14 C 241/2020-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 15.7.2020 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 14 335 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o zápůjčce. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Okresní soud ve Frýdku-Místku návrhu na vydání platebního rozkazu nevyhověl, pokračoval v řízení, žalobkyni vyzval k doplacení soudního poplatku. 4. Soud ve věci nařídil jednání. Žalobkyně i právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvili. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tedy jednal v nepřítomnosti všech účastníků a právního zástupce žalobkyně. 5. Soud prováděl dokazování čtením listinných důkazů, které předložila žalobkyně, a to výpisem z obchodního rejstříku, smlouvou o zápůjčce, smluvními podmínkami, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, dokladem o odeslání, předžalobní výzvou a poštovním podacím archem. 6. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění tohoto skutkového stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba], a žalovaným byla dne 19.9.2016 uzavřena smlouva o zápůjčce. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl úvěr ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit a zaplatit za to úroky v kapitalizované výši 2 413 Kč, odměnu za poskytnutí úvěru ve výši 15 050 Kč a administrativní poplatek ve výši 8 166 Kč. Celková dlužná částka měla být hrazena ze strany žalované v pravidelných týdenních splátkách po 436 Kč v rozsahu 60 splátek. Poslední splátka byla splatná dne 13.11.2017. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, naposledy uhradil 7.8.2017, celkem uhradil 11 794 Kč. Na jistině tedy zbývá k úhradě 2 206 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24.6.2019. Předžalobní výzva ze dne 12.3.2020 je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaný dlužnou částku neuhradil. 7. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku. 8. Podle § 2390 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám 11. V projednávaném případě posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla ke zdejšímu soudu podána důvodně v celém rozsahu. Předložená smlouva o zápůjčce byla posouzena ve smyslu ust § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. jako smlouva o zápůjčce. Rovněž ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Předmětný zákon o spotřebitelském úvěru, zejména v ust. § 9 odst. 1 ukládá úvěrující společnosti, aby se při uzavření úvěrové smlouvy řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností úvěrovaného, tedy zda úvěrovaný je schopen hradit řádně splátky poskytnutého úvěru a náklady za poskytnutí úvěru. V daném případě přesto, že žalobkyně tvrdila, že se úvěrující společnost, tedy právní předchůdce spol. [právnická osoba] [právnická osoba] zabýval úvěruschopností, dospěl zdejší soud k závěru, že se touto úvěruschopnosti nezabýval, neboť absentují jakékoliv důkazy prokazující to, že se úvěrující společnost zabývala úvěruschopností a navíc že se jí zabývala v dostačujícím rozsahu. S ohledem na nedostatek úvěruschopnosti shledal zdejší soud smlouvu o zápůjčce absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem o spotřebitelském úvěru a s přihlédnutím k aktuální judikatuře Ústavního soudu nárok žalobkyně posoudil pouze z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb. Pokud na základě úvěrové smlouvy byl poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč, dle tvrzení žalobkyně, které nebylo v průběhu řízení zpochybňováno, žalovaný doposud uhradil 11 794 Kč, nepochybně zbývá k úhradě jistiny 2 206 Kč. V této částce shledal soud žalobu po právu a výrokem I. žalovaného zavázal k zaplacení dlužné částky spolu s příslušenstvím představující zákonné úroky z prodlení po doručení předžalobní výzvy. Byla-li výzva ze dne 12.3.2020 předána k přepravě dnem následujícím, třetím dnem se ocitla v dispozici žalovaného, tedy dne 16.3.2020. Tímto okamžikem nastala splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení a dnem následujícím se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto přiznal právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení od 17.3.2020 do zaplacení v požadované výši 8,05 % ročně. Ve zbývajícím rozsahu z důvodů shora uvedených soud žalobě nevyhověl a žalobu zamítl. 12. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla částečně procesně úspěšná, částečně procesně neúspěšná, žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, bylo proto výrokem III. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.