9 C 171/2022-20 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost uhradit jí částku ve výši 31 983,28 Kč spolu s příslušenstvím s tím, že se jedná o nesplněný závazek vyplývající žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) dne [datum]. 2. Žalovaná byla ve věci pasivní. K výzvě soudu obsahující též doložku, že soud bude mít za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, pakliže se k výzvě nevyjádří, žalovaná ničeho nesdělila. Soud proto rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně s tímto postupem souhlasila, a zároveň bylo možné ve věci rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně a zákaznické karty vzal soud za prokázané, že na jejím základě po posouzení schopnosti žalované zápůjčku splácet poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v místě svého bydliště v 78 pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum] Celkem se žalovaná zavázala uhradit částku 35 071 Kč skládající se z jistiny 15 000 Kč, pojištění ve výši 2 340 Kč a poplatku ve výši 17 731 Kč. Poplatek představuje souhrn úroků ve výši 12 088 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 143 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy ve výši 88 % p. a. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou. Trvání účinnost smlouvy bylo ujednáno do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru uvedené na zadní straně formuláře smlouvy. Smluvní podmínky dále konkretizují, co se rozumí komfortním a flexibilním splácením, za což požaduje poplatek ve výši 4 143 Kč. Konformním splácením se rozumí poskytnutí a splácení úvěru v hotovostní formě s využitím služeb obchodního zástupce, zejména poskytnutí úvěru a výběry splátek v místě bydliště žalované či jiném dohodnutém místě, přepravu hotovosti, návštěvy žalované v jejím bydlišti, jiném dohodnutém místě. Poplatek za flexibilní splácení zahrnuje garanci celkové ceny, splátkové prázdniny a garanci neuplatnění pohledávky pro případ úmrtí žalované. Žalovaná na dluh ničeho neuhradila, jak vyplývá z tabulky umoření. Žalobkyní požadovaná částka zahrnuje dlužnou jistinu ve výši 15 000 Kč a dlužný poplatek ve výši 20 071 Kč. Aktivní žalobní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum], na základě které byla postoupena na žalobkyni uvedená pohledávka, jak vyplývá ze seznamu postoupených pohledávek, jenž je přílohou smlouvy. O jejím uzavření byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne [datum]. Předžalobní upomínkou a dokladem o jejím odeslání žalobkyně prokázala, že žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky ještě před podáním žaloby. 4. S ohledem na skutečnost, že si shora uvedené skutečnosti zjištěné soudem z listinných důkazů neodporují, odkazuje na tyto soud jako na skutkový závěr ve věci. 5. Při právním hodnocení soud uzavřel, že účastníci měli vůli uzavřít mezi sebou smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), na níž by se aplikovala smluvní ujednání, a dále i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud však uzavřenou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 a § 588 občanského zákoníku. 6. Pro bližší odůvodnění lze uvést, že žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně (podnikatel) je v daném právním vztahu v silnějším postavení oproti žalované (spotřebiteli). O tom svědčí i skutečnost, že se jedná o smlouvu formulářového typu, k jejímuž uzavření došlo adhezním způsobem. Žalovaná tedy neměla reálnou možnost obsah smlouvy jakkoli ovlivnit. Neméně podstatný je i fakt, že právní předchůdce žalobkyně poskytuje spotřebitelské úvěry jako nebankovní instituce. Je obecně známé, že na tyto společnosti se obracejí lidé obvykle v nouzi či v jinak neutěšené životní situaci, kteří by na běžné bankovní úvěry nedosáhli. Zpravidla se tedy jedná o rizikové dlužníky, jejichž likvidita je velmi omezená, případně nulová. Takto zvýšená míra rizikovosti je nebankovními společnostmi kompenzována zvýšenou odměnou za půjčení finančních prostředků v podobě úrokové sazby. Vyrovnávání zvýšené rizikovosti takových úvěrů však nemůže být bezbřehé. Právní ochrany může požívat pouze takové stanovení odměny, které bude mimo jiné odpovídat dobrým mravům. Dle judikatury Nejvyššího soudu České republiky je nutné za nepřiměřenou, a tedy odporujícím dobrým mravům považovat takovou výši úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejnižším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček. Nepřiměřená je zpravidla pouze taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou. (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Pakliže za shora nastíněné situace žalobkyně půjčila žalovanému finanční prostředky s roční úrokovou sazbou 88 %, nezbývá než takto stanovený zisk označit za nemravný, aniž by soud blíže zkoumal výši sazeb úroků za poskytnutí bankovních úvěrů v daném místě a čase. Úrok je cenou za zapůjčené finanční prostředky. Pokud je stanovena ve výši 88 % ročně, kdy při úvěru 15 000 Kč se klient zavazuje uhradit pouze s přičtením úroku částku 27 088 Kč během osmnácti měsíční splatnosti, tedy téměř jednou tolik, nelze takovou odměnu považovat za adekvátní vyvažující rizikovost klientů. Jednání právního předchůdce žalobkyně spočívající v ujednání takto nepřiměřeného úroku nelze již hodnotit jako krytí vyšší míry rizikovosti klientů žádajících o nebankovní úvěr a je nutné posoudit jako společensky nežádoucí, kdy je zapotřebí před zásadu smluvní volnosti stran postavit zásadu ochrany spotřebitele. Je přitom nerozhodné, že žalobkyně v návrhu požaduje úrok 20,82 %, neboť smlouvou byl ujednán úrok ve výši 88 %. Nehledě k tomu nelze přehlédnout, že vedle úroku byly sjednány též poplatky ve výši 1 500 Kč za zpracování úvěru a ve výši 4 143 Kč za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, které ve své podstatně rovněž představují odměnu za poskytnutí finančních prostředků. Skutečná odměna právního předchůdce žalobkyně tak byla ujednána ve výši přes 118 % ze skutečně poskytnuté jistiny, což je evidentně v rozporu s dobrými mravy. Soud takto sjednaný zisk na straně věřitele považuje za zcela nepřiměřený. 7. Soud si je bezpochyby vědom oddělitelnosti ujednání o úrocích od ostatních ujednání úvěrové smlouvy, kdy nepřiměřená výše úrokové sazby sama o sobě nezpůsobuje neplatnost smlouvy jako celku, ale pouze ujednání o úroku (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2011 sp. zn. 32 Cdo 3516/2009). V posuzovaném případě však uzavřená smlouva o úvěru obsahuje řadu dalších pro spotřebitele krajně nevýhodných ujednání, které ve svém souhrnu znamenají natolik velkou nerovnováhu v právech a povinnostech účastníků v neprospěch slabší strany (spotřebitele), že nelze takovému jednání poskytnout právní ochranu a je nutné smlouvu považovat za absolutně neplatnou. 8. V tomto směru lze poukázat na skutečnost, že formuláře smluv a smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru spojovaly možnost hotovostního vyplacení poskytnutého úvěru při podpisu smlouvy automaticky s povinností dlužníka (spotřebitele) hradit úvěr hotovostním inkasem. Toto spojení však nemá žádné zákonné opodstatnění ani racionální základ (z ničeho neplyne, že by hotovostní úvěr nemohl být splácen například bezhotovostními převody). Ze strany právního předchůdce žalobkyně tak představuje navyšování ceny poskytnutého úvěru. Byť je dáno dlužníkům na výběr, zda chtějí připsat peníze na účet či je vyplacení v hotovosti, lze předpokládat, že dlužníci, jež zvolili poskytnutí financí prostřednictvím nebankovní instituce, logicky budou volit okamžité poskytnutí peněz, ať už s ohledem na vlastní tíživou finanční situaci, či s ohledem na to, že účty mohou již být obstaveny v rámci exekuce. S jejich poskytnutím v hotovosti je však automaticky spojeno též jejich splacení v hotovosti, což je zpoplatněno dalším poplatkem. Takové počínání si právního předchůdce žalobce hodnotí soud jako nemravné. Tím spíše, když se k hotovostnímu splácení žalovaná zavázala ve svém bydlišti k rukám pracovního právního předchůdce žalobkyně, aniž by však měla jakkoli reálnou možnost ovlivnit, zda se k ní do bydliště pracovník prá