9 C 63/2023-30 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost uhradit jí částku ve výši 18 550 Kč spolu s příslušenstvím s tím, že se jedná o nesplněný závazek vyplývající žalované ze smlouvy o půjčce [číslo] kterou uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoliv jí bylo předvolání spolu s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu řádně doručeno. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle § 101 odstavce 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně soud zjistil, že na jejím základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované v hotovosti v místě jejího bydliště finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Finanční prostředky se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 14 720 Kč Celkem tak byla povinna právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 34 720 Kč, a to v 55 pravidelných týdenních splátkách po 640 Kč v hotovosti k rukám zaměstnance právního předchůdce žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná 7. den po uzavření smlouvy a každá následující týdenní splátky vždy do konce dalšího následujícího týdenního období. Poslední splátka činila 160 Kč a byla splatná dne [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně formulářové smlouvy. Z nich vyplývá právo právního předchůdce žalobkyně požadovat úhradu celé dlužné částky v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky, nesplní-li však žalovaná svoji povinnost uhradit příslušnou splátku. Žalovaná půjčku řádně a včas nesplatila, a to ani ke dni splatnosti poslední splátky, když na půjčku uhradila pouze částku 16 170 Kč. Právní předchůdce žalobkyně proto využil svého práva a pohledávku za žalovanou postoupil [právnická osoba] S.á.r.l., jak vyplývá ze smlouvy postoupení pohledávek ze dne [datum] a příslušné přílohy. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum], jehož odeslání je prokázáno poštovním podacím archem. Žalovaná byla zároveň vyzvána k úhradě dlužné částky. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena dále na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] O změně v osobě věřitele byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne [datum], jenž jí byl zaslán dle podacího archu dne [datum]. K úhradě dlužné částky byla žalovaná naposledy vyzvána ve lhůtě nejpozději do [datum] předžalobní upomínkou ze dne [datum], jejíž odeslání dne [datum] vyplývá z podacího archu. 4. S ohledem na skutečnost, že si shora uvedená skutková zjištění neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. 5. Při právním hodnocení posuzoval soud závazkový právní vztah založený mezi stranami smlouvou o půjčce ze dne [datum] s ohledem na ustanovení § 3028 odstavce 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle právních předpisů účinných do [datum], a dále dle smluvních ujednání obsažených v uzavřené smlouvě o půjčce. Na základě shora uvedených skutečností soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná spolu uzavřeli smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 a následujících zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Sjednaný souhrnný poplatek ve výši 14 720 Kč však soud posoudil jako absolutně neplatný právní úkon pro rozpor s dobrými mravy s odkazem na ustanovení § 39 občanského zákoníku, a dále proto, že představuje významnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy v neprospěch spotřebitele dle § 56 odstavec 1 občanského zákoníku. Uvedená částka poplatku představuje téměř 74 % ze skutečně poskytnuté jistiny. Má-li představovat odměnu za půjčení peněžních prostředků, je evidentně v rozporu s dobrými mravy, neboť je nepřiměřeně vysoký (dosahuje více než 2/3 půjčené částky). Rovněž pak není zřejmé, co má tento poplatek představovat, o jaký nárok se má jednat. Soud tak hodnotí počínání právního předchůdce žalobce jako nemravné. 6. Vzhledem k tomu, že soud vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně půjčil žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaná splatila pouze ve výši 16 170 Kč, vyhověl soud žalobě ve výši rozdílu obou částek, tj. ve výši 3 830 Kč, neboť žalobkyně současně smlouvou o postoupení pohledávky prokázala, že na ni přešlo právo právního předchůdce žalobkyně z uvedené smlouvy o půjčce a je tedy k vedení tohoto sporu aktivně legitimována, když tuto skutečnost posuzoval soud vzhledem k postoupení pohledávky za účinnosti zákona č. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 podle § 1879 a následujících citovaného zákona. Uvedenou částku 3 830 Kč přiznal soud žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení, jenž žalobkyni náleží podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaná je v prodlení s úhradou uvedené částky od [datum], tj. ode dne následující po marném uplynutí lhůty stanovené k úhradě dlužné částky v předžalobní upomínce. 7. Ve zbývající výši, tj. v částce 14 720 Kč s úrokovým příslušenstvím soud žalobu z důvodu neplatnosti ujednání o souhrnném poplatku zamítl. 8. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odstavce 2 o. s. ř., dle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V dané věci byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 21 %, když žalobě bylo vyhověno co do částky 3 830 Kč, proti žalované částce 18 550 Kč. Žalovaná byla tedy úspěšná ze 79 %, když žaloba byla co do částky 14 720 Kč zamítnuta. Žalovaná by tak měla právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení v rozsahu 58 %. S ohledem na to, že žalované žádné prokazatelné účelné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.