20 C 153/2025-27 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení podmíněné slevy z kupní ceny zařízení , název zboží, ve výši 807,11 Kč na základě smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, a zařízení , název zboží, ve výši 403,56 Kč na základě smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, . Žalobkyně se domáhala také zaplacení cen za služby, které u ní žalovaná poptala, a které využila. Jednalo se o služby , název služby, , které žalovaná užívala co do hodnoty 22 183,3 Kč. Konečně žalobkyně požadovala rovněž úroky z prodlení, neboť dle jejích tvrzení žalovaná neplnila na svůj dluh ve lhůtě splatnosti.2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Soud vyzval žalovanou k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřila, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní.3. Soud z provedených důkazů zjistil, že na základě smluv č. , hodnota, ze dne , datum, a č. , hodnota, ze dne , datum, žalobkyně přenechala žalované elektronická zařízení, přičemž žalovaná se zavázala zaplatit za ně žalobkyni částky kupních cen s podmíněnou slevou, která v součtu činila celkem 1 210,67 Kč pro obě zařízení (807,11 + 403,56). Slevy byly podmíněny tím, že žalovaná bude řádně a včas hradit vyúčtování vystavená žalobkyní. To se však nestalo (a ze spisu neplyne opak) a žalovaná tak neplnila řádně svou povinnost splácet částky podmíněných slev žalobkyni.4. Dále žalovaná poptala u žalobkyně služby , název služby, spočívající v poskytnutí žalované „platební brány“ k provádění finančních operací, na které žalovaná dluží částku 22 183,3 Kč. Na žádnou z těchto služeb žalovaná neplnila.5. Na tato zařízení a službu byla ze strany žalobkyně vystavena žalovanému vyúčtování č. , hodnota, , , číslo, a č. , hodnota, .6. Na podkladě zjištěného skutkového stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně.7. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací ve smyslu § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. K povinnostem účastníka smlouvy patří řádné placení vyúčtovaných služeb (§ 64 zákona o elektronických komunikacích). Dále byly mezi účastníky uzavřeny kupní smlouvy ve smyslu § 2079 a následujících občanského zákoníku Protože žalovaná – ačkoliv k tomu dostala příležitost – nevyvrátila tvrzení žalobkyně, že dlužné částky nezaplatila, nezbylo soudu, než žalobě v plném rozsahu vyhovět. Pokud jde o službu Vystavení splátkového kalendáře, tato nespadá pod služby dle zákona o elektronických komunikacích, avšak nejedná se z tohoto hlediska o důvod, pro který by nebyla právně odůvodněna, když dle § 1724 občanského zákoníku je stranám ponecháno na vůli svobodně si v mezích právního řádu smlouvu ujednat a určit její obsah. Na podmíněné slevy zařízení a služby je tak žalovaná povinna zaplatit žalobci dlužnou částku 23 399,97 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.8. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku právo požadovat od dlužníka vedle samotného plnění také úroky z prodlení; výši úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů.9. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná se dostala následující den po splatnosti toho kterého vyúčtování s úhradou dluhu do prodlení (§ 1908 odst. 2, § 1968 občanského zákoníku). Žalobci tak vznikl podle § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši upravené prováděcím právním předpisem (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). S ohledem na tyto skutečnosti soud žalobě zcela vyhověl.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 751 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 936 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 399,97 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.