. Podle něho jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřeností významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Občanský zákon při půjčce finanční umožňuje sjednání úroků, jako tomu bylo v tomto případě, a v tomto rozsahu je tedy nárok v souladu se zákonnými předpoklady. Pokud pak jde o závazek, týkající se sjednaných poplatků, toto ujednání odporuje ustanovení § 1813 obč. zák., nese znaky lichevní a tedy nemravné, a proto podle § 580 obč. zák. je takové jednání nemravné a podle § 588 obč. zák. soud přihlédne k neplatnosti právního jednání i bez návrhu. Lze tedy vycházet z toho, že žalovaný si vypůjčil 42 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu s úroky ve výši 5 363 Kč, měl tedy uhradit 47 363 Kč. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný zaplatil 51 400 Kč, a proto žalobu nelze považovat za důvodnou, soud jí tedy zamítá. Výrok o náhradě nákladů řízení souvisí s rozhodnutím ve věci samé, kdy žalobkyně ve sporu neuspěla a žalovanému žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrário.