17 C 268/2024-25 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 24 477 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 758,49 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 24 172,02 Kč a dále zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 13 331,25 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, a dále úroku 19,98 % ročně z částky 13 331,25 Kč od , datum, do zaplacení a rovněž přiznání náhrady nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva proti žalovanému.2. Žalobkyně se svého nároku domáhala z titulu smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , číslo, , která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, tedy společností , právnická osoba, (dále jen právní předchůdce žalobce) a žalovaným. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni zpět jistinu a částku 13 377 Kč, skládající se z úroku ve výši 2 043 Kč (se sazbou 19,98 % ročně) a odměny za zpracování ve výši 3 041 Kč a nákladů za hotovostní inkaso ve výši 8 293 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 490 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, .3. Soud dále postupoval podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Soud žalovaného vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení a rovněž usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalovanému doručeno dne , datum, . V souvislosti s tímto byl žalovaný zároveň poučen o tom, že za předpokladu, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřil. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání, a to postupem podle § 115a o. s. ř., a soud zcela vyšel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.4. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a o. s. ř nevyplývá, že by soud v každém případě měl žalobě vyhovět (například rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. února 2011 sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř. I při změněné právní kvalifikaci jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou podkladem bez dalšího pro věcné rozhodnutí, tedy na jejich základě soud může dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí. V posuzovaném případě nelze ani doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, neboť z pohledu právního názoru by neměly žádný význam. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto (např. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 26. 01. 2011, sp. zn. Ns 25 Cdo 5162/2008). Taková situace v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda smlouva je platným právním úkonem je možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku.5. Aktivní legitimace žalobkyně má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne , datum, , která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní.6. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní (právním předchůdcem žalobkyně) a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla poskytnuta žalovanému částka ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku zpět včetně poplatku a úroku v 60 týdenních splátkách po 490 Kč. Měla být navrácena jistina a částka ve výši 13 377 Kč, přičemž tato částka zahrnuje úrok ve výši 2 043 Kč (se sazbou 19,98 % ročně) a odměnu za zpracování ve výši 3 041 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 293 Kč. Žalovaný uhradil na svůj závazek částku celkem ve výši 4 900 Kč, a to do , datum, .7. Právní posouzení případu vychází z právního předpisu zrušeného ke dni , datum, zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť podle jeho § 3028 odst. 3 platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.8. V posuzované věci bylo významné vyřešení právní otázky, zda závazek žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 377 Kč za úvěr ve výši 16 000 Kč je nebo není v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák., a proto podle § 39 obč. zák. ujednání neplatným.9. Tato ujednání soud posoudil jako ujednání, která odporují dobrým mravům, neboť způsobuje nerovnost práv a povinností v neprospěch žalovaného. Soud v daném případě zohlednil i výši souhrnného poplatku, která převyšuje polovinu půjčených finančních prostředků a dokonce atakuje 83 %. Smlouvy byly uzavřeny mezi podnikatelem – právním předchůdcem žalobkyně a spotřebitelem – žalovaným a tento vztah je nutno posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch žalovaného spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Přestože ve smlouvě je uvedeno, že úrok po dobu trvání první smlouvy činí pouze 2 043 Kč nelze přehlédnout, že účastníci zároveň sjednali náklady na administrativu u smlouvy a poplatek za hotovostní splácení v tisícových částkách. Úrok sám o sobě by se nejevil jako nemravný, ale společně s dalšími náklady, které za poskytnutí úvěru žalovaný musí vynaložit, a které jsou svou podstatnou odměnou za poskytnutí úvěru, soud hodnotí smlouvu jako nemravnou. Náklady na administrativu jsou náklady, které by měly být kryty sjednaným úrokem a pokud jde o tyto další poplatky, soud má za to, že jsou de facto skrytým úrokem, neboť i samy smlouvy označují společně s úroky souhrnně jako poplatek za půjčku. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazuje pouze na vztahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandartní výši.10. Soud vyhodnotil z výše uvedených důvodů smlouvy za absolutně neplatné ve smyslu § 3 obč. zák. Podle tohoto ustanovení platí, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.11. Soud ve věci rozhodoval podle § 451 a násl. obč. zák. ve znění k , datum, . Podle tohoto ustanovení platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný převzal od žalobkyně částku celkem 16 000 Kč, přičemž celkem uhradil 4 900 Kč, tedy je povinen vrátit rozdíl, tj. částku 11 100 Kč (14 000 Kč – 4 900 Kč).12. Žalobkyně se domáhala zaplacení i zákonného úroku, a to od roku 2014. Žalovaný se dostal do prodlení až s výzvou k úhradě – dopisem o postoupení pohledávky ze dne , datum, , přičemž dopis byl odeslán dne , datum, a doručen podle § 573 zákona č. 89/2012 Sb. dne , datum, . Od této doby byl žalovaný povinen plnit ve lhůtě 10 dnů, jak bylo ve výzvě uvedeno. Tato lhůta uplynula dne , datum, , proto je od , datum, žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení ode dne , datum, ve výši 8,05 % ročně, kterou požadovala žalobkyně.13. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohl přiznat soud žalobkyni požadované poplatky, ani požadované smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení od dat požadovaných v žalobě. Proto výrokem II. rozsudku soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení.