17 C 315/2023-29 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 14 763,16 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně, a rovněž přiznání náhrady nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva proti žalovanému. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 10 000 Kč, úroku a poplatku v celkové výši 3 143,16 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum]. 2. Žalobkyně se svého nároku domáhala z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum], která byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni tuto částku zpět a rovněž poplatek ve výši 2 867 Kč a úrok ve výši 276,14 Kč, a to do [datum]. Žalovaný neuhradil na svůj závazek nic. 3. Soud postupoval podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Soud žalovaného vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení a rovněž usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalovanému doručeno dne [datum]. V souvislosti s tímto byl žalovaný zároveň poučen o tom, že za předpokladu, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřil. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání, a to postupem podle § 115a o. s. ř., a soud zcela vyšel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní. 4. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla poskytnuta žalovanému částka ve výši 10 000 Kč, kterou měl vrátit společně s poplatkem ve výši 2 867 Kč, tj. ve výši 28 % ze žalované jistiny a dále s úrokem ve výši 276,14 Kč, a to do 28 dnů od poskytnutí úvěru. Splatnost byla dodatkem ke smlouvě prodloužena o dalších 28 dnů. Žalovaný žalobkyni nic neuhradil. 5. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 6. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle ustanovení § 2991 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Soud má za to, že výše uvedený poplatek je de facto skrytým úrokem a úrok by v takovém případě činil 409 % ročně (před prodloužením smlouvy) a 188 % ročně (po prodloužení splatnosti). Jde o výši, kterou je na místě považovat za rozpornou s dobrými mravy, zejména za situace, kdy obvyklá výše úroku v tehdejší době nepřekračovala hranici 15 % ročně. 10. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání. 11. Smlouvu o úvěru soud pokládá za absolutně neplatnou, pro nepřiměřenost smluvních ujednání, neboť žalovanému byla tato částka zapůjčena s úrokem vysoce přesahující 188 %, resp. 400 % ročně. 12. Soud má za prokázané, že žalovaný převzal částku ve výši 10 000 Kč, která nebyla žalobkyni navrácena. 13. Soud má tedy za to, že po žalovaném je nutno požadovat, aby žalobkyni zaplatil částku ve výši 10 000 Kč, a to včetně ve výroku I tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství, neboť žalovaný převzal částku ve výši 10 000 Kč na základě neplatné sjednané smlouvy, potom je jeho povinností tuto částku vrátit v souladu s ustanovením § 2991 NOZ jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu. 14. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 NOZ podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pokud žalobkyně odeslala žalovanému upomínku emailem dne [datum], potom se považuje za doručenou dne [datum]. Od této doby byl žalovaný povinen plnit ve lhůtě 7 dnů, jak je uvedeno ve výzvě, která skončila [datum] a od [datum] je tedy žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku přiznal i zákonné úroky z prodlení ode dne [datum] ve výši požadované žalobkyní. 15. Ve zbytku soud žalobu zamítl, a to včetně zbytku požadovaných zákonných úroků z prodlení, poplatku a smluvní pokuty. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 799,01 Kč, přičemž tato částka představuje 35,48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,74 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32,26 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 763,16 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 17. Pro úplnost soud dodává, že ve věci postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť sama žalobkyně soudu doložila, že podává typově shodné žaloby, kdy obměna spočívá jen ve specifikaci příslušných smluv (datum uzavření a výše úvěru), a je tedy na místě postupovat podle citovaného ustanovení.