10 C 37/2023-113 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne , datum, , se žalobce domáhal zaplacení částky 5 450 344 Kč. Svůj nárok žalobce odůvodnil tak, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena ústní smlouva o zápůjčce, na základě které žalobce zapůjčil žalované dne , datum, částku 5 450 344 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku zaplatit žalobci do , datum, včetně smluvního úroku ve výši 10% z této částky ode dne zapůjčení do doby vrácení zápůjčky. Dále se žalobce domáhal zákonného úroku z prodlení ze žalované částky od , datum, do zaplacení.2. Žalovaná uvedla, že se žalobcem žádnou smlouvu o zápůjčce neuzavřela a že mezi účastníky nebyl sjednán smluvní úrok ve výši 10% ročně, ani datum splatnosti zápůjčky na den , datum, . Žalovaná v minulosti aktivně obchodovala se žalobcem a jeho společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, . Na začátku roku 2023 ukončili spolupráci a žalobce začal podávat žaloby na žalovanou. Žalobce uhradil za žalovanou částku 5 450 343,51 Kč s tím, že společnosti , právnická osoba, . sdělil, že jím uhrazená částka má být použita pro konkrétní účely. Neplyne, že by se mělo jednat o zápůjčku. Žalovaná se žalobcem a jeho společností , právnická osoba, . v roce 2020 dosahovala objemu vzájemných obchodů desítek milionů korun. Daná transakce (úhrada žalované částky žalobcem za žalovanou) byla součástí vzájemné dohody.3. Žalobce se v replice vyjádřil, že žalovaná potvrzuje úhradu částky žalobcem za žalovanou ve výši 5 450 343,51 Kč třetí společnosti. Pokud se neprokáže tvrzení ohledně zápůjčky, potom se jedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované.4. Na přípravném jednání účastníci učinili tvrzení, že žalobce dne , datum, uhradil za žalovanou částku ve výši 5 450 343,51 Kč společnosti , právnická osoba, , a. s. za nesporné. Žalobce - po poučení ze strany soudu - k prokázání tvrzení, že se jednalo o zápůjčku, navrhl výslech žalobce a svědka , jméno FO, a člena statutárního orgánu žalované - , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalovaná – také po poučení ze strany soudu - k prokázání tvrzení, že částka byla uhrazena na základě dohody, navrhla výslech žalobce a svědka , jméno FO, .5. Mezi účastníky bylo dále nesporné tvrzení, že žalobce je činný ve společnosti , právnická osoba, . a že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, . probíhala obchodní spolupráce.6. Z prohlášení ze dne , datum, a ze sdělení , právnická osoba, ., soud zjistil, že žalobce požádal téhož dne společnost , právnická osoba, ., aby částka ve výši 5 450 343,51 Kč, kterou dne , datum, poukázal na účet , právnická osoba, ., č. ú. , číslo, , číslo, , VS , var. symbol, , byla použita na splacení financování, které poskytla , právnická osoba, . na základě smlouvy ze dne , datum, žalované. Z této smlouvy soud zjistil, že žalovaná dne , datum, uzavřela smlouvu o factoringové spolupráci se společností , právnická osoba, ., jejímž předmětem bylo postupování pohledávek žalované za jejími odběrateli na , právnická osoba, .7. , tituly před jménem, , jméno FO, , jehož účastnický výslech byl navržen, nedal souhlas se svým výslechem, pouze uvedl, že žalovaná uzavřela se žalobcem jednu smlouvu o zápůjčce ve výši cca 8 mil. Kč, která byla splacena.8. Z výslechu , jméno FO, soud zjistil, že je u žalované prokuristou asi pět let. Žalobce zapůjčil žalované v roce 2019 částku 8 000 000 Kč, která byla vrácena převodem na účet. Svědkovi není známo, že by byly uzavřeny další zápůjčky mezi žalobcem a žalovanou. Druhý prokurista žalované, , tituly před jménem, , jméno FO, , měl na starosti hospodářské výsledky. Svědek potvrdil uzavření smlouvy mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , a. s., což fungovalo tak, že poskytovatel faktoringu uhradil zálohu žalované (60 – 80 % z celkové fakturované částky) a po úhradě ze strany odběratele na účet , právnická osoba, , a. s., zbytek. V případě, že odběratel neuhradil fakturu, potom žalovaná byla povinna vrátit již vyplacené finanční prostředky společnosti , právnická osoba, , a. s. Neví, že by žalobce platil na účet , právnická osoba, a. s. nějakou částku. Poté, co svědkovi byla předložena listina - prohlášení žalobce ze dne , datum, o úhradě částky ve výši 5 450 343,51 Kč - svědek uvedl, že neví, proč bylo plněno ze strany žalobce společnosti , právnická osoba, . Podle něj ani nenastala situace, že by žalovaná vystavila fakturu žalobci s účtem , právnická osoba, , a. s. Pokud , právnická osoba, a. s. požadovala úhradu nějaké částky, ozvala se emailem , jméno FO, , druhému prokuristovi a svědkovi.9. Oba účastníci navrhli ve svých podáních výslech žalobce. Při jednání, které se konalo dne , datum, , na něm žalovaná netrvala a označila jej za nadbytečný. Žalobce na tomto důkazním návrhu setrval.10. Právní zástupce žalobce podáním ze dne , datum, oznámil, že žalobce není schopen se ze zdravotních důvodů účastnit jednání. Z předchozí omluvy ze dne , datum, a ze sdělení ČSSZ je patrné, že žalobce je v dočasné pracovní neschopnosti od , datum, . Samotná omluva ze dne , datum, je prosta žádosti o odročení a soud ve shodě s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1988/2008 nepovažoval sdělení za žádost o odročení jednání. Právní zástupce žalobce na jednání potvrdil, že žalobce je v pracovní neschopnosti od listopadu 2023. Soud dospěl k závěru, že byly splněny podmínky podle § 101 odst. 3 o. s. ř., aby jednal v nepřítomnosti žalobce. Omluva, doručená soudu v úterý dne , datum, (na jednání na den , datum, ) není včasná, když žalobce byl vyrozuměn o termínu jednání dne , datum, a jeho dočasná pracovní neschopnost trvá od , datum, . Žalobce je v této věci zastoupen advokátem, který mohl žalobce omluvit hned poté, co mu bylo doručeno předvolání a poté, co zjistil stanovisko žalobce. Soud dospěl k závěru, že v tomto individuálním případě není omluva ze dne , datum, včasná, když důvod omluvy spočívá ve skutečnosti, která nastala , datum, , žalobce je zastoupen právním profesionálem, termín jednání (, datum, ) je žalobci znám od , datum, a jeho zástupci od , datum, . Z těchto důvodů soud neprovedl výslech žalobce, na kterém setrval pouze žalobce a jemuž by důkaz mohl být teoreticky ve prospěch (prokázání zápůjčky). Žalobce se sám připravil o možnost být ve věci vyslechnut, když se nedostavil, ani nepožádal o odročení jednání.11. Na podkladě zjištěného skutkového stavu posoudil soud věc po právní stránce podle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.) a aplikoval jeho ustanovení následujícím způsobem.12. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Nespornými tvrzeními účastníků a listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobce zaplatil částku ve výši 5 450 343,51 Kč společnosti , právnická osoba, . Sporný byl pouze právní (ne)důvod úhrady finanční částky – zápůjčka či bezdůvodné obohacení (jak uváděl žalobce) či dohoda stran (jak uváděla žalovaná). Žalobce neprokázal existenci ústní smlouvy o zápůjčce a žalovaný neprokázal své tvrzení, že výše uvedená částka byla uhrazena na základě dohody účastníků. Jednatel žalované nedal souhlas se svou účastnickou výpovědí a žalovaná netrvala na výslechu žalobce; svědek , jméno FO, naopak sdělil, že mu není známo, proč žalobce za žalovanou uhradil tuto částku třetí společnosti. Žalovaná tak neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzeného právního důvodu (dohoda účastníků), na jehož základě došlo k zaplacení částky 5 450 343,51 Kč žalobcem za žalovanou.14. Soud tak posoudil platbu provedenou žalobcem jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, neboť ve smyslu ust. § 2 991 odst. 2 o. z. za ni bylo žalobcem hrazeno bez právního důvodu. Současně soud zjistil, že ač se žalobce v žalobě domáhá zaplacení částky 5 450 344 Kč, z listinných důkazů a nesporných skutečností vyplývá, že společnosti , právnická osoba, . žalobce zaplatil toliko částku 5 450 343,51 Kč. V částce 0,49 Kč tedy soud žalobu spolu se zákonným úrokem z této částky od , datum, do zaplacení zamítl. Ve světle zjištěného skutkového stavu a jeho následné subsumpce pod příslušné ustanovení zákona soud rozhodl, že zbývající část nároku žalobce na zaplacení jistiny žalované částky je po právu a žalovaná je tak povinna zaplatit žalobci částku 5 450 343,51 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud dodává, že nemuselo dojít ke změně žaloby, když nárok byl posouzen jako bezdůvodné obohacení, když sám žalobce nárok takto (alternativně) označil, žalované bylo toto stanovisko známo a navíc lze podpůrně odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 21 Cdo 4520/2007.15. Závěr o jistině žalované částky však nelze vztáhnout i na příslušenství pohledávky, které žalobce rovněž nárokoval. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce mezi účastníky, nelze žalobci p