9 C 146/2023-28 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost uhradit jí částku 15 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 115,75 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 100 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 263 Kč, a dále částku 2 715 Kč s tím, že se jedná o nároky žalobkyni z titulu porušení povinností žalovanou vyplývající jí ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) dne [datum]. 2. K posouzení schopnosti žalované úvěr splácet žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce prověřil bonitu žalované nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, bankovního registru klientských informací, nebankovních registru klientských informací. 3. Poté, co soud žalobkyni vyzval k doplnění a označení důkazů k prokázání tvrzení o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru jejím právním předchůdcem, vzala žalobkyně podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu částečně v rozsahu kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 715 Kč zpět, když zároveň sdělila, že důkazy o posouzení schopnosti žalované úvěr splácet nedisponuje. 4. Žalovaná byla ve věci pasivní. K výzvě soudu obsahující též doložku, že soud bude mít za to, že žalovaná s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, pokud se k výzvě nevyjádří, žalovaná ničeho nesdělila. Soud proto rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a zároveň bylo možné ve věci rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů. 5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově, vyplývá závazek právního předchůdce žalobkyně poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit do [datum]. Pro případ prodloužení trvání úvěru byla sjednána odstupňovaná roční procentní sazba nákladů začínající na 303,9 % v případě prodloužení trvání úvěru o 30 dní. Finanční prostředky poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované na bankovní účet č. [bankovní účet], jak vyplývá z výpisu z účtu za období od [datum] do [datum], přičemž číslo bankovního účtu, na které byly finance zaslány, koresponduje s číslem účtu uvedeným ve smlouvě o úvěru. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], společného prohlášení smluvních stran o uzavření dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum] a potvrzení o provedení transakce vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku z výše uvedené smlouvy o úvěru za žalovanou na žalobkyni. O této skutečnosti žalobkyně žalovanou vyrozuměla dopisem ze dne [datum]. Shodně žalovanou vyrozuměla i žalobkyně dopisem ze dne [datum], jehož odeslání je prokázáno podacím archem ze dne [datum], jímž žalovanou zároveň vyzvala k úhradě dlužné částky do [datum] a upozornila ji na vznik případných dalších vymáhacích nákladů. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání vyplývá, že v rámci mimosoudního vymáhání pohledávky zaslala žalobkyně žalované obyčejný dopis ze dne [datum] a učinila cestu na kontaktní adresu uvedenou žalovanou za účelem osobního kontaktu. Předžalobní upomínkou a dokladem o jejím odeslání žalobkyně prokázala, že žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. 6. Protože si skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. 7. Při právním posouzení soud uzavřel, že žalobkyně prokázala svojí aktivní žalobní legitimaci ve smyslu § 1879 a následujících občanského zákoníku (uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek. 8. Podle § 86 odstavce 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 87 odstavce 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavcem 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se řídí vyjma ustanovení občanského zákoníku též smluvními ujednáními a zákonem o spotřebitelském úvěru. Soud však uzavřenou smlouvu o úvěru posoudil, jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce s řádnou péčí před podpisem smlouvy ověřil schopnost žalované úvěr splácet, když na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani částečné zpětvzetí návrhu ze strany žalobkyně. Žalobkyně ve vztahu k uvedené podmínce platnosti smlouvy pouze uvedla, že její právní předchůdce posuzoval bonitu náhledem do různých registrů, avšak tato tvrzení žalobkyně neprokázala, a proto je uzavřená smlouva o úvěru absolutně neplatná. 11. Podle § 2991 odstavce 1, odstavce 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. S ohledem na shora uvedené přiznal soud žalobkyni pouze právo na částku 15 000 Kč představující zapůjčené finanční prostředky snížené o 1 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, neboť v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně žalované skutečně poskytl částku 16 000 Kč, avšak na základě neplatného smluvního ujednání, přičemž žalovaná tuto částku nevrátila. Dlužnou částku přiznal soud žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty, kterou žalobkyně žalované stanovila v oznámení o postoupení pohledávky, tj. od [datum] do zaplacení, neboť od této doby se žalovaná nachází s úhradou dluhu v prodlení. Z uvedeného důvodu zamítl soud žalobkyní požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do [datum] a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 115,75 Kč, neboť se jedná o zákonný úrok z prodlení za období od [datum] do [datum]. V neposlední řadě přiznal soud žalobkyni právo na účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 263 Kč, na které byla žalovaná upozorněna v případě svého prodlení se zaplacením dlužné pohledávky v oznámení o posouzení pohledávky, jejichž oprávněnost a výše byly prokázány výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky. 13. Vzhledem k částečnému zpětvzetí návrhu žalobkyní v rozsahu smluvních pokut ve výši 2 715 Kč a paušální náhrady upomínacích nákladů ve výši 100 Kč, soud řízení co do částky 2 815 Kč pod výrokem I. tohoto rozsudku zastavil. 14. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odstavce 2 o. s. ř. podle zásady úspěchu ve věci tak, že přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v poměru 70 %, tedy ve výši 1 576 Kč, neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 85 %, když bylo žalobě vyhověno co do částky 15 000 Kč, zatímco žalovaná byla úspěšná z 15 %, neboť řízení bylo v rozsahu 2 815 Kč zastaveno a jeho zastavení způsobila žalobkyně tím, že vzala žalobu v tomto rozsahu zpět, aniž by tak učinila z důvodu chování žalované. K uvedenému lze pro bližší odůvodnění uvést, že soud při posuzování úspěchu žalované vycházel z částky 2 715 Kč, neboť částka 100 Kč představující náklady tvoří pouze příslušenství pohledávky. Shodně pak posuzoval soud i částku 1 115,75 Kč, pro kterou byla žaloba zamítnuta, kdy jde opět pouze o příslušenství pohledávky, s nímž nelze pro účely posouzení úspěchu ve v