9 C 59/2026-29 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se návrhem domáhala zaplacení částky představující zesplatněnou jistinu úvěru ve výši 30 000 Kč spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem 12 000 Kč, smluvní pokutou 11 610 Kč a zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne , datum, uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mohl žalovaný vyčerpat částku až do výše 30 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaný však neplnil ve sjednaných splátkách, dostal se do prodlení, a proto došlo k zesplatnění úvěru.2. Žalovaný se k podanému návrhu nijak nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které, žalovaný vyčerpal celkovou částku 30 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se v souladu s bodem 2.1.6. Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Žalovaný měl dle bodu 2.1.7. smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 23. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, proto žalobkyně přistoupila k upomínání žalovaného. Ten však na výzvy nijak nereagoval, proto žalobkyně zesplatnila celou pohledávku dne , datum, . Žalobkyně se kromě jistiny ve výši 30 000 Kč dožadovala po žalovaném i kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 12 000 Kč a smluvní pokuty dle odst. 4.2. písm. c) ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení ve výši 11 610 Kč. Žalovaný na předmětný úvěr před podáním žaloby uhradil celkem částku 2 000 Kč. Žalobkyně v žalobě taktéž uvedla, že pokud by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požadovala, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena.5. Soud se předně zabýval otázkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z ujednání účastníků vyplývá, že sjednaný úrok činil 40 % ročně, vedle toho byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně. Takto nastavené podmínky jsou podle názoru soudu zjevně nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy, přičemž zakládají významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Obdobně nepřiměřené a zatěžující podmínky odporují § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a zásadě ochrany spotřebitele. Za této situace soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou podle § 580 občanského zákoníku. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dle ustálené judikatury nastaveny, tak že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Pro měsíc květen roku 2024 dle údajů ČNB se průměrná úroková sazba u spotřebitelských úvěrů pohybovala lehce nad 7 % ročně.6. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky směřující primárně k získání finančních prostředků v nadstandardní výši, a to prostřednictvím sjednání zjevně nepřiměřeného úroku. Sjednaná výše úroku se příčí dobrým mravům ve smyslu § 580 odst. 1 občanského zákoníku, a je proto stižena absolutní neplatností. Ačkoli je ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy oddělitelné a smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku představuje smlouvu úplatnou, soud dospěl k závěru, že v projednávané věci nelze zachovat platnost smlouvy v ostatním rozsahu. Smluvní volnost a autonomie vůle účastníků, jakkoli představují základní principy soukromého práva, jsou ve spotřebitelských vztazích omezeny požadavkem zachování rovnováhy práv a povinností smluvních stran a zákazem ujednání, která by byla nepřiměřená v neprospěch spotřebitele (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku). Neplatné ujednání o výši úroků v projednávané věci několikanásobně převyšuje obvyklou úrokovou míru, která by přicházela v úvahu při aplikaci § 1802 občanského zákoníku. Za této situace nelze důvodně předpokládat, že by žalobkyně jako věřitel byla ochotna uzavřít smlouvu o úvěru bez tohoto ujednání, resp. za podmínek odpovídajících obvyklé úrokové míře.7. S ohledem na charakter smluvního vztahu mezi podnikatelem a spotřebitelem je nutné důsledně dbát na ochranu slabší smluvní strany. Zachování smlouvy bez uvedeného ujednání by vedlo k nepřípustnému zásahu do ekonomické rovnováhy smlouvy a k vytvoření právního vztahu, který neodpovídá skutečné vůli stran. Z uvedených důvodů soud uzavírá, že neplatnost ujednání o výši úroků se promítá do právního osudu smlouvy jako celku, a smlouvu o úvěru je proto třeba považovat za neplatnou v celém rozsahu.8. Žalovaný převzal částky ve výši 5 000 Kč dne , datum, , 5 000 Kč dne , datum, , 5 000 Kč dne , datum, , 5 000 Kč dne , datum, a 10 000 Kč dne , datum, , tedy celkem 30 000 Kč na základě neplatné sjednané smlouvy, jak je patrno ze sdělení , právnická osoba, , a.s., potom je jeho povinností tuto částku poníženou o 2 000 Kč vrátit v souladu s ustanovením § 2991 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu, a to včetně ve výroku II. tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství. Výrokem I. bylo řízení pro zpětvzetí žalobkyně co do částky zastaveno, když uvedla, že žalovaný před podáním žaloby uhradil částku ve výši 2 000 Kč.9. Ohledně příslušenství soud vyšel z ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pokud žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne , datum, k úhradě dluhu do tří dnů (zásilka byla podána dne , datum, ), potom je žalovaný od , datum, v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem II. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení ode dne , datum, ve výši 11,5 % ročně.10. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohl přiznat soud žalobkyni kapitalizované smluvní úroky ani smluvní pokutu, které byly sjednány ve smlouvě. Proto výrokem III. rozsudku soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 773,43 Kč, přičemž tato částka představuje 11,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,96 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44,04 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 681 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 53 610 Kč sestávající z částky 3 260 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 080 Kč ve výši 2 116,80 Kč.