19 C 242/2023-17 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 108 994,99 Kč (jejíž součástí je mj. požadavek na zaplacení smluvní pokuty ve výši 23 500 Kč), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 812,84 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 846,66 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 45 639,19 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 15 % ročně z částky 41 266,55 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně porušila svou – smluvní – povinnost, neboť včas a řádně nesplatila úvěr, který jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla. 2. Žalovaná se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřila a na nařízené jednání se nedostavila (den před jednáním se telefonicky z jednání omluvila, o jeho odročení nepožádala). 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, v prvé řadě smlouvou o úvěru ze dne [datum], uzavřenou mezi obchodní společností [právnická osoba] a žalovanou. 4. Na základě těchto listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle které se jí právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 45 000 Kč, za což měla žalovaná v sedmnácti měsíčních splátkách právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkem částku 94 095 Kč. 5. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně jako právní vztah založený smlouvou o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Veden mj. ustanovením § 13 občanského zákoníku soud přiměřeně přihlížel ke skutečnosti, že o obdobném právním vztahu rozhodoval zdejší soud rozsudkem ze dne 20. 2. 2023 sp. zn. 17 C 353/2022, ve kterém shledal tamní úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou. 7. Podepsaný soud přitom neshledal důvod, pro který by se měl od tohoto právního názoru odklonit. 8. Nelze totiž přehlížet, že podle inkriminované smlouvy měla žalovaná během sedmnácti měsíců zaplatit celkem částku 49 095 Kč, tedy 109,1 % poskytnuté jistiny; nemůže tak být pochyb, že daná smlouva obsahuje disimulované ujednání o úroku v celkové výši 77 % ročně, tedy ve výši, již je nutno označit za rozpornou s dobrými mravy. 9. Uvedená skutečnost by sama o sobě nevedla k závěru o neplatnosti smlouvy jako celku, neboť soud by měl možnost nepřiměřeně vysoký úrok zásadním způsobem„ moderovat“ (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2022 sp. zn. 33 Cdo 60/2021). 10. Podepsaný soud nicméně v posuzované věci dospěl k závěru, že předmětná smlouva ve svém souhrnu vytváří – v rozporu s ustanovením § 1813 občanského zákoníku – natolik zjevnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran, a to v neprospěch žalované jakožto spotřebitele (viz inter alia i požadavek žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty), že tuto nerovnováhu již nelze považovat za právně nepodstatnou, a to ani s poukazem na princip autonomii vůle. 11. Za této situace vyšel soud z mezi stranami nesporné skutečnosti, že žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně obdržela částku 45 000 Kč a z titulu (neplatné) úvěrové smlouvy zaplatila pouze částku 8 600 Kč. Je tak nutno uzavřít, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila v rozsahu částky 36 400 Kč. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku přitom platí, že kdo se bez spravedlivého důvodu na úkor jiného obohatí, musí mu příslušnou částku – v daném případě částku 36 400 Kč – vydat. Jelikož tak žalovaná dosud (patrně) neučinila, zavázal ji k tomu soud prvním výrokem tohoto rozsudku, přičemž v tomto rozsahu – v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku – vyhověl taktéž žalobkyni v jejím požadavku, aby žalovaná musela uhradit rovněž zákonný úrok z prodlení. 12. Jelikož soud shledal smlouvu absolutně neplatnou, nemohl žalobkyni přiznat nárok na zaplacení smluvní pokuty ani požadované poplatky či náhrady. Druhým výrokem proto soud z výše uvedených důvodů žalobu v části, ve které žalovaný nárok nepožívá právní ochrany, zamítl. 13. Třetím výrokem rozsudku pak soud uložil žalobkyni povinnost doplatit na soudním poplatku částku 1 264 Kč, neboť podle položky [číslo] bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatku činí soudní poplatek částku 5 450 Kč, dosud bylo zaplaceno pouze 4 186 Kč. 14. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že ve věci úspěšnější žalované žádné procesně relevantní náklady nevznikly.