9 C 89/2022-42 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost uhradit jí částku ve výši 64 322 Kč spolu s příslušenstvím s tím, že se jedná o nesplněný závazek vyplývající žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou uzavřela dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). 2. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Vzhledem k tomu, že se k jednání bez omluvy nedostavila ani žalobkyně, jednal soud v nepřítomnosti obou stran. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně prostřednictvím zástupce a standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 23 332 Kč skládajícího se z úroku ve výši 11 291 Kč při pevné úrokové sazbě 44,80 % po celou dobu trvání smlouvy a poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky Providentu v případě úmrtí zákazníka ve výši 12 041 Kč, a dále s pojistným ve výši 2 340 Kč Celkem se tedy žalovaná zavázala uhradit částku 55 672 Kč, a to v 78 pravidelných týdenních splátkách po 714 Kč v hotovosti, splatných vždy posledního dne dalšího následujícího sedmitýdenního období, přičemž první splátka byla splatná 7. kalendářního dne ode dne uzavření smlouvy. Splátky byla žalovaná povinna hradit do rukou právním předchůdcem žalobkyně pověřené osoby. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím zástupce vyplněním vynechaných polí v předtištěném formuláři smlouvy, přičemž oprávnění zástupce [jméno] [příjmení], [IČO] k provozování daného typu životnosti spočívající ve zprostředkování obchodu a služeb vyplývá z výpisu živnostenského rejstříku k dané osobě. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru natištěné na druhé straně formulářové smlouvy, v nichž bylo zakotveno právo právního předchůdce žalobkyně požadovat po žalované v případě prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a dále právo požadovat účelně vynaložené náklady. Zároveň byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn vyzvat žalovanou k vrácení celé nesplacené jistiny. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně seznamu postoupených pohledávek žalobkyně prokázala, že na ni přešla pohledávka z výše uzavřené úvěrové smlouvy. Postoupení pohledávky právní předchůdce žalobkyně žalované oznámil, jak vyplývá z dopisu ze dne [datum], v němž byla žalovaná zároveň vyzvána k úhradě dlužné částky. K úhradě dlužné částky ve výši 65 902,48 Kč včetně příslušenství byla žalovaná vyzvána též dopisem žalobkyně ze dne [datum], v němž jí byla stanovena dodatečná lhůta k plnění do [datum]. V neposlední řadě byla žalovaná k úhradě dluhu vyzvána též předžalobní upomínkou ze dne [datum], jejíž odeslání prokazuje potvrzení o dodání. Ze zákaznické karty k žádosti o spotřebitelský úvěr vyplývá, na základě jakých údajů a dokladů právní předchůdce žalobkyně posuzoval její schopnost poskytnutý úvěr splácet. Ze seznamu exekucí soud zjistil, že proti žalované byla zahájena čtyři exekuční řízení. 4. S ohledem na skutečnost, že si shora uvedené skutečnosti zjištěné soudem z listinných důkazů neodporují, odkazuje na tyto soud jako na skutkový závěr ve věci. 5. Při právním hodnocení soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná měli vůli uzavřít mezi sebou smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), na níž by se aplikovala smluvní ujednání, a dále i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud však uzavřenou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 a § 588 občanského zákoníku, a dále proto, že představuje významnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy v neprospěch spotřebitele dle § 1813 občanského zákoníku. 6. Pro bližší odůvodnění lze uvést, že právní předchůdce žalobkyně byl v daném právním vztahu v silnějším postavení oproti žalované (spotřebiteli), o čemž svědčí i skutečnost, že k uzavření předmětné smlouvy došlo adhezním způsobem, kdy text smlouvy byl zpracován právním předchůdcem žalobkyně a žalovaná tedy neměla reálnou možnost obsah smlouvy jakkoli ovlivnit. Neméně podstatný je i fakt, že právní předchůdce žalobkyně poskytuje spotřebitelské úvěry jako nebankovní instituce. Je obecně známé, že na tyto společnosti se obracejí lidé obvykle v nouzi či v jinak neutěšené životní situaci, neboť na běžné bankovní úvěry by jinak nedosáhli, a zároveň je likvidita u těchto osob velmi omezená, často nulová. Zpravidla se tedy jedná o rizikové dlužníky. Je standardem, že rizikovost těchto úvěrů je vyvažována vyšší úrokovou mírou oproti úrokové míře, za kterou se poskytují bankovní úvěry. Úrok, jako odměna za poskytnutí finančních prostředků, ujednaný v dané věci ve výši 44,8 % p. a., by sám o osobě nemravný nebyl a bylo by možné jej akceptovat jako krytí vyšší rizikovosti úvěru, nicméně nelze přehlédnout, že vedle úroku byl sjednán též poplatek ve výši 12 041 Kč, který ve své podstatně rovněž představuje odměnu za poskytnutí finančních prostředků. K tomu lze uvést, že administrativní úkony by měly být kryty úrokem. Za situace, kdy poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru a další služby dokonce převyšují částku úroku (úrok 11 291 Kč, poplatek 12 041 Kč), nelze než v jednání právního předchůdce žalobkyně shledat snahu získat finanční prostředky nad rámec sjednané úrokové sazby. Skutečná odměna právního předchůdce žalobkyně tak za poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč na dobu 78 týdnů představuje částku 23 332 Kč, což představuje 77,77 % ze skutečně poskytnuté jistiny. Odměnu sjednanou v takové výši považuje soud za evidentně v rozporu s dobrými mravy, neboť je nepřiměřeně vysoká. 7. Vedle toho je záměr právního předchůdce žalobkyně skrýt skutečné náklady, které bude muset žalovaná na úvěr vynaložit, byť v případě svého prodlení, zjevná i z ukrytí smluvního ujednání o smluvní pokutě pouze do textu všeobecných podmínek. Takové ujednání je však, nepřípustné, jak vyslovil i Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 3512/11. Je přitom nerozhodné, že všeobecné podmínky byly otištěny na zadní straně uzavřené smlouvy. 8. S ohledem na skutečnost, že se v případě žalované jedná o spotřebitele je zapotřebí zvýšeně dbát na zachování rovnosti práv a povinností smluvních stran, jakož i na jejich srozumitelné a určité vymezení. Skrývá-li právní předchůdce žalobkyně, ať již skutečnou výši odměny za souhrnnou částku poplatků za služby, které třeba zákazník nikdy nevyužije, nebo ujednání o smluvní pokutě do spleti textu všeobecných obchodních podmínek, nemůže takové právní jednání požívat právní ochrany, a proto je zapotřebí smlouvu o úvěru posoudit jako absolutně neplatnou. 9. S ohledem na shora uvedené, přiznal soud žalobkyni pouze právo na částku 22 380 Kč z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, neboť bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně žalované skutečně poskytl částku 30 000 Kč na základě neplatného smluvního ujednání a žalovaná na uvedený závazek uhradila pouze částku 7 620 Kč. Zbylou dlužnou částku 22 380 Kč přiznal soud žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení, a to ode dne [datum], tj., od marného uplynutí lhůty stanovené žalobkyní žalované k zaplacení dlužné částky, do zaplacení. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl včetně úrokového příslušenství. 10. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odstavce 2 o. s. ř., dle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V dané věci byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 35 %, když žalobě bylo vyhověno co do částky 22 380 Kč, proti žalované částce 64 322 Kč. Žalovaná byla tedy úspěšná z 65 %, když žalovaná částka byla ve výši 41 942 Kč zamítnuta. Žalovaná by tak měla právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení v rozsahu 30 %. S ohledem na to, že žalované žádné prokazatelné účelné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.