20 C 232/2024-15 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru ze dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 067 Kč, dále zákonného úroku z prodlení z částky 36 067 Kč ve výši 15 % od , datum, do zaplacení a částky 2 942,76 Kč představující kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z jistiny za prvních 90 dní prodlení žalované. Uvedla, že na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovanému byla takto postupně poskytnuta částka ve výši 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit s příslušenstvím v jedné splátce s 30 denní splatností ode dne uzavření smlouvy. Žalovaný šestkrát požádal o odklad splatnosti úvěru, splatnost tedy nastala dne , datum, . Žalovaný nehradil sjednanou částku řádně a včas, proto mu vznikla povinnost uhradit rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, a dále povinnost zaplatit paušálně náhradu výdajů spojených s upomínáním dle sazebníku. Žalovaný na úvěr dosud uhradil pouze částku 25 000 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že v případě, kdy soud neshledá nárok žalobkyně na úhradu z titulu smlouvy o úvěru, pak žádá o vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní.3. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a o. s. ř nevyplývá, že by soud v každém případě měl žalobě vyhovět (například rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. února 2011 sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř. I při změněné právní kvalifikaci jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou podkladem bez dalšího pro věcné rozhodnutí, tedy na jejich základě soud může dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí. V posuzovaném případě nelze ani doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, neboť z pohledu právního názoru by neměly žádný význam. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto (např. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 26. 01. 2011, sp. zn. Ns 25 Cdo 5162/2008). Taková situace v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda smlouva je platným právním úkonem je možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku.4. Z předložených důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva, na jejímž základě byla poskytnuta žalovanému částka ve výši 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do , datum, spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 7 500 Kč, poplatkem za službu „Klidné Spaní“ ve výši 110 Kč, poplatkem „Presto“ ve výši 165 Kč a poplatkem za službu informačního SMS servisu ve výši 29 Kč měsíčně. Žalovaný převzal jistinu ve výši 55 000 Kč, na kterou dosud uhradil pouze částku 25 000 Kč. Smlouva obsahovala rovněž odkaz na Všeobecné obchodní podmínky (dále jen „VOP“) a sazebník (čl. 6.4 VOP a čl. 3 sazebníku) určující výši smluvní pokuty v případě neuhrazení peněžitých prostředků do data splatnosti na 0,1% z částky jistiny za každý den prodlení. Jelikož žalovaný nesplnil svou smluvní povinnost, požadovala po něm žalobkyně vedle jistiny, zákonného úroku z prodlení a poplatků i částku představující smluvní pokutu, přičemž se v tomto omezila na započítání prvních 90 dnů. Podle sazebníku poplatků každé prodloužení splatnosti úvěru o 30 dní je zpoplatněno částkou odpovídající poplatku za sjednání úvěru. Žalovanému byla dne , datum, zaslána výzva k úhradě dlužné částky, a to do tří dnů.5. Soud dospěl k tomuto právnímu závěru.6. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z. ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.7. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle ustanovení § 2991 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 55 000 Kč. Žalovaný dosud na úvěr uhradil částku 25 000 Kč. Smlouvu o úvěru soud shledává jako absolutně neplatnou pro nepřiměřenost smluvních ujednání, neboť žalovanému byla tato částka zapůjčená na dobu 30 dnů, a to za poplatky představující více jak 26 % z jistiny měsíčně.11. Pokud jde o ujednání o poplatcích, není ze smlouvy zřejmé, jakého protiplnění se mělo žalovanému dostat za nejvýznamnější z nich. Zároveň sjednaný úrok za poskytnutý úvěr činil 0 %. Z toho vyplývá, že poplatky, jež z původní smlouvy v souhrnu představují částku 7 804 Kč (26 % hodnoty jistiny měsíčně), jsou evidentně skrytým úrokem, který výrazně přesahuje obvyklou úrokovou sazbu v té době poskytovanou bankami (15 % p. a.). RPSN činila 2 599,48 %. Úroková sazba v tomto případě (312 % p. a.) vybočuje z míry, kterou lze považovat za neodporující dobrým mravům, jak ostatně plyne z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007.12. Přestože se ve smlouvě uvádí, že pokud by žalovaná zaplatila dlužnou částku do 30 dnů, je úrok nulový, nelze odhlédnout od toho, že na subjekty nebankovního typu, jakým je žalobkyně se obracejí fyzické osoby, které již nedokážou získat úvěrové smlouvy od bankovních subjektů a obvykle se nacházejí ve finanční tísni a žalobkyně a další společnosti obvykle zneužívají své pozice a přistupují k uzavírání smluv, které jsou nepoctivé a obsahují nepřiměřená ujednání, která zakládají nerovnost smluvních stran. Sjednání krátkodobého finančního úvěru s tak vysokým poplatkem jako sankcí pro případ řádného nesplacení úvěru nevelkého rozsahu, soud považuje na nepoctivé právní jednání ze strany věřitele, které má za cíl dosáhnout nikoliv apriori vrácení zapůjčené částky, ale realizaci sankcí sjednaných pro případ nesplacení této relativně nevelké zápůjčky. Takovéto počínání věřitele i s ohledem na nastavenou úrokovou sazbou po uplynutí lhůty 30 dnů nemůže požívat právní ochrany.13. Soud má za prokázané, že žalovaný přezvala částku ve výši 55 000 Kč, kterou dosud uhradil pouze co do částky 25 000 Kč. Soud má za to, že po žalovaném je nutno požadovat, aby žalobkyni vrátil zbylou částku ve výši 30 000 Kč, a to včetně příslušenství, které je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Jestliže žalovaný převzal peníze na základě neplatné smlouvy, potom je jeho povinností tuto částku vrátit, a to v souladu s ustanovením § 2991 o.z. jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu.14. Ohledně příslušenství soud vyšel z § 1958 odst. 2 o.z. podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalovanému upomínku dne , datum, , potom se považuje za doručenou dne , datum, . Od této doby byl žalovaný povinen plnit ve lhůtě 3 dnů, jak bylo ve výzvě uvedeno. Tato lhůta uplynula dne , datum, (sobota), proto od , datum, je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení ve výši podle prováděcího právního předpisu (§ 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).15. Vzhledem k tomu, že smlouva je absolutně neplatná, nemohl soud přiznat žalobkyni požadovanou smluvní pokutu, ani další příslušenství od dat požadovaných v žalobě, proto výrokem II. soud ve zbývajícím rozsahu žalobu, jako nedůvodnou zamítl.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů ří