15 C 248/2020-19 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky 7.307,43 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba], [IČO], zapsaného v OR vedeném [název soudu], oddíl [písmeno], vložka [číslo], sídlem [adresa] (dále také jen„ původní věřitel"), jako původním věřitelem a postupitelem a [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] [číslo] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 3.900 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 2018 -11-16. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 3.900 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3.407,43 Kč, který byl splatný dne 2018 -11-16 (případně snížené o přijatou platbu ve výši0 Kč anebo i jednorázovou slevu ve výši O Kč) Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [název], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III.1 pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách [název] zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu — Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 3.900 Kč a splatností (případně prodlouženou splatnosti) dne 2018 -11-16. Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky dne [datum] [číslo] na bankovní účet [bankovní účet], který žalovaný uvedl. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu — Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 3.900 Kč a splatností (případně prodlouženou splatnosti) dne 2018 -11-16. Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky dne [datum] [číslo]. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo] a číslem Smlouvy o úvěru [číslo]. Žalovaný se dle Smlouvy o úvěru [číslo] jejíž text odsouhlasil, zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3.407,43 Kč splatný v den splatnosti úvěru, tedy dne 2018 -11-16. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu původního věřitele, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne [datum] [číslo]. Celková výše nároků žalobce činí po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného celkem 7.307,43 Kč, nejpozději splatných dne 2018 11-16 (Pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena. Za tímto účelem žalobce navrhuje, aby si soud vyžádal vyjádření bankovních ústavů, z jejich účtů byly prováděny transakce, o tom, že žalovanému byl poskytnut úvěr v tvrzené výši.) 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s vydáním rozhodnutí bez nařízení jednání (u žalovaného soud vycházel s fikce souhlasu), soud postupoval dle 115a o.s.ř. a ve věci nenařizoval jednání. 3. Soud provedl dokazování listinami založenými žalobcem a to Z listin předložených žalobkyní, a to Smlouvou o úvěru ze dne [datum] č. [číslo], oznámením o postoupení pohledávky z [datum], výzvy k úhradě z [datum] včetně podacího lístku a potvrzení o platbě částky 3.900 Kč dne [datum] ve prospěch účtu [bankovní účet] byl zjištěn skutkový stav, dle kterého účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru na základě, které poskytla [právnická osoba] žalovanému téhož dne částku 3.900 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr navýšený o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3.407,43 Kč uhradit úvěrujícímu do 16.11.2018. Žalovaný svůj závazek nesplnil ani z části. 4. Z výše uvedeného skutkového učinil soud závěr, že žalovaný jako úvěrovaný s právním předchůdcem žalobkyně jako úvěrujícím, [právnická osoba] se sídlem v [obec], uzavřela smlouvu o úvěru ve smyslu s [číslo] a násl. občanského zákoníku. Žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu s 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta peněžní částka ve výši 3.900 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle s 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu o úvěru se proto uplatní i právní úprava zakotvená v s 86 a § 87 zákona č. 257/2016 občanského zákoníku. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení s 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobce doplnil svá tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy tak, že byly ověřovány příjmy a výdaje žalovaného a že byl žalovaný kontrolován ve veřejně dostupných databázích. Neuvedla však z jakých podkladů příjmy a výdaje ověřoval a nepředložila žádné důkazy prokazující toto zkoumání. Nebylo tedy prokázáno že právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, čímž porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si účastníci musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 3.900 Kč, o kterou se žalovaný obohatil, a proto jej soud zavázal tuto částku žalobkyni vrátit. S povinností vrátit tuto částku se žalovaný dostal do prodlení dne 17.11.2018 a § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z částky 5 000 Kč za dobu od prvního dne prodlení do zaplacení ve výši 9 % ročně. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě vyhověl co do částky 3.900 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku. Ve zb