7 C 158/2025-47 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem, který se dostal do dispozice soudu dne , datum, , se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 16 321,69 Kč včetně příslušenství v podobě nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva proti žalovanému.2. Žalobce se svého nároku po žalovaném dožadoval z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, která byla mezi účastníky řízení uzavřena dne , datum, . Nedílnou součástí této smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, a Ceník a Podmínky pro používání , název zboží, Žalovaný si neměl dle žalobce plnit své povinnosti řádně a včas. Žalobce dle svých tvrzení řádně přezkoumal úvěruschopnost žalovaného hradit závazek řádně a včas. Vycházel přitom ze scoringových a sociodemografických modelů a z výše příjmů a výdajů žalovaného. Žalobce si ověřoval výši výdajů žalovaného mimo jiné i tím, že zkoumal platební morálku žalovaného prostřednictvím lustrace insolvenčního rejstříku, evidenci exekucí. Dále vycházel z platební morálky žalovaného, který si prvotně své povinnosti plnil řádně a včas. Dále měl k dispozici bankovní účet žalovaného, ze kterého si zjistil i příjmy a výdaje v rámci jím vedené domácnosti. V případě žalovaného byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 15 000 Kč.3. Vzhledem k tomu, že platební rozkaz, který ve věci byl vydán dne , datum, , se nepodařilo doručit žalovanému a žalovaný tak neměl možnost v rámci rozhodných skutečností se vyjádřit k návrhu žalobce, soud v dané věci nařídil ústní jednání a realizoval podrobné dokazování v rámci spravedlivého rozhodnutí ve věci samé. Soud dále zjistil, že v rámci kontraktačního procesu byl ze strany žalovaného doložen příjem prostřednictvím výpisu z účtu číslo , č. účtu, . Byly zjištěny transakce a pohyby na účtu žalovaného po období od , datum, do , datum, a bylo zjištěno, že čistý příjem žalovaného představuje částka ve výši 25 113 Kč, kterou obdržel od společnosti , právnická osoba, . Dle vedených transakcí tak, jak vyhodnotil, bylo v možnostech žalovaného, aby byl i schopen z takto specifikovaného příjmu hradit kromě běžných výdajů i další, neboť mu byla zachována rezerva pro případ splátek poskytnutého revolvingového úvěru. Soud uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného byla ze strany žalobce přezkoumána dostatečně tak, aby bylo možné nahlížet na předmětnou úvěrovou smlouvu z tohoto úhlu pohledu za platnou. Žalovaný tak, jak soud zjistil, realizoval úhrady v celkové výši 114 855,16 Kč a čerpal 114 132,72 Kč. Žalobce se v rámci svého nároku dožaduje kromě částky ve výši 14 721,69 Kč (jistiny) i poplatků za upomínky( šest upomínek) ve výši 1 600 Kč. V případě žalovaného se mělo jednat o šest upomínek, kdy první upomínka byla zesplatněna ve výši 100 Kč, druhá až šestá ve výši 300 Kč, a to vše v souladu s Ceníkem. V rámci vyúčtování byly ve vztahu k žalovanému vyúčtovány i ostatní poplatky ve výši 247,63 Kč, kdy tyto nejsou přesně specifikovány, poplatky ve výši 15 096,50 Kč. Tyto skutečnosti soud považuje za zjištěné, neboť vyplývají i ze samotného vyjádření žalobce ze dne , datum, . Předmětné výběry a úhrady pak vyplývají z přehledu plateb ve vztahu k jednotlivými kategoriím.4. Soud má za prokázaná následující skutková zjištění.5. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dne , datum, . K podpisu předmětné smlouvy došlo prostřednictvím komunikace na dálku. Vzhledem k tomu, že mezi stranami probíhaly transakce, a žalobce vstoupil k ověření totožnosti žalovaného subjektu prostřednictvím bankovní vizitky, která funguje na principu ověřování totožnosti prostřednictvím bankovní identity. Služba umožňuje ověřit identitu klientů v aplikacích třetích stran pomocí jejích účtů v bankách. Lze tak uzavřít, že k uzavření smlouvy prostřednictvím komunikace na dálku mezi účastníky řízení došlo. Ze strany žalovaného nebyly k soudu vneseny žádné námitky, které by zpochybňovaly nebo vyvracely uzavření předmětné smlouvy.6. Soud v daném případě má za zjištěné, že podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel úvěru žalobce přezkoumal úvěruschopnost žalovaného subjektu a zjistil, že je schopen teoreticky alespoň splácet jím požadovaný úvěr. V případě žalovaného tato úvěruschopnost byla po formální stránce přezkoumána. Ze strany žalovaného, však v průběhu, téměř čtyř let, byl jeho závazek vůči žalobci splácen řádně a včas a lze tedy předpokládat, že finanční rezervu na úhradu tohoto úvěru žalovaný měl. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi účastníky řízení je rozsáhlá, práva a povinnosti jsou v ní upravena familiárním způsobem, tento způsob úpravy minimalizuje velmi výrazně vnímání tohoto obsahu stranou spotřebitele, důležitost obsahu smlouvy je upozaděna tak, že přes vlídné a kamarádské výrazy si žalovaný spotřebitel nevšiml jak nevýhodný podpis předmětné smlouvy pro něj je a jaká ujednání, obelstěn tímto způsobem úpravy, která zcela odporují dobrým mravům a zásadním způsobem narušují rovnost povinností v neprospěch žalovaného subjektu, podepsal. S ohledem na rozsáhlost a způsob úpravy, tak tato smlouva pak i snižuje přehlednost informací pro subjekt žalovaného subjektu, který je v pozici spotřebitele. Tento závěr je možné vztáhnout zejména k čl. 5, 6 předmětné smlouvy, kde jsou specifikovány náklady spojené s poskytovaným úvěrem, následky prodlení a i jednotlivé nadpisy, v případě žalovaného, umožňují pojmout obsah těchto článků za ne zcela vážně, obsah jednotlivých článků je uvozením nadpisů zlehčen a spotřebitel i přes plnou způsobilosti pak nemusel být dostatečně obezřetný v době, kdy předmětnou smlouvu podepisoval, nemusel vnímat důležitost obsahu,, jak správně mě. Za předpokladu, pokud by vyvinul toto úsilí a vnímal by předmětné články jako skutečnost, která pro něho má význam z pohledu poplatků, nákladů, sankcí, tak by nepochybně musel vyhodnotit, že předmětná ujednání jsou pro něj zcela zjevně nepřiměřená, nesrozumitelná. Dle obsahu těchto ujednání je možné na ně hledět jako na ujednání absolutně neplatná ve smyslu jejich nepřiměřenosti a neurčitosti s poukazem na § 580 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb. Soud však předmětná ujednání posoudil i jako ujednání, které zásadním způsobem narušují rovnost povinností v neprospěch žalovaného subjektu v pozici spotřebitele. Pevná sazba ve výši 3 Kč za každý započatých 100 Kč, u kterých byla odložena splatnost, může založit zápůjční úroková sazba až 71,29 % s upozorněním, že zpravidla může být výrazně nižší, i ujednání, která jsou neurčitě vymezená, nesrozumitelná, nelze ve vztahu k subjektu, kterým je spotřebitel, vyvozovat z nich platné a účinné povinnosti. Stejně tak, jako rozmezí zápůjční úrokové sazby, které se v dalším odstavci má pohybovat mezi 5 % – 50% ročně. V případě čl. 6, kdy z obsahu žalovaný nemusí vyvozovat pro sebe negativní skutečnosti, zejména pokud čl. 6 je uvozen, že pokud zaplatíte pozdě, tak dostane za uši? I ve vztahu k tomuto článku je nezbytně nutné, s ohledem na způsob vymezení vycházet i z gramatického výkladu, kdy vymezení těchto práv a povinnosti je nepřehledné, neurčité pro subjekt žalovaného v pozici spotřebitele. V případě úpravy obsahující realizaci upomínek, tento způsob zasílání upomínek, s jejich frekvencí a náklady je možné jednoznačně označit za šikanózní. Frekvence po pěti dnech po splatnosti a v závěru po 30-ti dnech po splatnosti připočtení ještě 10 % z dlužné částky je již zcela jednoznačně sankčním institutem, a to zcela nepochybně nepřiměřeným vůči žalovanému spotřebiteli.7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. neplatné je právní ujednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 576 zákona č. 82/2012 Sb., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost, čas.9. Soud s ohledem na výše uvedené vyhodnotil, že předmětné články 5 a 6 soud považuje za absolutně neplatné, a za předpokladu, pokud ze strany žalovaného byly realizovány úhrady, které byly započteny na poplatky ve výši 15 196,50 Kč, soud považuje předmětné plnění na plnění na čerpanou jistinu. Pokud se jedná o sankce ve výši 1 600 Kč s ohledem na neplatnost ujednání ve vztahu k čl. 6 soud přistoupil k zamítnutí tohoto nároku. V souhrnu zjištěných skutečností, po posouzení každého důkazu jednotlivě a ve vzájemné souvislosti, soud uzavřel, že ze strany žalovaného byla plně uhrazená částka, kterou čerpal a v důsledku tohoto tak nárok žalobce je zcela nedůvodný.10. Rozhodnutí o náhradě nákladů v řízení má pak oporu v § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě to byl žalovaný, kdo byl plně ve věci úspěšný a komu by náleželo právo na přiznání plné náhrady nákladů řízení, které by vynaložil k obraně svého práva proti žalobci. Vzhledem k tomu, že mu v souvislosti s tímto řízením žádné účelně vynaložené náklady n