19 C 132/2025-21 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobce se svého nároku po žalované dožaduje z titulu odpovědnosti žalované, jež byla zaměstnankyní žalobce od , datum, do , datum, . Podle inventury konané dne , datum, v prodejně žalobce v , adresa, vniklo manko, přičemž na žalovanou připadlo manko v rozsahu částky 17 823 Kč; z tohoto dluhu pak žalovaná uhradila celkem částku 8 840 Kč. Podle inventury konané dne , datum, pak ve stejné provozovně žalobce vzniklo další manko, v jehož rámci žalovaná odpovídá žalobci za škodu v rozsahu částky 18 847 Kč; tento dluh již žalovaná ani částečně neuhradila.2. Žalobce v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovil souhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání.3. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 11. 12. 2025 č. j. 19 C 132/2025-19 byla žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila k věci samé a aby uvedla, zda souhlasí s tím, že soud rozhodne ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřila, byly tak (byť toliko fikcí) splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).4. Soud na základě žalobcem předložených listinných důkazů (a v kontextu procesní pasivity žalované, jež v řízení neuplatnila žádnou procesní obranu) dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Mezi žalobcem jako zaměstnavatelem a žalovanou jako zaměstnankyní byla dne , datum, uzavřena pracovní smlouva, podle které žalovaná nastoupila téhož dnu u žalobce na pracovním pozici prodavačky na prodejně v , adresa, , a téhož dne uzavřela žalovaná s žalobcem dohodu o hmotné odpovědnosti. Dne , datum, proběhla na této provozovně žalobce inventura, při které bylo zjištěno manko ve výši 138 808 Kč, přičemž na žalovanou připadla k úhradě část ve výši 17 823 Kč; svůj závazek přitom žalovaná utvrdila dohodou ze dne , datum, (z tohoto dluhu pak žalovaná do , datum, zaplatila celkem částku 8 840 Kč). Dne , datum, pak na této provozovně žalobce byla provedena další inventura, při které bylo zjištěno manko v celkové výši 370 387 Kč (!), přičemž na žalovanou připadla k úhradě část ve výši 18 847 Kč a na této částce žalovaná žalobci ničeho neuhradila (srov. všechny listinné důkazy osvědčující uvedené skutečnosti ve svazku listin na č. l. 16).6. Po právní stránce je tak namístě závěr, že žalovaná podle ustanovení § 250 odst. 1 zákoníku práce ve spojení s ustanovením § 252 odst. 2 zákoníku práce odpovídá žalobci – v rozsahu maximálně jednoho průměrného měsíčního výdělku, jak stanovení ustanovení § 260 odst. 2 zákoníku práce – za schodek, který byl zjištěn při provedené inventuře.7. Žalované tak v průběhu smluvního vztahu mezi účastníky řízení vznikla povinnost nahradit žalobci škodu v celkové výši 36 670 Kč, z této částky pak uhradila pouze částku 8 840 Kč. Žalovaná tak má stále povinnost zaplatit žalobci celkem částku 27 830 Kč.8. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala se splněním svých povinností vůči žalobci do prodlení, přísluší žalobci i zákonný úrok z prodlení z jím požadované částky podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.9. Žalobci se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, naopak žalovaná žádnou procesní obranu nepředložila. Prvním výrokem proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni v zákonem předvídané lhůtě celkem částku 27 830 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení.10. Pouze nad rámec se podepsaný soud nemůže nepozastavit nad otázkou, zda je vskutku možno způsob vedení jednotlivých provozoven žalobce, ve kterých dochází setrvale a dlouhodobě (medicínsky řečeno tedy „chronicky“) ke vzniku nemalých schodků, namístě označit za perspektivní a udržitelný. V případě inventury ze dne , datum, přitom činil tento schodek – podle obsahu spisu – stěží uvěřitelných 25 % inventarizovaného majetku. Takový stav je tak podle názoru soudu zcela alarmující, pročež by vedení družstva – má-li být jeho počínání v souladu se zásadou péče řádného hospodáře – mělo neprodleně učinit příslušné kroky, jež by možnost vzniku takto masivních schodků do budoucna v podstatě vyloučily.11. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na plnou náhradu jím požadovaných účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 113 Kč a z nákladů řízení vyčíslených v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů podle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky.