14 C 242/2020-19 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 15.7.2020 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 12 063 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o zápůjčce. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Okresní soud ve Frýdku-Místku návrhu na vydání platebního rozkazu nevyhověl, pokračoval v řízení, žalobkyni vyzval k doplacení soudního poplatku. 4. Soud ve věci nařídil jednání. Žalobkyně i právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvili. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tedy jednal v nepřítomnosti všech účastníků a právního zástupce žalobkyně. 5. Soud prováděl dokazování čtením listinných důkazů, které předložila žalobkyně, a to výpisem z obchodního rejstříku, smlouvou o zápůjčce, smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání. 6. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění tohoto skutkového stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba], a žalovaným byla dne 6.10.2016 uzavřena smlouva o zápůjčce. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit a zaplatit za to poplatek představující úroky ve výši 28 % ročně v kapitalizované výši 1 379 Kč, odměnu za poskytnutí úvěru ve výši 1 100 Kč a administrativní poplatek ve výši 4 666 Kč. Celková dlužná částka měla být hrazena ze strany žalované v pravidelných týdenních splátkách po 253 Kč v rozsahu 60 splátek. Poslední splátka byla splatná dne 30.11.2017. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, naposledy zaplatil dne 28.8.2017. Do postoupení pohledávky i k dnešnímu datu na celou částku uhradil 3 082 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na 24.6.2019. Předžalobní výzva ze dne 12.3.2020 je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaný dlužnou částku neuhradil. 7. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku. 8. Podle § 2390 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám 11. V projednávaném případě posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla ke zdejšímu soudu podána důvodně v celém rozsahu. Předložená smlouva o zápůjčce byla posouzena ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. jako smlouva o zápůjčce, ale rovněž dle příslušných ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Příslušná ustanovení tohoto zákona ukládají úvěrující společnosti, a to zejména ust. § 9 odst. 1, aby se řádně zabývala úvěruschopností úvěrovaného, tedy zda finanční a majetkové možnosti úvěrovaného umožňují poskytnutí úvěru a zejména jeho řádné splácení. Přesto, že žalobkyně tvrdila, že se úvěrující společnost zabývala úvěruschopností, zdejší soud dospěl k opačnému závěru a má za to, že se úvěrující společnost řádně úvěruschopností nezabývala, neboť se ani nesnažila získat informace o majetkových a finančních možnostech a poměrech žalovaného. V daném případě pro tento nedostatek úvěruschopnosti shledal zdejší soud smlouvu o zápůjčce absolutně neplatnou, v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., a proto nárok žalobkyně posoudil z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb. a rovněž s přihlédnutím k aktuální judikatuře Ústavního soudu přiznal žalobkyni právo na zaplacení zbývající části jistiny. Bylo-li v průběhu řízení nepochybně prokázáno, že úvěr byl poskytnut ve výši 8 000 Kč. Žalovaný za celou dobu uhradil 3 082 Kč, nepochybně zbývá k úhradě zbývající část jistiny 4 918 Kč. V této části soud žalobě vyhověl a žalovaného výrokem I. zavázal k zaplacení dlužné částky spolu s příslušenstvím představující zákonné úroky z prodlení po doručení předžalobní výzvy, tedy od 17.3.2020 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě nevyhověl a žalobu zamítl. 12. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla částečně procesně úspěšná, částečně procesně neúspěšná, ve větším rozsahu byla procesně neúspěšná, žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, bylo proto výrokem III. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.