9 C 141/2022-58 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 33 202,17 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že se jedná o nesplněný závazek vyplývající žalovanému ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). 2. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Vzhledem k tomu, že se k jednání bez omluvy nedostavil, jednal soud v jeho nepřítomnosti. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně prostřednictvím zástupce a standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč na refinancování spotřebitelského úvěru [číslo] která činí celkem částku 5 337 Kč, žalovanému tak bylo právním předchůdcem žalobkyně vyplaceno 17 690 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s vyčísleným a neměnným poplatkem ve výši 20 030 Kč skládajícího se z úroku ve výši 8 570 Kč při pevné úrokové sazbě 50,4 % po celou dobu trvání smlouvy a poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky [právnická osoba] v případě úmrtí zákazníka ve výši 9 120 Kč, a dále s pojistným ve výši 2 340 Kč Celkem se tedy žalovaná zavázala uhradit částku 40 030 Kč, a to v 78 pravidelných týdenních splátkách po 514 Kč v hotovosti, splatných vždy posledního dne dalšího následujícího splátkového období, přičemž první splátka byla splatná 7. kalendářního dne ode dne uzavření smlouvy. Poslední splátka činila 452 Kč. Splátky byl žalovaný povinen hradit do rukou právním předchůdcem žalobkyně pověřené osoby. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím zástupce vyplněním vynechaných polí v předtištěném formuláři smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru natištěné na druhé straně formulářové smlouvy, v nichž bylo zakotveno právo právního předchůdce žalobkyně požadovat po žalované v případě prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a dále právo požadovat účelně vynaložené náklady. Zároveň byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn vyzvat žalovaného k vrácení celé nesplacené jistiny. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně seznamu postoupených pohledávek žalobkyně prokázala, že na ni přešla pohledávka z výše uzavřené úvěrové smlouvy. Postoupení pohledávky právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil, jak vyplývá z dopisu ze dne [datum], v němž byla žalovaný zároveň vyzván k úhradě dlužné částky. K úhradě dlužné částky ve výši 33 202,17 Kč včetně příslušenství byl žalovaný vyzván též dopisem žalobkyně ze dne [datum], v němž mu byla stanovena dodatečná lhůta k plnění do [datum]. V neposlední řadě byl žalovaný k úhradě dluhu vyzván též předžalobní upomínkou ze dne [datum], jejíž odeslání prokazuje potvrzení o dodání. Ze zákaznické karty k žádosti o spotřebitelský úvěr vyplývá, na základě jakých údajů a dokladů právní předchůdce žalobkyně posuzoval jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet. Z karty plateb žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný před podáním žaloby uhradil na pohledávku 17 820 Kč. Výpisy ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, výpisem z centrální evidence exekucí a zákaznickou kartou žalobkyně prokazovala zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. 4. S ohledem na skutečnost, že si shora uvedené skutečnosti zjištěné soudem z listinných důkazů neodporují, odkazuje na tyto soud jako na skutkový závěr ve věci. 5. Při právním hodnocení soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný měli vůli uzavřít mezi sebou smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), na níž by se aplikovala smluvní ujednání, a dále i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud však uzavřenou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 a § 588 občanského zákoníku, a dále proto, že představuje významnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy v neprospěch spotřebitele dle § 1813 občanského zákoníku. 6. Pro bližší odůvodnění lze uvést, že právní předchůdce žalobkyně byl v daném právním vztahu v silnějším postavení oproti žalovanému (spotřebiteli), o čemž svědčí i skutečnost, že k uzavření předmětné smlouvy došlo adhezním způsobem, kdy text smlouvy byl zpracován právním předchůdcem žalobkyně a žalovaný tedy neměl reálnou možnost obsah smlouvy jakkoli ovlivnit. Neméně podstatný je i fakt, že právní předchůdce žalobkyně poskytuje spotřebitelské úvěry jako nebankovní instituce. Je obecně známé, že na tyto společnosti se obracejí lidé obvykle v nouzi či v jinak neutěšené životní situaci, neboť na běžné bankovní úvěry by jinak nedosáhli, a zároveň je likvidita u těchto osob velmi omezená, často nulová. Zpravidla se tedy jedná o rizikové dlužníky. Je standardem, že rizikovost těchto úvěrů je vyvažována vyšší úrokovou mírou oproti úrokové míře, za kterou se poskytují bankovní úvěry. Úrok, jako odměna za poskytnutí finančních prostředků, ujednaný v dané věci ve výši 50,4 % p. a., by sám o osobě nemravný nebyl a bylo by možné jej akceptovat jako krytí vyšší rizikovosti úvěru, nicméně nelze přehlédnout, že vedle úroku byl sjednán též poplatek ve výši 17 690 Kč, který ve své podstatně rovněž představuje odměnu za poskytnutí finančních prostředků. K tomu lze uvést, že administrativní úkony by měly být kryty úrokem. Za situace, kdy poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru a další služby dokonce převyšují částku úroku (úrok 9 120 Kč, poplatek 17 690 Kč), nelze než v jednání právního předchůdce žalobkyně shledat snahu získat finanční prostředky nad rámec sjednané úrokové sazby. Skutečná odměna právního předchůdce žalobkyně tak za poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč respektive 14 663 Kč po odečtení původního úvěru na dobu 78 týdnů představuje částku 17 690 Kč, což představuje 120,6 % ze skutečně poskytnuté jistiny. Odměnu sjednanou v takové výši považuje soud za evidentně v rozporu s dobrými mravy, neboť je nepřiměřeně vysoká. 7. Vedle toho je záměr právního předchůdce žalobkyně skrýt skutečné náklady, které bude muset žalovaný na úvěr vynaložit, byť v případě svého prodlení, zjevná i z ukrytí smluvního ujednání o smluvní pokutě pouze do textu všeobecných podmínek. Takové ujednání je však, nepřípustné, jak vyslovil i Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 3512/11. Je přitom nerozhodné, že všeobecné podmínky byly otištěny na zadní straně uzavřené smlouvy. A v neposlední řadě je nutné poukázat na skutečnost, kdy ze smlouvy i ztvrzení žalobkyně vyplývá, že částka 9 120 Kč je mimo jiné garance celkové ceny. 8. S ohledem na skutečnost, že se v případě žalovaného jedná o spotřebitele je zapotřebí zvýšeně dbát na zachování rovnosti práv a povinností smluvních stran, jakož i na jejich srozumitelné a určité vymezení. Skrývá-li právní předchůdce žalobkyně, ať již skutečnou výši odměny za souhrnnou částku poplatků za služby, které třeba zákazník nikdy nevyužije, nebo ujednání o smluvní pokutě do spleti textu všeobecných obchodních podmínek, nemůže takové právní jednání požívat právní ochrany, a proto je zapotřebí smlouvu o úvěru posoudit jako absolutně neplatnou. 9. S ohledem na shora uvedené, přiznal soud žalobkyni pouze právo na částku 2 180 Kč z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, neboť bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně žalované skutečně poskytl částku 20 000 Kč na základě neplatného smluvního ujednání a žalovaný na uvedený závazek uhradil pouze částku 17 820 Kč. Zbylou dlužnou částku 2 180 Kč přiznal soud žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení, a to ode dne [datum], tj., od marného uplynutí lhůty stanovené žalobkyní žalovanému k zaplacení dlužné částky, do zaplacení. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl včetně úrokového příslušenství. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odstavce 2 o. s. ř., dle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V dané věci byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 6,5 %, když žalobě bylo vyhověno co do částky 2 180 Kč, proti žalované částce 33 202,17 Kč. Žalovaný byla tedy úspěšná z 93,5 %, když žalovaná částka byla ve výši 31 022,17 Kč s příslušenstvím zamítnuta. Žalovaný by tak měl právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení v rozsahu 87 %. S ohledem na to, že žalovanému žádné prokazatelné účelné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.