10 C 64/2025-71 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem, který se dostal do dispozice Okresního soudu v Domažlicích dne , datum, , se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 52 319 Kč včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z jím požadované částky, smluvní pokuty ve výši 12 505 Kč a úroku ve výši 85,50 %, maximálně však do částky 127 814 Kč a v neposlední řadě se dožadoval přiznání práva na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva proti žalovanému.2. Žalobce se svého nároku po žalovaném dožadoval z titulu smlouvy a spotřebitelském úvěru, který byl uzavřen mezi žalobcem a žalovaným dne , datum, . Na základě této smlouvy se dostala do dispozice žalované částka ve výši 30 000 Kč, podle tvrzení žalobce žalovaný neměl své povinnost plnit řádně a včas plnit.3. Písemností ze dne , datum, žalobce učinil částečnou dispozici s předmětem řízení co do příslušenství v podobě úroku a smluvní pokuty. Soud proto v této části řízení zastavil postupem podle § 96 odst. 2 o.s.ř.4. Soud má za prokázaná následující skutková zjištění. Mezi žalobcem, coby věřitelem, podnikatelem a žalovaným - spotřebitelem byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy se fakticky do dispozice žalovaného dostala částka ve výši 30 000 Kč a zavázal se navrátit zpět žalobci včetně úroku, který byl specifikován výší 85,50 % částku ve výši 106 512 Kč, a to v 48 měsíčních splátkách po 2441 Kč. Žalovaný uhradil na předmětný závazek částku ve výši 14 646 Kč.5. Z předmětné smlouvy ze dne , datum, není zřejmé, z jakého důvodu se do dispozice žalovaného dostala částka 30 000 Kč a má navrátit zpět částku, která je v několikanásobné výši 106 512 Kč. Dále soud vyhodnotil, že i výše úrokové sazby, která v daném případě je ve výši 85,50 % je zcela nepřiměřená, ve výši zcela odporující dobrým mravům.6. Žalobce po formální stránce zkoumal majetkové poměry žalovaného subjektu, kdy zjistil, že je v pracovním poměru s průměrným měsíčním příjmem kolem 30 000 Kč - 40 000 Kč, z výplatnic okolo 29 000 Kč. Náklady žalované představují výdaje na bydlení 4500 Kč, dále bylo vzato do úvahy životní minimum 4860 Kč a rezerva 17040 Kč. Tyto výdaje jsou jen obecně zjištěny, nejsou ničím doloženy a dle soudu jsou podhodnoceny. Žalovaný subjekt si žalobce prověřil v systému SOLUS a zjistil, že žalovaný není v insolvenčním řízení. Je zřejmé, že se jednalo o subjekt žalovaného, který je v pozici spotřebitele, a který s ohledem na své poměry neměl možnost oslovit jiné bankovní subjekty. S odkazem na bod 6.1, 6.2, 6.5 z předmětné smlouvy je právem žalobce dožadovat se i po žalovaném smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátky déle jak 30 dnů ve výši 499 Kč za každou splátku. Náklady spojené s uplatněním v důsledku prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Soud přezkoumal obsah předmětné smlouvy, práva a povinnosti v ní vymezená a vyhodnotil, že vtah založený mezi účastníky řízení je právním vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem. Je na místě zdůraznit, že ochrana spotřebitele coby slabší strany není bezbřehá, hlavním pravidlem civilního práva je, že smlouvy mají být plněny. Smlouvy mají být plněny však za přiměřených smluvních podmínek, kdy je nezbytně nutné, aby vymezení práv a povinností ze smlouvy bylo dostatečně určitě a srozumitelně vymezeno, aby obsahovala pouze ujednání, která jsou v souladu s dobrými mravy, dále byla poctivá a aby neobsahovala ujednání, která jsou nepřiměřená, která zakládají nerovnost povinností v neprospěch slabší strany, kterým je spotřebitel v daném případě žalovaný.7. V daném případě má soud za prokázané, že předmětná smlouva je nesrozumitelná, neurčitá, není vysvětleno, z jakého důvodu se do dispozice žalovaného subjektu dostala částka 30 000 Kč, tato skutečnost byla doložena, avšak má navrátit zpět částku, která je několikanásobně vyšší. Zároveň jako nepřiměřené ujednání je ujednání upravující úrokovou sazbu, která představuje více, jak několikanásobek oproti úrokové sazbě, která je požadovaná v rámci bankovních subjektů, která v daném konkrétním případě v dané věci představuje úrok v nepřiměřené výši ve výši 85,50 % ročně. Soud považuje, předmětná ujednání o úroku za smluvně upravené tzn. je upravené, a nelze tak aplikovat ustanovení, které umožňuje soudu, aby aplikoval úrok z úvěru, který odpovídá obvyklé výši v místě a čase poskytované bankovními subjekty, neboť v daném konkrétním případě se jedná o ujednání, které přímo stanovuje úrokovou sazbu i přesto, že je nepřiměřené, odporující dobrým mravům. Soud v daném případě odkazuje na judikaturu Evropského soudního dvora a na Směrnici ES 93/13 v platném znění, kdy není umožněno vnitrostátnímu soudu, aby v případě, kdy vyslovuje přítomnost zneužívající klauzule, což v daném případě soud konstatuje (§ 1813, § 1815 zákona č. 89/2012 Sb. v podobě nepřiměřených ujednání, přistoupil ke změně obsahu uvedené klauzule na místo, aby jí vůči spotřebiteli neuplatnil.8. S ohledem na charakter smluvních subjektů, s ohledem na obsah vymezených práv a povinností, je však nezbytně nutné s poukazem na § 580, 588 zákona č. 89/2001 Sb. nahlížet na úvěrovou smlouvu jako na celek, jako na absolutně neplatné ujednání. Žalobce jako subjekt profesionál, podnikající v poskytování úvěrů po formální stránce splnil veškerá kritéria pro uzavření smlouvy. Je však zřejmé, že svojí pozici zneužívá, vystavuje opakovaně nejen žalovaného, ale i jiné subjekty, kteří s ním uzavírají obdobné smlouvy do podřadné pozice, kdy je zatěžuje nepřiměřenými povinnostmi, které zcela odporují dobrým mravům. Žalobce si musí být vědom toho, že se na něj obrací subjekty, které již nejsou schopni svojí situaci řešit jiným způsobem, než oslovením nebankovního subjektu. V daném konkrétním případě je tato skutečnost zřejmá ze zjištěných skutečností v rámci předsmluvního jednání, kdy bylo prokázáno, že příjem žalovaného představuje příjem, a to mzda ve výši okolo 29 000 Kč měsíčně. Práva a povinnosti stran ze smlouvy musí být přiměřená a odpovídající dobrým mravům, musí být určitě vymezená, srozumitelná, nesmí obsahovat ujednání, která jsou nepoctivá a nepřiměřená. Předmětné povinnosti jsou ze strany žalobce dále zatíženy nepřiměřenými sankcemi.9. Žalobce ve věci sporného jeho požadavku učinil dispozici s předmětem řízení. Soud tak v této částí řízení zastavil postupem podle § 96 odst. 2 o. s. ř..10. V daném konkrétním případě s ohledem na právní náhled, soud posoudil nárok žalobce z titulu bezdůvodného obohacení. Soud nedopatřením přiznal i část odpovídající pojištění 1776 Kč, je zřejmé, že s ohledem na právní posouzení, bylo namístě o této části rozhodnout zamítavým výrokem rozhodnutí.11. Ve zbývající části soud nároku žalobce vyhověl, když kvalifikoval předmětný vztah mezi žalobcem a žalovaným z titulu bezdůvodného obohacení podřazený ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. a povinností žalovaného je, aby navrátila žalobci zpět, co se do jeho dispozice dostalo bez právního důvodu s přihlédnutím k částečné úhradě.12. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostala se splněním svých povinností vůči žalobci do prodlení, nárokuje žalobce po právu po žalovaném zákonný úrok z prodlení, , soud mu jej tak přiznal z částky soudem přiznané postupem podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb.13. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud rozhodoval podle poměrů úspěchu účastníků řízení ve věci. Řízení bylo zastaveno z důvodu na straně žalobce, který využil svého práva a učinil částečnou dispozici s předmětem řízení. Poměr úspěchu převažuje na straně žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovanému v souvislosti s tímto řízením nevznikly žádné účelně vynaložené náklady, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III předmětného rozsudku.