9 C 78/2021-23 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 8 000 Kč s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo]) dne [2016] žalovanému poskytl částku 8 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [2021] právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 048,38 Kč. 2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně dne [2016] žalovanému poskytl částku 8 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne [2016] nevrátil. Dopisem ze dne [2021] byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný se citovanou smlouvou zavázal k vrácení částky 8 000 Kč a dále poplatku za uzavření smlouvy ve výši 2 048,38 Kč. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. 9. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že uzavřená smlouva zápůjčce ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná, neboť žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, když se omezila pouze na obecná tvrzení o lustru žalovaného v dostupných databázích, k těmto důkazům, však nenavrhla, ani žádné důkazy, přičemž dopředu avizovala, pokud by soud nárok žalobkyně neuznal, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje, aby poskytnuté plnění žalovanému bylo posouzeno jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Z potvrzení o provedené platbě pak bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Co se týká poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 048,38 Kč, s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, v této části byla žaloba společně s úrokem z prodlení zamítnuta. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z. 10. Konečně žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, soud žalobě v této části vyhověl pouze z částky 8 000 Kč, která byla přiznána jako nárok žalobkyně na bezdůvodné obohacení, ze zbytku byl úrok z prodlení zamítnut. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odstavce 2 o. s. ř., podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 80 % a neúspěšná v rozsahu 20 %, neboť žaloba byla v částce 2 048,38 Kč zamítnuta. Žalobkyně tak má právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení v rozsahu 60 %, a to v částce 1 471 Kč. Náklady řízení se skládají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 048,38 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč z toho 60 % (rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně) činí částku 1 471 Kč.