10 C 117/2025-17 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 470 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení a úhrady nákladů tohoto řízení v podobě uhrazeného soudního poplatku. V návrhu uvedl, že poskytl žalované dle smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, zápůjčku ve výši 500 000 Kč, a to v postupně v hotovosti k rukám žalované. Zápůjčka byla bezúročná. Žalovaná se ve smlouvě zavázala tuto zápůjčku žalobci vrátit nejpozději do , datum, . Žalovaná však žalobci dosud na zápůjčku uhradila toliko pouze 30 000 Kč v hotovosti na počátku měsíce října 2025. Proto se nyní žalobce domáhá úhrady zbylé části zapůjčené částky.2. Žalovaná k žalobě uvedla, že žádnou půjčku od žalobce nepřevzala. Smlouvu sice podepsala, ale nevěděla, co podepisovala. Žalobce jí v té době zastupoval jako advokát a ona mu důvěřovala.3. Žalovaná po poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř., že soud má dosud neprokázané její tvrzení, že k uzavření smlouvy o zápůjčce nedošlo a žalovaná částka jí nebyla zapůjčena, soudu žádný důkaz nenavrhla.4. Žalovaná v rámci účastnického výslechu uvedla, že žalobce jí v dotčené době zastupoval jako právní zástupce. Vlastnila společnosti , právnická osoba, , o kterou se jí staral. Myslela si, že podepisuje plnou moc. Česky číst umí. Nevzpomene si, kolik plných mocí pro žalobce za dobu jejich spolupráce podepsala.5. Žalobce při výslechu uvedl, že smlouva o zápůjčce byla podepsána v rámci jejich vzájemných dlouhodobých vztahů. K podpisu došlo na , právnická osoba, . Žalovaná mi v minulosti podepsala stovky plných mocí v rámci jeho zastupování pro společnost , právnická osoba, a nedomnívá se tedy, že by nevěděla, jak plná moc vypadá.6. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, soud zjistil, že si strany sjednaly, že žalobce před uzavřením této smlouvy poskytl postupně žalované v hotovosti částku 500 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku uhradit zpět žalobci nejpozději do , datum, . Zápůjčka byla sjednána jako bezúročná. Smlouva obsahuje ověřené podpisy obou účastníků, kdy k ověření podpisů došlo téhož dne na , právnická osoba, . Žalobce k výzvě soudu předložil při jednání originál dotčené smlouvy k nahlédnutí. Žalovaná k dotazu soudu potvrdila, že smlouvu podepisovala na , právnická osoba, v Domažlicích.7. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.8. Podle § 565 o.z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.9. Žalobce závěrem navrhl, aby žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno. Na nákladech řízení požadoval jen uhrazený soudní poplatek.10. Žalovaná závěrem uvedla, že peníze od žalobce nepřevzala. Nebude platit, co nedostala.11. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je po právu. Mezi žalobcem a žalovanou byla platně sjednána smlouva o zápůjčce podle § 2390 a následujících o. z. Na základě této smlouvy byla žalovaná povinna vrátit žalobci coby zapůjčiteli částku odpovídající poskytnuté zápůjčce, tedy předmětnou částku 500 000 Kč, a to do , datum, . Tuto svoji povinnost však žalovaná nesplnila, kdy dle tvrzení žalobce dosud v hotovosti uhradila na tento závazek pouze 30 000 Kč. Dle svého obsahu je smlouva současně písemným potvrzením žalované, že dotčenou částku od žalobce v hotovosti převzala. Bylo proto na žalované, aby tvrdila a především prokázala, že žalobou uplatněný nárok ze zápůjčky z části nebo zcela zanikl, případně vůbec nevznikl (k tomu srovnej např. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2670/98). Ustanovení § 565 o. z. stanoví vyvratitelnou domněnku správnosti soukromé listiny pro případ, že listina je použita proti osobě, která ji (zjevně) podepsala. Proti závěru, který vyplývá z vyvratitelné domněnky, nepostačí pouhé jeho zpochybnění, nýbrž je třeba prokázání opaku. Důkazní břemeno ohledně opaku, tj. že použitá soukromá listina není pravá nebo že její obsah není pravdivý, bude tížit osobu, která listinu podepsala (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2590/2022).12. To však žalovaná ani po poučení soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. neučinila a z obsahu spisu taková okolnost nevyplývá. Dle tvrzení obou účastníků došlo k podpisu smlouvy na , právnická osoba, , kdy současně byly při uzavření smlouvy i úředně ověřeny jejich podpisy. Žalovaná rovněž k dotazu soudu potvrdila, že navzdory tomu, že je co do národnosti původem z Ukrajiny, českému jazyku rozumí a umí jej i číst. Účel úředního ověření podpisu spočívá především ve vyšší úrovni ochrany integrity právních vztahů účastníků při podpisu smluv, kdy pro osobu s běžnou úrovní rozumové vybavenosti musí být jasné, že s tímto úkonem je spojen i požadavek zvýšené pozornosti toho, co podepisuje. Soud proto při absenci důkazních návrhů ze strany žalované byl nucen žalobě zcela vyhovět.13. Protože žalovaná svůj závazek nesplnila v době splatnosti, má žalobce rovněž právo požadovat po něm smluvní úrok z prodlení spolu se zákonnými úroky z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, jejichž výši stanoví vláda nařízením. Tímto nařízením je nařízení č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 500 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 23 500 Kč.