5 C 257/2022-21 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobce se žalobou podanou okresnímu soudu v [obec] dne [datum], v jehož obvodu má žalovaný evidované trvalé bydliště, domáhá zaplacení částky 19 515, 73 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, dále kapitalizovaného obchodní úrok 971,66 Kč s úrokem z prodlení rovněž ve výši 11,75 % ročně, dále kapitalizovaného úroku z prodlení v částkách 1 017 Kč a 62,24 Kč a konečně částky 1 500 Kč, která je tvořená dílčími poplatky. Žalobce uplatněný nárok dokládá smlouvu o úvěru ze dne [datum], výpisy z běžného a úvěrového účtu, platební historií žalovaného, potvrzením o výši příjmu žalovaného včetně vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti, oznámením o zesplatnění úvěru ze dne [datum], všeobecnými produktovými podmínkami a amortizační tabulkou. Zároveň navrhl postup dle § 115a o. s. ř. Podle tohoto ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný měl možnost tento postup odmítnout v 7 denní lhůtě plynoucí od doručení výzvy, která mu byla doručena na adresu evidovaného trvalého bydliště [obec a číslo] s účinky doručení [datum], takže 7 denní lhůta marně uplynula [datum], aniž žalovaný postup dle § 115a o. s. ř. odmítl, nebo se k věci jakkoliv vyjádřil. Soud proto vychází z písemností předložených žalobcem. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] vyplývá, že na základě této smlouvy žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách po 580,28 Kč. Naposledy však zaplatil dne [datum] a od té doby nezaplatil nic. Žalobce proto prohlásil úvěr za splatný, což žalovanému oznámil a vyzval žalovaného k úhradě částek uvedených shora. Smlouva o úvěru se řídí ust. § 2395 obč. zák. a zák. č. 257/2016 Sb. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. má úvěrující povinnost zkoumat úvěruschopnost klienta-úvěrovaného. Soud má zato, že žalobce naprosto nedostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného, ačkoliv v žalobě podrobně popisuje, jakým způsobem, tak činil. K obdobnému závěru dospěl soud ve věci zdejšího soudu [spisová značka] a není důvod se od závěru v tomto rozsudku se jakýmkoliv způsobem odchylovat. Ze spisu zdejšího soudu [spisová značka] soud zjistil, že smlouvou o konsolidaci úvěru, kterou měl žalovaný u žalobce, a která byla uzavřena dne [datum] poskytl žalobce žalovanému na konsolidaci úvěru částku 370 597,70 Kč, když právě touto částkou byly uhrazeny dluhy u žalobce, jak je patrno ze smlouvy. Nad tuto částku potřebnou ke splacení dluhu mu na základě citované smlouvy poskytla žalobkyně ještě 26 000 Kč. To vše za situace, že z potvrzení o výši příjmu založené v tomto spisu ze dne [datum] vyplývá, že čistý příjem žalovaného k tomuto datu činil 12 404 Kč. Po uzavření této smlouvy ([číslo]) žalobce poskytoval žalovanému další úvěry, když na základě smlouvy ze dne [datum] mu poskytl 24 000 Kč a při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházel z téhož příjmu, na základě kterého mu půjčil 397 000 Kč, tj. z částky 12 404 Kč. I v tomto případě tedy na základě smlouvy ze dne [datum] vycházel žalobce ze stejného potvrzení o příjmu, tedy potvrzení ze dne [datum] svědčící o příjmu 12 404 Kč měsíčně. Kromě toho další úvěr ve výši 30 000 Kč poskytl žalobce na základě smlouvy ze dne [datum], když k tomuto datu vycházel z příjmu žalovaného 40 937 Kč bez jakéhokoliv potvrzení o příjmu. Dále žalobce poskytl žalovanému úvěr na základě smlouvy ze dne [datum] ve výši 25 000 Kč a dne [datum] dalších 30 000 Kč. Ohledně těchto úvěrových smluv se žalobce odkazuje na to, že výši příjmu zjišťoval z běžného účtu žalovaného. Na základě těchto úvěrových smluv žalovaný všechny úvěry ve stanovené době splácel, tj,. do počátku roku 2021, avšak od té doby již na žádný z výše uvedených úvěrů nic neuhradil. To je patrné i z platební historie v této věci, kdy poslední platba žalovaného byla učiněna dne [datum]. Ohledně všech výše uvedených smluv byly podány žaloby u zdejšího soudu. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudit úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud se řídí i rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679-18, podle kterého je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti k tomu, zda byla poskytovatelem řádně zkoumána úvěruschopnost dlužníka a z případného nezkoumání úvěruschopnosti vyvodit důsledky. I když žalovaný v době uzavření smlouvy všechny ostatní závazky splácel a banka nemohla předpokládat budoucí neschopnost, má soud zato, že množství závazků, které žalovaný měl a nedostatečně dokládaný výdělek i jeho sociální poměry vedou k závěru o nedostatečném vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného a proto k vyhodnocení smlouvy jako podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto posoudil vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení podle § 2991 obč. zák. Podle tohoto ustanovení, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalovanému byla poskytnuta částka 30 000 Kč, a jak vyplývá z platební historie, žalovaný zaplatil na jistině z této částky 10 484,17 Kč na úrocích 7 504,41 Kč. Zaplatil tak celkem 17 988,58 Kč. V platební historii jsou sice uvedeny ještě poplatky, nicméně z platební historie nevyplývá, že by tyto poplatky byly žalovaným uhrazeny. Soud proto za situace, kdy žalobce nijak nevyčíslil částku, kterou žalovaný uhradil a soud ji musel zjišťovat právě z platební historie, dospěl k závěru, že žalovaný uhradil žalobci celkem částku 17 988,58 Kč a bezdůvodně se obohatil ohledně rozdílu mezi částkou zaplacenou a částkou poskytnutou mu žalobcem. Tato částka činí 12 011,42 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit a soud z této částky přiznává i úrok z prodlení a to od doby následující neuhrazené splátky, tj. od [datum], neboť podle uzavřené smlouvy o úvěru, je žalovaný povinen splácet vždy k 15. dni v měsíci. Pokud jde o počátek doby, kdy se dostal žalovaný do prodlení, má soud za to, že se do prodlení dostal dne [datum] proto až od následujícího dne přiznal soud žalobci úrok z prodlení v tehdy platné výši 8,25 % ročně. Ve zbytku soud žalobu vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy zamítl. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 2, o.s.ř. tj. poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobce měl úspěch ve výši 57 %, neúspěch ve výši 43 %. Náleží mu proto rozdíl a to 14 % z nákladů, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 923 Kč, dále náklady právního zastoupení advokátem a to dva úkony po 300 Kč a 2 x 100 Kč paušál podle vyhl. č. 177/96 Sb. a DPH z částky 800 Kč, tj. 168 Kč Celkem by tedy náhrada nákladů řízení činila 1 891 Kč, 14 % z této částky činí 264,74 Kč. Žalobce sice účtuje za tři úkony, nicméně předžalobní výzvu nepředložil, soud tedy vycházel ze dvou úkonů, které žalobce ve věci učinil.