7 C 221/2025-22 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem, který se dostal do dispozice Okresního soudu v Domažlicích dne , datum, , se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 80 000 Kč včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení a úroku z jím požadované částky, smluvní pokutu ve výši 1886 Kč a v neposlední řadě se dožadoval přiznání práva na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva proti žalovanému.2. Žalobce se svého nároku po žalovaném dožadoval z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, která byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne , datum, . Na základě této smlouvy se dostala do dispozice žalované částka ve výši 80 000 Kč, podle tvrzení žalobce žalovaný neměl své povinnost plnit řádně a včas plnit. Ze strany žalovaného byla hrazena částka ve výši 19,15 Kč, 2 000 Kč a 1 200 Kč.3. Soud má za prokázaná následující skutková zjištění. Mezi žalobcem, coby věřitelem, podnikatelem a žalovaným - spotřebitelem byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy se fakticky do dispozice žalovaného dostala částka ve výši 80 000 Kč a zavázal se navrátit zpět žalobci včetně úroku, který byl specifikován výší 127,49 % částku ve výši 195 150 Kč, a to způsobem úhrad v rámci revolvingových splátek, kdy základní doba trvání úvěru představovala 30 měsíců, měsíční splátka pak 6 505 Kč. Žalovaný uhradil na předmětný závazek částku ve výši 3 219,15 Kč.4. Z předmětné smlouvy ze dne , datum, není zřejmé, z jakého důvodu se do dispozice žalovaného dostala částka 80 000 Kč a má navrátit zpět částku, která je v několikanásobné výši 195 150 Kč. Dále soud vyhodnotil, že i výše úrokové sazby, která v daném případě je ve výši 127,49 % je zcela nepřiměřená, ve výši zcela odporující dobrým mravům.5. Žalobce ani v rámci svých tvrzení netvrdil, natož aby prokázal, jakým způsobem zkoumal majetkové poměry žalovaného subjektu. Pouze jen formálně v rámci oznámení o schválení úvěru učinil obecné šetření v rámci nastavených parametrů. Je zřejmé, že se v případě žalovaného jedná o subjekt, který je v pozici spotřebitele, a který pravděpodobně neměl možnost oslovit jiné bankovní subjekty. S odkazem na bod 12, 13 bylo právem žalobce dožadovat se po žalovaném řady sankcí., smluvní pokuty v důsledku prodlení s ohledem na dobu ve výši 8 %, 13 % z každé splátky, po zesplatnění 25 % z dlužné částky a smluvní pokutu v rámci nové jistiny ve výši 0,25 % denně. Soud přezkoumal obsah předmětné smlouvy, práva a povinnosti v ní vymezená a vyhodnotil, že vtah založený mezi účastníky řízení je právním vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem. Je na místě zdůraznit, že ochrana spotřebitele coby slabší strany není bezbřehá, hlavním pravidlem civilního práva je, že smlouvy mají být plněny. Smlouvy mají být plněny však za přiměřených smluvních podmínek, kdy je nezbytně nutné, aby vymezení práv a povinností ze smlouvy bylo dostatečně určitě a srozumitelně vymezeno, aby obsahovala pouze ujednání, která jsou v souladu s dobrými mravy, dále byla poctivá a aby neobsahovala ujednání, která jsou nepřiměřená, která zakládají nerovnost povinností v neprospěch slabší strany, kterým je spotřebitel, v daném případě žalovaný.6. V dané právní věci má soud za prokázané, že předmětná smlouva je nesrozumitelná, neurčitá, není vysvětleno, z jakého důvodu se do dispozice žalovaného subjektu dostala částka 80 000 Kč, tato skutečnost byla doložena, avšak má navrátit zpět částku, která je několikanásobně vyšší. Za nepřiměřené ujednání je možné považovat ujednání o výši úroku 127,49 %, kdy tato výše několikanásobně převyšuje úrokovou sazbu jiných bankovních subjektů. Výše úroku v dané právní věci je upravená tzn. nelze tak aplikovat ustanovení, které umožňuje soudu, aby aplikoval úrok z úvěru, který odpovídá obvyklé výši v místě a čase poskytované bankovními subjekty. Soud v daném případě odkazuje na judikaturu Evropského soudního dvora a na Směrnici ES 93/13 v platném znění, kdy není umožněno vnitrostátnímu soudu, aby v případě, kdy vyslovuje přítomnost zneužívající klauzule, což v daném případě soud konstatuje (§ 1813, § 1815 zákona č. 89/2012 Sb. v podobě nepřiměřených ujednání, přistoupil ke změně obsahu uvedené klauzule, místo, aby jí vůči spotřebiteli neuplatnil.7. S ohledem na charakter smluvních subjektů, s ohledem na obsah vymezených práv a povinností, je však nezbytně nutné s poukazem na § 580, 588 zákona č. 89/2001 Sb. nahlížet na úvěrovou smlouvu jako na celek, jako na absolutně neplatné ujednání. Žalobce jako subjekt profesionál, podnikající v poskytování úvěrů po formální stránce splnil veškerá kritéria pro uzavření smlouvy. Je však zřejmé, že svojí pozici zneužívá, vystavuje opakovaně nejen žalovaného, ale i jiné subjekty, kteří s ním uzavírají obdobné smlouvy do podřadné pozice, kdy je zatěžuje nepřiměřenými povinnostmi, které zcela odporují dobrým mravům. Žalobce si musí být vědom toho, že se na něj obrací subjekty, které již nejsou schopni svojí situaci řešit jiným způsobem než oslovením nebankovního subjektu. Majetkové poměry žalobce v dané právní věci ve vztahu k žalovanému řešil jen obecně, bez konkrétních ukazatelů. Práva a povinnosti stran ze smlouvy musí být přiměřená a odpovídající dobrým mravům, musí být určitě vymezená, srozumitelná, nesmí obsahovat ujednání, která jsou nepoctivá a nepřiměřená. Plnění předmětných povinností je ze strany žalobce dále zatíženo nepřiměřenými sankcemi.8. V daném konkrétním případě, s ohledem na právní náhled, soud posoudil nárok žalobce z titulu bezdůvodného obohacení. Ve vztahu úroku, smluvní pokuty, a části jistiny, spolu s jejím příslušenstvím, soud tak přistoupil k zamítnutí návrhu. Soud považoval částečné plnění ve výši 3 219,15 Kč za plnění na jistinu.9. Ve zbývající části soud nároku žalobce vyhověl, když kvalifikoval předmětný vztah mezi žalobcem a žalovaným z titulu bezdůvodného obohacení podřazený ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. a povinností žalovaného je, aby navrátila žalobci zpět, co se do jeho dispozice dostalo bez právního důvodu s přihlédnutím k částečné úhradě tzn. částku ve výši 76 780,85 Kč.10. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostala se splněním svých povinností vůči žalobci do prodlení, nárokuje žalobce po právu po žalovaném zákonný úrok z prodlení, soud mu jej tak přiznal z částky soudem přiznané postupem podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb..11. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud rozhodoval podle poměrů úspěchu účastníků řízení ve věci žalobce 76 780,85 Kč (96 %) : žalovaný 3 219,15 Kč (4%)- rozdíl 92 %. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3 276 Kč + 819 Kč tzn. 4 095 Kč, odměna za tři úkony právní služby ( příprava převzetí, sepis návrhu, účast u jednání , datum, )- 3 x 4 380 Kč - 13 140 Kč, 3 x režijní paušály 3 x 450 Kč – 1 350 Kč, cestovné po trase , adresa, - 540 km, amortizace 5,80 Kč na 1 km, spotřeba 5,8 l na 100 km, cena benzínu 35,80 Kč na 1 l – 3 132 Kč + 1 121,26 – 4 253,26 Kč, ztráta času podle § 14 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb. 16 půl hodin po 150 Kč - 2 400 Kč, 21 % DPH ze součtu odměny, režijních paušálů, cestovného a ztráty času – 4 440,08 Kč, 100 % - 29 678,34 Kč- 92 % - 27 304 Kč. Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 27 304 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta , Jméno advokáta, .